V rozsáhlé studii od globálně působící poradenské společnosti Boston Consulting Group (BCG) může svět za necelé čtvrtstoletí vypadat různě.
Ovládne jej umělá inteligence a přinese prosperitu? Rozdělí se planeta na bloky soupeřící o suroviny? Donutí zhoršující se klima státy zavázat se ke společným uhlíkovým cílům? Nebo se o vůdčí roli přihlásí technologické korporáty a o moci bude rozhodovat výpočetní kapacita?
Svět je rychlejší než kdy dřív, včetně změn, které ho přetvářejí. Shodují se na tom vědci, politici i byznysmeni. O to těžší je úspěšně predikovat téměř cokoliv, tím spíš v časovém horizontu desítek let. Přesto se právě o to pokusil tým z BCG institutu, think-tanku globální poradenské společnosti BCG.
Firma, která radí podnikům po celém světě, přinesla detailní studii čtyř diametrálně odlišných scénářů toho, jak by mohl vypadat svět v roce 2050. Forbes jednotlivé varianty vývoje rozebral s šéfem institutu Nikolausem Langem.
Scénář 1: Digitální darwinismus
Ilustrace Gemini
Svět se nikdy nevyvíjel s větší překotností. Vlády celého světa se rozhodnou dávat technologickým inovacím volný průchod a stáhnou regulace na minimum. Technologičtí byznysoví giganti vyrostou způsobem, který jim dovolí mocensky přebíjet i státy.
Umělou inteligenci najdete všude: v zábavě ušité přesně vám na míru, v práci na vás bude dohlížet virtuální nadřízený. Světové HDP nicméně vzroste, konkrétně o čtyři procenta ročně. Od letoška do roku 2050 se tak jeho hodnota ztrojnásobí.
„Myslím si, že digitální darwinismus je v mnoha ohledech rozhodně nejméně pozitivním scénářem,“ říká Lang. „Jde o svět, ve kterém by se většina ekonomických a technologických mocností vymkla kontrole. Vládní kontrola bude velmi omezená a budeme svědky rostoucí společenské nerovnosti.“
Velká část pracovní síly přejde na krátkodobé, jednorázové kontrakty jako brigádníci. Země si budou předcházet největší technologické firmy a lákat je k investicím u nich doma.
„Myslím si, že přilákání investic do technologického sektoru a přilákání technologických hráčů do vlastní země bude v budoucnu hrát velmi důležitou roli,“ podotýká Lang. „Riziko bych však nepřeceňoval. Domnívám se, že přilákání přímých zahraničních investic bylo vždy součástí života i podnikatelského prostředí.“
Foto Henderson Institute
Jak výbušný může být vývoj kolem rozvoje umělé inteligence a dalších technologií, ostatně vidíme už dnes.
„Vidíme, že technologický průmysl se snaží mít svobodu dělat si, co chce. Nicméně řekl bych, že snad s výjimkou současné Argentiny ve světě roste tendence technologie regulovat. Platí to v Číně a ukazují to i poslední měsíce ve Spojených státech,“ doplňuje Lang.
Jak by tedy měl svět operující na principech digitálního darwinismu vypadat v praxi? Bohatství, dlouhověkost a vliv se nahromadí v rukou technologických elit, které vyrostou v zemích s nejrozvinutější výpočetní infrastrukturou. Současné závody ve stavbě výkonných datacenter můžeme chápat jako předzvěst podobného vývoje.
Umělá inteligence a tempo její kapitalizace dalece předběhnou růst běžných mezd. Výsledkem je, že v roce 2050 bude jedno procento nejbohatších držet kolem poloviny globálního bohatství – stav neviděný od raného dvacátého století v době průmyslové revoluce. Střední třída se pomyslně zúží.
Pracovní trh se bude potýkat s rostoucí nestabilitou. Zatímco vysoce kvalifikovaní odborníci a kreativci budou prosperovat, většině ostatních zaměstnanců se možnosti uplatnění spíše ztenčí, jelikož umělá inteligence a automatizace postupně vytlačí rutinní profese.
Paralelně s tím zažijeme boom takzvané gig ekonomiky: naroste podíl práce na volné noze a krátkodobých úvazků, které zpravidla řídí digitální platformy.
Změna mocenského rozložení se výrazně promítne také do politiky. V roce 2050 bude pouze třicet procent zemí liberálních oproti 49 procentům v roce 2024. Nikolaus Lang a jeho tým zkusili načrtnout několik milníků, přes které bychom nejspíš v takovém případě přešli.
Rapidní rozvoj v medicíně by umožnil už ve třicátých letech efektivní úpravu genetického kódu člověka, což by vyvolalo pobouření nad prolomením dlouholetých etických pravidel.
AI agenti natrénovaní k přesvědčování lidí by zaplavili před volbami internet a narušili tak legitimnost hlasování i důvěru veřejnosti. Se zábavou perfektně šněrovanou na potřeby jednotlivců masivně vzrostou náklady na léčbu digitální závislosti.
Technologičtí trilionáři začnou časem experimentovat s možností úplně jiného typu demokracie: algoritmy řízené občanské platformy s možností rozhodovat o věcech veřejných napřímo, rychle a digitálně.
Velká americká města časem pod rozpočtovým náporem předají záchranné složky do soukromých rukou. Bohatší domácnosti dostanou možnost si připlatit například za rychlejší příjezd záchranky, policie nebo hasičů.
Scénář 2: Soupeřící bloky
Ilustrace Gemini
V tomto scénáři se svět opět rozdělí na řadu rigidních bloků, které upřednostňují bezpečnost a soběstačnost před globální spoluprací. Cla, stejně jako kontroly kapitálu a vývozu, povedou k oddělení světových ekonomik a narušení dodavatelských řetězců.
Ekonomický růst se od roku 2025 zpomalí, zatímco výdaje na obranu stoupnou na sedm procent celosvětového HDP. Globální situace bude připomínat novou studenou válku.
Podle Nikolause Langa jsme se posunuli od monopolárního světa v devadesátých letech, kterému vládly Spojené státy, do duopolárního světa zhruba mezi roky 2005 a 2015, tedy poté, kdy vstoupila do Světové obchodní organizace Čína. A pak začaly rozpory, které daly vzniknout novým mocenským pólům.
„Myslím si, že v první řadě dochází k určité míře oddělení mezi Spojenými státy a většinou jejich spojenců, zejména Evropou, ale i Japonskem. Zároveň jsme svědky vzniku zajímavého spojenectví mezi Čínou a Ruskem. A pak se domnívám, že pozorujeme rostoucí váhu Indie, která samu sebe vnímá jako vůdčí hlas globálního Jihu,“ hodnotí Lang.
„Takže ze svého úhlu pohledu vidím, že se utvářejí přinejmenším čtyři póly: USA, jistá forma Evropy, jistá podoba globálního Jihu a pravděpodobně Čína se svými spojenci a okolními státy, především s Ruskem,“ dodává.
Ve scénáři, který BCG institut nazval „Soupeřící bloky“, se výrazným způsobem smažou hranice mezi státními aparáty a byznysem. Téměř veškerá hospodářská činnost se bude odehrávat v rámci úzce propojených skupin suverénních států. Aby si zajistily přístup ke strategickým zdrojům, zformují hospodářské koalice.
Doba, kdy světu neomezeně vládly supervelmoci diktující tempo ve všech oblastech, jak jsme to znali z celého dvacátého a počátku jednadvacátého století, bude nenávratně pryč. Místo toho se svět roku 2050 bude nacházet v roztříštěném, multipolárním prostředí, kde se o vliv přetahuje více hráčů a globální tah na jednu branku se stal naprostou vzácností.
Tato rozdrobenost a neochota ke spolupráci si navíc vybere tvrdou daň v byznysu. Světový obchod dostane pořádnou ránu a propadne se o desítky let zpět, přímo na úroveň z doby studené války.
Zatímco ještě v roce 2024 tvořil mezinárodní obchod 57 procent globálního HDP, za více než dvě dekády ode dneška se smrskne na pouhých 35 procent.
Drtivá většina těch nejodvážnějších inovací se bude soustřeďovat na zbrojní průmysl, technologie s vojenským i civilním využitím a vůbec na všechno, co zajistí, že bude daný mocenský blok stoprocentně soběstačný a nezávislý na ostatních.
Zato oblasti, které se přímo dotýkají běžného života – ať už jde o vývoj nového spotřebního zboží, nebo dokonce zdravotnictví –, budou tahat za výrazně kratší konec. Tok peněz do těchto odvětví vyschne, budou se muset spokojit s menšími investicemi. Zájem mocností se zkrátka upře úplně jinam.
I když štědré státní dotace udrží ceny energií v přijatelných mezích, má to jeden velký háček – spolehlivost elektrických sítí bude povážlivě skřípat a výpadky proudu se stanou běžnou realitou. K tomu se přidávají i nemalé problémy s přírodními zdroji, které mizejí rychleji, než by musely.
Může za to především fakt, že si každý mocenský blok buduje své vlastní, paralelní dodavatelské řetězce, aby se pojistil proti ostatním. Když k tomuto plýtvání navíc připočtete stagnující snahu o zefektivnění výroby a celkově pomalejší technologický pokrok, tlak na dostupné suroviny se tím ještě více stupňuje.
Demokracie budou dostávat na frak ještě výrazněji než v předchozím scénáři. Jejich podíl se totiž smrskne na pouhých 25 procent. Z demokratického uspořádání se tak na globální mapě stane spíš vzácnost.
Jedno, zatím opatrné dělení je už nyní k vidění mezi Spojenými státy a Evropou, jejichž zájmy se začínají překrývat čím dál tím méně. „Neřekl bych, že ty regiony nejsou v delším časovém horizontu kompatibilní, ale myslím, že je jasné, že velká část amerických voličů nechce podporovat obranu Evropy z peněz daňových poplatníků, tečka,“ soudí Lang.
A nezáleží podle něj zdaleka jen na tom, zda zrovna ve Washingtonu sedí právě Donald Trump. I jména jako Marco Rubio či současný viceprezident J. D. Vance, o kterých se hovoří jako o možných Trumpových nástupcích, by totiž přinesli jen drobnější korekce nynějšího směru, který by ale na mezinárodní scéně zůstal spíše stejný.
A ani Amerika pod vedením demokratů by nejspíš nebyla o moc jiná. „Trumpův nástupce by měl například těžký úkol zrušit cla, protože v současnosti se průměrná celní sazba pohybuje kolem dvanácti procent. Takže dvanáct procent zhruba ze tří až tří a půl bilionu dolarů, to je pravděpodobně čtyři sta miliard dolarů dodatečných příjmů pro federální rozpočet,“ vypočítává Lang.
„Ukažte mi prezidenta, ať už republikána, nebo demokrata, který by řekl: ‚Ach, moji drazí přátelé, musíte na daních zaplatit o čtyři sta miliard dolarů víc, protože já chci snížit cla.‘ Velmi nepravděpodobné,“ varuje šéf BCG Institutu.
Scénář 3: Klimatická koalice
Ilustrace Gemini
Při tomto scénáři bude svět v roce 2050 jednotnější než kdy dříve. K idyle bude mít ale daleko, státům totiž tiká demografická časovaná bomba. Stárnoucí populace neúprosně vysaje státní kasy a ve společnosti to začne vřít, protože příkop a napětí mezi mladou a starou generací se nebezpečně prohloubí.
Přežití a odolnost vůči klimatickým i společenským otřesům budou hrát prim. Tomuto novému cíli se podřídí všechno, od klíčových politických rozhodnutí přes miliardové infrastrukturní projekty až po to, co si lidé běžně házejí do nákupního košíku.
Daňové zatížení ale vyletí strmě vzhůru a éra bezstarostného nakupování bude ta tam. Spotřebitelé i firmy zkrátka budou držet své rozpočty proklatě nízko a hlídat každou korunu.
Zlatá horečka se tak přesune do oborů budoucnosti. Veškeré inovace a peníze budou proudit tam, kde to dává největší smysl, tedy do čisté, nízkouhlíkové energetiky, vývoje chytrých materiálů, biotechnologií a moderního zemědělství.
„Scénář klimatické koalice nevznikne ze dne na den, a už vůbec ne z pouhé dobré vůle. Zrodí se až jako tvrdá lekce po sérii zničujících přírodních katastrof. Právě ty zafungují jako ledová sprcha, která vládám i klíčovým organizacím konečně otevře oči. Státy zkrátka pochopí, že pokud chtějí čelit klimatické hrozbě, musejí zahodit spory a začít táhnout za jeden provaz,“ přibližuje Lang jeden ze čtyř fiktivních scénářů jeho institutu.
Jenže harmonie na Zemi má svůj tlustý účet. Ekologická transformace a přechod na novou, udržitelnou ekonomiku vysají z rozpočtů astronomické částky. Celková ekonomická produktivita bude stagnovat a lidé se budou muset smířit s tím, že záchrana planety zpomalí globální hospodářský růst ze současných 3,4 % na 2,5 % ročně
Ve scénáři Klimatické koalice oslaví společné globální úsilí o dekarbonizaci ekonomiky bezprecedentní úspěch. Oteplování planety se podaří tvrdě zabrzdit a stabilizovat na hodnotě 1,8 stupně Celsia.
Svět se díky tomu vyhne nejtragičtějším dopadům klimatických změn. Pokud byste ale čekali celosvětovou úlevu a oslavy, tvrdě byste narazili.
Místo radosti se totiž v každodenním životě obyčejných lidí bude šířit spíš frustrace a deziluze. Řadu lidí ovládne skličující pocit, že se celosvětový pokrok zkrátka zadrhl a šance na lepší život či kariéru se povážlivě tenčí.
Nová generace tak bude žít v hořké realitě s pocitem, že jen nevděčně uklízí historickou spoušť a platí obrovský dluh, který jí tu po sobě zanechaly generace předchozí.
„Cesta k tomuto scénáři začne sérií extrémních výkyvů počasí na konci dvacátých let, které vyvolají celosvětovou vlnu občanského tlaku na koordinovaná opatření v oblasti klimatu. Ačkoli globální cena uhlíku zůstane z geopolitického hlediska nerealizovatelná, skupina průmyslových států vytvoří klimatický klub, aby mezi sebou koordinovaly společné kroky,“ píše se v reportu BCG institutu.
Podmínkou členství bude zpoplatnění uhlíku na domácí úrovni a zavedení mechanismů uhlíkového vyrovnání na hranicích, které zajistí spravedlivé nacenění dovozu.
Vznikne tak systém vzájemně propojených trhů s uhlíkem, ke kterému se do roku 2040 připojí většina hlavních průmyslových zemí. V roce 2050 dosáhne cena uhlíku tří set dolarů za tunu. Dnes je hodnota většinou v rozmezí deseti až třiceti dolarů za tunu.
Apokalyptické vize o tom, jak nás umělá inteligence připraví o živobytí, se v tomto případě nenaplní. AI nastoupí do role mocného asistenta, nikoli náhradníka. Ačkoli určitá pracovní místa skutečně zaniknou, jde pouze o přechodný otřes. Státy i korporace totiž budou masivně pumpovat peníze do rekvalifikací a pomáhat lidem najít uplatnění v novém světě.
Skutečný strašák se skrývá jinde: demografická křivka je neúprosná. Společnost nezadržitelně stárne a tlak na systém naroste do obřích rozměrů. Má to ale i svou světlou stránku v podobě triumfu vědy.
Díky revoluci ve veřejném zdravotnictví, biotechnologiích a diagnostice si k délce života prožitého ve zdraví připíšeme úctyhodných pět let k dobru. Zatímco v roce 2024 se tato hranice pohybovala kolem 63 let, v roce 2050 to v tomto scénáři bude už 68 let.
Celé se to ale zkomplikuje ve chvíli, kdy do hry vstoupí záchrana klimatu. Závod o vybudování odolnější infrastruktury a ekologickou obnovu planety spustí raketovou poptávku po nových projektech. Globální sever tak narazí na tvrdou realitu: zoufale mu bude chybět pracovní síla a tlak na již tak vyčerpaný trh práce se bude neustále stupňovat.
V roce 2048 skupina nejvyspělejších států světa konečně dosáhne toho, co se ještě nedávno zdálo jako naprostá utopie: uhlíkové neutrality. Rozhodující roli sehraje také technologická revoluce.
Umělá inteligence raketově zvedne celkovou efektivitu a přinese inovace, bez nichž by se dekarbonizace zkrátka zadrhla. Celé úsilí pak podpoří masivní finanční injekce. Státní i soukromé peníze totiž budou proudit ve velkém do chytrých přírodních řešení, která pomohou aktivně stahovat přebytečný uhlík zpět z atmosféry.
Scénář 4: Hojnost AI
Ilustrace Gemini
Poslední scénář BCG institutu je zdaleka nejoptimističtější. Ekonomika bude šlapat naplno, produktivita růst, energie zlevní a bude jí všude dost. Celosvětová regulace umělé inteligence se vyplatí. Přinese nám vysoce výkonné a bezpečné systémy, které od základů promění obory, jako je energetika nebo průmyslový výzkum.
Stále však budou potřeba masivní investice a nové technologie, abychom dokázali napravit ekologické hříchy, které se nakupily za celá desetiletí. A jak bude vypadat běžný život? Lidé budou chodit do práce už jen čtyři dny v týdnu a budou se moci opřít o mnohem štědřejší sociální systém.
Cesta k tomu ale bude trnitá a některé nástrahy podle Nicolause Langa můžeme vidět už dnes.
„Jedním z bodů zlomu, které povedou k éře všudypřítomné umělé inteligence, budou rozsáhlé kybernetické války. A když se podíváte na to, co nedávno udělala americká vláda se s modely Fable 5 a Mythos 5, myslím, že se právě nacházíme uprostřed potenciálního rizika kybernetické války,“ upozorňuje Lang.
Scénář „Hojnosti AI“ definuje nový mezinárodní řád, kde pravidla spolupráce diktují technologie. O tom, kdo je skutečnou supervelmocí, už nebude rozhodovat nic jiného než hrubý výpočetní výkon.
Umělá inteligence zkrátka bude fungovat jako hlavní motor celé společnosti, pronikne do všech jejích sfér, přinese nebývalou efektivitu a bleskové inovace, které se dokážou okamžitě přizpůsobit aktuální situaci.
Ne vždy to ale bude vypadat podle tohoto scénáře tak růžově. Ve třicátých letech zachvátí svět masová panika, když série sofistikovaných kyberútoků zničí kritickou infrastrukturu.
Údery ochromí nemocnice, energetické sítě i dopravu a tvrdě dopadnou na více než miliardu lidí. Ušetřen nezůstane ani finanční sektor nebo chod samotných vlád. Temné období, pro které se vžije název „Počítačové války“, definitivně ukončí až podpis historické dohody „Compute Ledger Treaty“ v roce 2035.
Zásadní zlom však přinese překotný vývoj umělé inteligence, který zažehne zbrusu novou průmyslovou a robotickou revoluci. Svět práce se tak promění k nepoznání. Stroje a algoritmy převezmou lví podíl toho, co dříve dělali lidé, a v mnoha oborech úplně smažou finanční bonusy za léta budovanou odbornost.
Kde tedy člověk vlastně najde uplatnění? Trh se omezí primárně na pečovatelské profese, pozice vyžadující složitý lidský úsudek a dohled nad AI nebo na poctivá manuální řemesla. Instalatéři či elektrikáři tak mají o práci bohatě postaráno.
„Zásadně odmítáme zkazky o tom, jak technologie převezmou nadvládu nad světem a osmdesát procent lidstva skončí odkázaných na nepodmíněný základní příjem. Jde o čistou dystopii, se kterou se prostě neztotožňujeme,“ říká důrazně Lang.
„Jsme přesvědčeni, že i v tom nejodvážnějším možném vývoji – tedy ve scénáři Hojnost AI – budou lidé dál normálně pracovat. Standardní pracovní týden se po celém světě akorát zkrátí na čtyři dny. A to je na našich prognózách nejzásadnější: nesklouzávají do absurdních extrémů,“ doplňuje šéf BCG Institutu.
Představa, že v roce 2050 bude na Zemi žít devět miliard lidí, ale do práce jich bude chodit pouhá desetina, je podle něj absolutně nesmyslná.
Aby se společnost nezačala štěpit, ovoce technologického boomu už nebudou sklízet jen topmanažeři a bohatí investoři. Většina států zavede masivní systémy přerozdělování bohatství, lidé se budou moci spolehnout na mnohem hustší sociální záchrannou síť, v některých případech dokonce na určitou formu základního příjmu.
Levná a dostupná umělá inteligence, otevřený přístup k vědeckým poznatkům a vnímání dat jako veřejného statku navíc zafungují jako obrovský akcelerátor pro rozvojové země, které díky tomu zažijí nebývalý inovační skok.
Nic ale není zadarmo a tento vývoj přináší i stinné stránky. Občanská společnost narazí na nové limity, protože digitální platformy svážou tvrdé mantinely nastavené pro boj s dezinformacemi. Ačkoli tato opatření prokazatelně udrží společnost pohromadě, vyberou si svou daň v podobě omezení některých forem osobního projevu.
Pravděpodobnost, že se BCG institut trefí ze sta procent do jednoho z těchto čtyř scénářů, je prakticky nulová. Pravděpodobnější podle autorů je, že realita si vypůjčí své rysy ze všech čtyř.
„Pokud budeme mít štěstí, ocitneme se někde mezi ‚Hojností AI‘ a ‚Klimatickou koalicí‘. Ale může také dojít na velmi nešťastnou kombinaci ‚Digitálního darwinismu‘ a ‚Soupeřících bloků‘,“ varuje Lang.
