Ján Hladký je akciový analytik společnosti Patria Finance, spadající pod skupinu ČSOB. Specializuje se na americký a západoevropský trh, přičemž pokrývá primárně takzvané blue chips – tituly s vysokou tržní kapitalizací.
Koncem února jsem se v komentářích věnoval spojitosti mezi inflací, rostoucími výnosy a propadem horkých technologických akcií. Vysvětlili jsme si, že mnohé tyto společnosti za svoje přemrštěné valuace neděkovaly přelomovým produktům, jako spíše extrémně nízkým výnosům.
Ani ne o tři měsíce později jsme bohužel u stejného příběhu, lišícího se sice v některých detailech, nicméně se stejným hlavním záporákem: inflací.
Sázky na tentokrát již globální ekonomické oživení nadopované uvolněnou monetární a fiskální politikou vyhnaly ceny mnohých základních komodit do astronomických výšin.
Historická maxima láme měď, ocel, a dokonce i kukuřice a sójové boby. Další milník překročily kontrakty na emisní povolenky, nahoru se opět sápe ropa a nedostatek polovodičů se potáhne minimálně do příštího roku.
Není to ale jen otázka obnovené spotřebitelské poptávky – ta by k takto prudkému růstu cen asi nestačila. Do hry se vkládá také prozíravé naskladňování výrobců kvůli strachu z dalších výpadků dodávek způsobených koronou.
Komentáře od firem ukazují, že ani za přemrštěné ceny nejsou schopny dostat objednávky včas, aby mohly rozjet výrobu. Svou roli v této komoditní rallye sehrávají určitě i spekulanti vezoucí se čistě na vlně rostoucích cen futures kontraktů.
Rostoucí ceny výrobních vstupů ženou nahoru nevyhnutně také inflaci. Odvozená z cen se dluhopisů se inflační očekávání vyšplhala už na 2,55 procenta a jsou tak už jen 0,15 procentního bodu pod maximální hodnotou z roku 2004. Vyšší než 2,71 procenta nebyla od začátku měření v roce 1999.
Pokud by inflace skutečně ulétla nahoru, jak se toho bojí trh, musela by americká centrální banka Fed chtě nechtě začít odebírat monetární podporu, ze které doteď nejvíc profitovaly technologické akcie.
Pokud by se potvrdily nejhorší obavy, bylo by utažení ráznější a přísnější než kdykoli od vypuknutí finanční krize v roce 2008. To by ohrozilo převahu investování do růstových akcií (drahé akcie s vysokým očekávaným růstem zisků), které ve svém výkonu poslední roky drtilo investování hodnotové (investování do levných a hlavně podhodnocených akcií).
První vlaštovky této změny se objevily s příchodem jara. Index Russell 1000 Growth/Value, porovnávající výkon těchto dvou tematických investičních strategií, se v únoru prudce zlomil a během května pokračuje v poklesu.
To znamená, že růstové akcie jsou na ústupu a dohánějí je hodnotové akcie. Podstatné slovo je však „dohánějí“, protože index je od vypuknutí koronakrize pořád nahoře o deset procent (v nejvyšším bodě to bylo až 33 procent) a od začátku roku 2015 o 55 procent.
Z toho vyplývá, že celých šest let, které zároveň odpovídají trendu klesajících inflačních očekávání, si drželo prim růstové investování.
Samozřejmě, očekávání jsou jen očekávání a ta se v dynamickém systému, kterým jsou finanční trhy, zákonitě mění. Hodnotové akcie skutečně porážely růstové akcie naposledy mezi lety 2001 a 2007, tedy mezi prasknutím technologické dot-com bubliny a finanční krizí.
Jeden z důležitých inflačních faktorů zůstává zároveň pořád utlumený: trh práce. Nezaměstnaných je pořád víc než dost, jak ostatně ukázala i páteční čísla, a Fed se proto může s nízkými sazbami odvolávat právě na podporu této části ekonomiky.
Ostatně mu tak káže i jeho dvojitý mandát, ve kterém teď navíc jasně upřednostňuje zaměstnanost před inflací.
Více se dozvíme již tuto středu a čtvrtek, kdy vyjdou americká makrodata pro spotřebitelskou, respektive výrobní inflaci. Očekávání pro růst cen jsou nastavena dost vysoko, je ale nutno brát v potaz nízkou srovnávací základnu loňského roku.
Podstřelení očekávání hlavně na výrobních cenách by mohlo poskytnout alespoň krátkodobou úlevu růstovým akciím. Nicméně aby se dostaly zpátky na koně, na to se budou muset nejdřív zklidnit globální komoditní trhy.
Autor je akciovým analytikem společnosti Patria Finance.
