Drtivé vítězství demokratů v kongresových volbách přepsalo politickou mapu USA. Ovládli obě komory amerického parlamentu a po jednatřiceti letech získali také křeslo guvernéra v mimořádně důležité baště republikánů – v Texasu.
Jak moc zkomplikuje modrý Kongres Donaldu Trumpovi zbylé dva roky v Bílém domě? Bude mít výsledek voleb dopad na válku v Íránu a na Ukrajině? A v jaké kondici je dnes americká demokracie a tamní politický systém? Vše probíráme ve velkém rozhovoru s politoložkou Zuzanou Ringlerovou z Masarykovy univerzity.
Co byly vaše první dojmy, když jste ráno otevřela výsledky?
Můj dojem byl: wow. První velkou zprávou bylo, že demokraté převzali kontrolu nad Senátem, což sice nebylo zcela vyloučené, ale až dosud se zdálo málo pravděpodobné. Získání většiny ve Sněmovně reprezentantů se naopak všeobecně očekávalo. Další velkou zprávou bylo, že získali křeslo a guvernérku v Texasu. To je mimořádná událost, demokratický kandidát tam tento úřad nezastával přes třicet let.
Demografické projekce sice naznačovaly, že díky nárůstu hispánského obyvatelstva by se Texas výhledově mohl změnit na nerozhodnutý „swing state“, ale očekávalo se to mnohem později. Tohle je zhruba takový šok, jak kdyby SPD vyhrála volby v Praze.
Když si to „wow“ zasadíme do historického kontextu… Midterms většinou dopadají v neprospěch úřadujícího prezidenta. Jak moc jsou tyhle volby výjimečné?
Ztráta většiny v jedné nebo obou komorách Kongresu pro úřadujícího prezidenta opravdu nijak výjimečná není, jde spíše o historické pravidlo. Zásadní je ovšem to, jakou většinu republikáni ztratili a kde přesně prohráli.
Ve Sněmovně reprezentantů měli dosud velmi chabou většinu, tam se ztráta dala predikovat. Ovšem získání kontroly nad Senátem, kde mají demokraté momentálně 52 mandátů a k tomu dva nezávislé zástupce, je skutečným překvapením.
Senát se každé dva roky obměňuje jen z jedné třetiny a volby se tentokrát konaly i ve státech, kde Donald Trump v prezidentských kláních vyhrával dvojciferným rozdílem. Demokratům se i tak podařilo tyto dlouholeté republikánské bašty dobýt.
Dosáhli v těchto volbách republikáni alespoň nějakého dílčího úspěchu?
Nedosáhli ničeho, co by se dalo označit jako skutečný úspěch. Samozřejmě budou před veřejností výsledky rámovat tak, že v midterms prezidentova strana ztrácí pokaždé, takže se pouze opakuje historie. Za reálný politický úspěch bych ale považovala vítězství republikánského kandidáta v úzce vyrovnaném souboji – a takových případů bylo na všech úrovních naprosté minimum.
Tento neúspěch je o to podstatnější, že se v mnoha státech republikáni cíleně snažili překreslit volební okrsky tak, aby je to favorizovalo, což je praxe zvaná gerrymandering. Navzdory tomuto silnému strukturálnímu znevýhodnění dokázali demokraté vyhrát minimálně v sedmi takto uměle nakreslených obvodech – na Floridě i v Pensylvánii. Když si nakreslíte čáry hřiště na míru, a přesto prohrajete, to lze jen velmi těžko nazvat úspěchem.
Foto poskytla Zuzana Ringlerová
Do jaké míry může nový Kongres Trumpovi komplikovat vládnutí?
To je klíčová otázka. Exekutivní moc a silné právo veta má stále v rukou prezident. K přehlasování jeho veta potřebuje Kongres dvoutřetinovou většinu v obou komorách, což se stává extrémně zřídka. Demokraté tudíž nemohou počítat s tím, že by automaticky prosazovali své vlastní zákony.
Zásadní je ale kontrola Senátu, jelikož ten schvaluje klíčové nominace – typicky federální soudce na všech třech úrovních (okresní, odvolací a Nejvyšší soud). Donald Trump byl v obsazování federálních lavic konzervativci dosud velmi aktivní. Nyní už ale nedokáže jmenovat kandidáty striktně podle republikánské ideologie, protože přes demokratický Senát neprojdou. Ani případné uvolněné místo u Nejvyššího soudu nedokáže bez souhlasu Senátu obsadit.
A pak tu máme kontrolní funkci Kongresu. Tím, že ovládli obě komory, se demokratům otevírá rozsáhlý prostor pro vyšetřovací komise a slyšení. Exekutiva musí Kongresu na vyžádání formálně dodávat informace, což demokratům konečně umožní detailněji nahlédnout pod pokličku současného vládnutí a nasbírat zásadní politickou munici pro příští prezidentské volby.
Jedním z hlavních témat voleb byla inflace, přičemž primárním důvodem nárůstu cen je válka v Íránu. Může nový Kongres americké vojenské úsilí nějak zkomplikovat nebo zastavit?
Kongres by sice měl formálně schvalovat vyhlášení války, ale v tomto případě prezident využil kliček a operaci označuje pouze za „vojenské akce“. Ačkoliv mají demokraté v Senátu většinu, nemají 60 hlasů potřebných k prolomení takzvaného filibusteru, tedy k ukončení zdržovací rozpravy, aby mohli snadno přijmout zákony omezující vojenské kroky exekutivy. Navíc by narazili na zmíněné právo veta.
Hlavním a nejúčinnějším nástrojem Kongresu je tak kontrola rozpočtu. Trump bude na financování ozbrojeného konfliktu i nadále potřebovat obrovské prostředky. Ačkoliv část financí zajistily dřívější fiskální balíčky, dříve nebo později vládě peníze zkrátka dojdou.
Jaký bude mít nové rozložení sil dopad na válku na Ukrajině?
Obávám se, že k velké změně nedojde. Ačkoliv demokraté mohou mít vstřícnější postoj, chybí jim efektivní nástroje, jak tento názor přetavit v reálnou politickou akci. Prezidenta mohou omezovat, ale nařídit mu proaktivní zahraniční politiku legislativní cestou v podstatě nelze. Změnu postoje k Ukrajině nevynutí pravděpodobně ani tlakem v rámci rozpočtových vyjednávání.
Je ve hře další impeachment Donalda Trumpa?
Impeachment je primárně kriminální a ústavně-právní procedura, nikoliv čistě politická. Lze jej spustit pouze tehdy, existuje-li vážné podezření ze zásadních zločinů z úzce vymezeného ústavního seznamu. A především – pro úspěšné odsouzení prezidenta v Senátu je zapotřebí 67 hlasů, což je pro demokraty nedosažitelné.
Demokraté si už navíc proces impeachmentu vyzkoušeli a veřejnost je tehdy nevnímala zrovna jako ochránce demokracie. Spíš jako někoho, kdo využívá maximum ústavních možností, aby očernil svého politického oponenta. Proto si myslím, že už se o to nebudou pokoušet znovu.
Myslíte si, že Trump teď k vládnutí přistoupí stylem „po nás potopa“ nebo spíš využije zbylé dva roky k budování svého odkazu?
U standardního politika by ten protiklad dával smysl, ale u něj je to jiné. On totiž svůj pomyslný odkaz buduje právě tím stylem „po nás potopa“. Za dosavadní dobu v úřadu nedbal na to, zda svým vystupováním ničí mezinárodní struktury a spojenectví budovaná desítky let. Nedomýšlí, že právě ty instituce, které USA kdysi vytvořily, dávají zemi celosvětovou sílu.
Domnívá se, že svou stopu v dějinách zanechá tím, že připojí Kanadu, Grónsko, zničí režim v Íránu… Tam je jeho snaha být významným prezidentem. Že bude v učebnicích dějepisu s tím, že udělal něco velkého ve stylu klasické geopolitiky minulých století. Ale dělá to stylem „po nás potopa“.
Zaznamenali jsme podobné snahy neuznávat a komplikovat certifikaci výsledků, jako tomu bylo po prezidentské volbě v roce 2020?
Ne a tento fakt mě osobně velmi potěšil. Z toho, co bylo zatím vidět, poražení republikánští kandidáti své prohry zcela standardně uznali. Dobrá zpráva je, že se popírání voleb v Republikánské straně nestalo normou.
Máme teď po volbách jasnější představu, kdo by se mohl proti sobě postavit v prezidentském souboji v roce 2028?
Jasno určitě není. Demokratická strana se stále intenzivně hledá. Jsou sice v mnohem lepší formaci než před dvěma lety, ale neprofiluje se u nich jedna výrazná osobnost s jasným ideovým a sjednocujícím zázemím, jež by byla stoprocentně akceptovatelná v celých Spojených státech.
U republikánů se jako jasný kandidát profiluje stávající viceprezident J. D. Vance, který má k nominaci skvěle nakročeno. Klíčové ovšem bude, jak skalní voliči vyhodnotí zbývající dva roky Trumpova úřadování.
Vytrácí se z americké politiky střední, umírněný proud?
Ve volbách do Sněmovny reprezentantů, které jsou silně zasaženy účelovým kreslením okrsků, umírněnost v podstatě zmizela. Tam centristická rétorika kandidátům spíše politicky škodí. Abyste vůbec prošli přes síto lokálních primárek, musíte být kovaný a nekompromisní republikán, nebo kovaný demokrat.
Na prezidentské úrovni ovšem historicky platilo, že celostátní volby může vyhrát jedině centrista, jinak středové a váhající voliče nikdy neosloví. Donald Trump byl výjimkou, zatímco vítězství Joea Bidena zase představovalo klasický návrat ke smířlivějšímu politickému středu.
Dokud se ovšem nevyřeší způsob, jakým se kreslí hranice pro volby do Kongresu, dolní komora si svou vyhraněnou polarizaci plně udrží. Až v případě Senátu, kde se volí za celý stát a okrsky kreslit nelze, se nutnost umírněnosti a kompromisu vrací zpět do hry.
