Lenka Poliaková ukazuje, že nemá moc smysl malovat si kariérní cesty. Vyvinout se totiž můžou nečekaným směrem. Nyní stojí v čele pražské zoologické zahrady, která patří mezi nejlepší v Evropě. Před sebou má miliardovou stavbu i práci v kazašské stepi, a také cíl proměnit oblíbené místo ve fungující živelnou organizaci s vizemi, strategiemi a odstíny moderního byznysu.
Hned vedle hlavního vstupu do pražské zoologické zahrady stojí bílá prvorepubliková vila. Pozornost jí nejspíš věnuje z jednoho a půl milionu lidí, kteří sem ročně přijdou, jen málokdo. Právě tady sídlí vedení Zoo Praha. Hnědé dřevěné schody vedou až do třetího patra, kde v prostorné ředitelské kanceláři stojí Lenka Poliaková. Na začátku března převzala řízení zahrady, která spolu s Pražským hradem s přehledem vede žebříček nejnavštěvovanějších míst v Česku.
Vedení podniku s půlmiliardovým rozpočtem se ujala po Miroslavu Bobkovi, který na funkci loni na podzim rezignoval po vlně obvinění z šikany podřízených. Napjatá atmosféra se v zoo uvolňuje, věci se dávají do pohybu. I když v samotné ředitelské kanceláři se může zdát, že se trochu zastavil čas.
Zůstal zde černý nábytek po předchozím šéfovi, stejně tak i na zdi velký snímek dětí z Afriky nebo sošky různých zvířat v poličkách. Velká černá skříň s prosklenými dvířky, jež stojí za pracovním stolem, je prázdná. Vedle ní visí na zdi kalendář, v němž je nalistovaný měsíc, který už dávno skončil. Je vidět, že takovými věcmi se nová ředitelka pražské zoo, která patří například podle uznávaného britského experta na zoologické zahrady Anthonyho Sheridana mezi nejlepší v Evropě, nezdržuje.
„Moc to neprožívám. Jen jsem si sem nechala dát květiny,“ říká Lenka Poliaková věcně na dotaz, jak si zvykla na kancelář po svém předchůdci, kterého osobně zná a loni potvrdila svědectví o jeho šikaně zaměstnanců.
Dnes je to ale téma, které považuje za uzavřené.
Lenka Poliaková se dívá dopředu. Věcně, strategicky a systematicky se pustila do své nové role. „Tady trávím nejvíc času,“ říká s úsměvem, když usedá na židli do čela obdélníkového stolu. Právě zde mluví se zaměstnanci, mapuje si, jak zahradu vidí oni. Po dvou měsících je zhruba v polovině setkání.
V článku se ještě dočtete:
- Co jí dodává optimismus?
- Jaké má s pražskou zoo plány?
- Proč se rozhodla nechat podnikání a pustit se do nové mise?
- Jak daleko je miliardový projekt stavby nového pavilonu?
