Její nový charitativní kalendář vznikl na podporu seriálu pro onkologicky nemocné děti s názvem Plešouni. Díky tomu je momentálně také v zemi vycházejícího slunce. Jedna z nejtalentovanějších ilustrátorek své generace, Eliška Podzimková, kterou Forbes zařadil do svého výběru 30 pod 30 v roce 2020, se ale nedá napasovat do žádných škatulek.
Na jejím kontě najdeme spot pro Jamieho Olivera, titulní stránku newyorského deníku Metro nebo dokreslené fotografie pro americký Vogue. Nyní chystá svou další autorskou výstavu.
Foto Se svolením Elišky Podzimkové
Můj osobní styl oblékání
Asi nezapadne do žádného obecně známého stylu. Prostě skládám, co mi padne pod ruku: od vintage kousků po specifické úlovky například z Afriky či jiných cest. Mám ráda barvy, nebojím se kombinací a občas i výstřednosti.
Místo, kam nejraději cestuji
Kamkoli! Od chalupy na Orlíku po Tanzanii. Miluju cestování, a kdyby ještě existovala profese objevitele, okamžitě jím chci být. Zrovna teď jsem v Japonsku, kde jsem díky projektu Plešouni, s nímž jsme tu vyhráli cenu na festivalu.
Zůstáváme tu se ženou déle a objevujeme zemi skrz naskrz. Miluju poznávat místní kulturu a jídlo, povídat si s lidmi a zažívat věci, na které člověk nikdy nezapomene. Je to nádhera a jsem za to moc vděčná.
Hudební album, po kterém vždy ráda sáhnu
Asi album Curyman od brazilského hudebníka Rogêho. Viděly jsme ho naživo v Los Angeles a od té doby nám doma hraje na gramofonu pořád. Je to deska pro jakoukoli chvíli, po ránu vytvoří fajn náladu a k večeři zase příjemnou atmosféru.
Oblíbený suvenýr, jejž jsem si přivezla z cest
Domů si hodně vozím dekorace. Od afrických masek a korálků až po ty, které mám odsud z Japonska, například krásné závěsy do dveří noren. Zdobí nám pak dům a připomínají cesty. Často vozím také gramodesky, které kupuju úplně naslepo, jen podle obalu, a až doma zjišťuju, co jsou zač. Většinou je to skvělá lokální hudba.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Foto Se svolením Elišky Podzimkové
Asi sluchátka, respektive hudba obecně. Dokáže mi okamžitě zlepšit špatnou náladu, což je občas prostě potřeba. Moje žena si sice občas stěžuje, že by chtěla chvíli ticho, ale mně to moc nejde.
Nejlepší kniha nebo podcast
Asi neumím vybrat jednu jedinou, ale zmíním první, která mi vytanula na mysli a pojí se s velmi intenzivním čtenářským zážitkem z dětství. Kniha od Astrid Lindgrenové: Bratři Lví srdce.
V mé lednici vždy najdete
Vejce! Miluju vajíčka na jakýkoli způsob. Zrovna si zjišťuju informace k chovu vlastních slepiček a moc se těším, až budu pro vajíčka chodit k nim, a ne do lednice.
Poslední věc, kterou jsem si koupila na sebe
Včera to byla krásná oversized bílá prošívaná košile od japonského návrháře. Mám z ní obrovskou radost, je to přesně ten typ věci, kterou si chci z cest odvézt.
Předmět, s nímž se nikdy nerozloučím
Předměty, loutky a věci, které mi vyrobila máma. Mám jich už celou řadu. Většinou jsou to vyřezávané dřevěné loutky, jež nám hlídají domov. Ať už je to strážný anděl, loutka našeho psa Jonáše, nebo třeba dřevěná postavička z našeho seriálu Plešouni. Moc si jich vážím a loučit se s nimi rozhodně nehodlám.
Kulturní zážitek, který mě v poslední době obohatil a donutil se zamyslet
Velmi čerstvý a intenzivní zážitek mám z návštěvy ostrovů Naošima a Tešima tady v Japonsku. Jsou to ostrovy plné muzeí a galerií, ale nic tak silného jsem v uměleckém prostoru ještě nezažila.
Bylo mi až do breku z toho, jak krásný pocit to byl. Samotné budovy muzeí jsou architektonicky naprosto specifické a dokážou vytvořit pocit unikátnosti, bezpečí a hlubokého prožitku.
Foto Denis Kovalev / Unsplash
Na ostrově Tešima stojí obří bílá kopule zasazená do krajiny. Jako návštěvník se musíte vyzout a vejdete do prostoru, kde je jen přirozené světlo a skrze dva kulaté otvory ve stropě vidíte pouze nebe a mraky. Na zemi postupně objevujete kapičky a louže vody, které se díky neznatelnému spádu podlahy samy přelévají a cestují.
Lidé jsou tam úplně potichu, sedí na zemi a pozorují putující kapky, ve kterých se odráží nebe. Je to naprosto nádherné. Člověk se najednou cítí úplně klidný, jen pozoruje, nesmí fotit a nic ho neruší. Moc se to nedá popsat slovy, ale pokud budete mít někdy cestu do Japonska, tohle zkrátka nesmíte vynechat.
