Tálibán, mnohými klasifikovaný jako teroristická organizace, chce ekonomice Afghánistánu pomoci skrze kapitál od zahraničních investorů. Za jejich peníze nabízí víza.
Tálibán a byznys. To je spojení, které vám asi u organizace, jež je jako teroristická vedená u Rady bezpečnosti OSN, Spojenými státy či Kanadou, nenaskočí jako první. Přesto se muslimští radikálové, kteří se znovu ujali moci v Afghánistánu v srpnu 2021, upínají k myšlence přilákání zahraničního kapitálu, který by podpořil jejich skomírající ekonomiku.
Afghánská administrativa odklepla letos v únoru plán, který zahraničním investorům slibuje udělení pobytových povolení na dobu od jednoho do deseti let výměnou za kapitálové investice.
Tálibánská vláda nezveřejnila žádný oficiální odkaz na legislativu ani regulační rámec. Úředníci nepublikovali harmonogram implementace ani nestanovili minimální investiční limity. Návrh neuvádí, zda by povolení k pobytu mohlo vést k trvalému pobytu nebo občanství.
Tough pitch, řekl by americký marketér. Afghánské HDP je jako jedna z divočejších jízd na matějské pouti. Už před nástupem Tálibánu rostla podle dat Světové banky afghánská ekonomika průměrně kolem dvou procent ročně, což je většinou pomalejší tempo, které typicky nasazují spíše vyspělé země Západu.
Už rok před nástupem Tálibánu se ale země dostala do recese a ekonomika spadla o 2,4 procenta. A pak to přišlo: minus dvacet procent v roce 2021. Od té doby se situace stabilizovala a už ke konci roku 2025 se odhadoval meziroční růst o 4,3 procenta.
Z odhadů vyplývá, že by se ale zpět na úroveň hospodářské produktivity před rokem 2021 měla při současném tempu růstu dostat nejdříve za deset let.
Podle afghánského ministra průmyslu a obchodu Nooruddina Aziziho je ale situace růžovější, než se zdá. Tak ji alespoň prezentoval na schůzce se zástupci dvanácti zemí, kterou uspořádal loni v srpnu. Objevili se na ní zástupci byznysu z Turecka, Kataru, Bahrajnu, Palestiny, Jemenu, Ománu, Jordánska, Džibutska, Etiopie, Somálska, Malajsie či Indie.
Zástupcům těch dvanácti ekonomik se Azizi snažil nabídnout něco, co označil za „investiční příležitosti a příznivé byznysové prostředí“. Otázkou zůstává, jak k tomu přispěje válka s jadernou mocností Pákistánem, která vypukla tento týden.
Mají líbivé marketingové vize jednoho z tálibánských ministrů něco společného s realitou? Částečně ano.
Afghánistán na svém území zřejmě ukrývá nerostné bohatství v hodnotě asi jednoho bilionu dolarů. Jde kromě dalších třeba o rozsáhlá naleziště mědi, zlata, železa, lithia a také v současné době mimořádně aktuálních vzácných zemin, jejichž většinu na světový trh dodává Čína.
Od převzetí moci vydala tálibánská vláda stovky těžebních licencí. Znalce mezinárodních vztahů nepřekvapí, že se v Afghánistánu okamžitě objevily nemalé čínské investice, jenže původně vřelé vztahy mezi oběma zeměmi výrazně ochladly po sporech o dvě obří zakázky.
A dveře se tak otevřely kapitálu ze zemí Středí Asie jako Uzbekistán nebo Kazachstán, které začaly s tálibánskou administrativou podepisovat miliardové smlouvy.
U nerostného bohatství ještě zůstaneme, jen se podíváme na energetiku. Afghánistán má na svém území značné zásoby ropy a zemního plynu, kromě toho skýtá potenciál pro obnovitelné zdroje, jako jsou solární, větrné i vodní elektrárny.
I tady je ale praxe podobná. Původní velké čínské investice začínají střídat hráči ze Střední Asie, ze kterých především Uzbekistán pomáhá stabilizovat notoricky nestabilní afghánskou elektrickou síť.
Teoreticky může příležitost skýtat i zemědělství, které zaměstnává osmdesát procent obyvatelstva. Afghánci totiž vyvážejí většinu svých produktů – šafrán, piniové a pistáciové ořechy, mandle, rozinky či granátová jablka – v surovém stavu.
Připravují se tak o značné marže, které si místo toho připíšou zahraniční zpracovatelé. V rovině teorie by se mohlo vyplatit investovat do dalších článků výrobního řetězce a vytvořit tím vyšší přidanou hodnotu.
Háček v takových představách je zřejmý: bezpečnost, právní stát a vymahatelnost čehokoliv. Ve všemožných indexech se Afghánistán umisťuje na předních pozicích mezi zeměmi, ve kterých není bezpečno.
Podle Global Terrorism Index patří mezi deset zemí nejvíce postižených terorismem, Global Peace Index mu přiřazuje hodnotu 3,229, přičemž celosvětový průměr je 2,089. A například podle indexu Rule of Law, sledujícího, do jaké míry funguje v zemích právní stát, je Afghánistán na předposledním 142. místě. Jen pro srovnání můžeme uvést, že žebříčku vévodí Dánsko, Česko je dvacáté.
Podle Henleyho reportu sledujícího „sílu“ cestovního pasu, tedy přístup do dalších zemí, je Afghánistán dokonce poslední. Na jeho pas se bez víza podíváte jen do čtyřiadvaceti zemí.
Další byznysu nepříznivé skutečnosti se otevírají ve finančním sektoru. Nejjednodušší formou investice je totiž v zemi momentálně převezení velkého množství peněz v kufru přes hranice. Kvůli sankcím vůči Tálibánu je totiž afghánská ekonomika odříznutá od globálního finančního a bankovního systému.
Už zmíněný postoj Číny se vyplatí sledovat. Její investice v zemi totiž za posledních pět let prakticky nenarostly a řada z nich je zatím ve formě nenaplněných memorand.
Když se totiž země, která bez skrupulí investuje v Severní Koreji, syrské válečné zóně, kolabující Venezuele či v juntou ovládaném Myanmaru, rozhodne z opatrnosti do vaší ekonomiky neinvestovat, máte závažný problém.
