Kanál La Manche přeplavala třikrát. Naposledy stylem prsa a stala se teprve pátou ženou na světě, které se to podařilo.
Jako první Češka také dokončila výzvu Oceans Seven, která zahrnuje překonání sedmi průlivů, běhá stovky kilometrů a všechny své velké plavecké přeplavby zvládla na první pokus. „Osmdesát procent úspěchu je o hlavě,“ říká devětačtyřicetiletá ultraplavkyně Abhejali Bernardová.
Mihotající světýlka na pevnině viděla při své úplňkové přeplavbě už z dálky. Ještě hodinu a půl před koncem ale nebylo jasné, jestli přeplavba La Manche, která ji vyšla přibližně na dvě stě tisíc korun, vyjde.
Místo toho, aby se jí francouzský břeh přibližoval, proud táhl Abhejali Bernardovou podél pobřeží. Před ní byl úsek, kde se kvůli trajektům plavat nesmí a z doprovodné lodi přišel pokyn, že teď bude potřeba dalších šedesát až devadesát minut sprintovat.
„Jenže stylem prsa jde sprintovat strašně blbě,“ líčí Bernardová zpoza skleničky v kavárně téměř pobaveně. Ve skutečnosti na konci žena ve znamení Vodnáře bojovala s proudem zhruba tři hodiny. Připravená byla i varianta, že bude muset přejít na rychlejší kraul a vzdát se tak čistě prsařské přeplavby.
„Jistotu, že to dáme, jsem měla až asi 150 metrů od břehu, když jsme se vymanili z proudu,“ popisuje klidná a zároveň energická žena.
Když se na nohách, co ji sotva poslouchaly, vypotácela na francouzský břeh, měla za sebou 34 kilometrů a 17 hodin a 38 minut ve vodě. To je dvakrát delší čas, než co kdy stylem prsa uplavala a Bernardová se tím stala teprve pátou ženou na světě, která takto kanál La Manche přeplavala.
Foto poskytla Abhejali Bernardová
V obtížnějším směru z Anglie do Francie je podle dostupných statistik třetí ženou a celkově devatenáctým plavcem, který průliv zvládl stylem prsa. Má být navíc jediným člověkem na světě, který La Manche překonal jak kraulem, tak stylem prsa.
Prvních sedm hodin plavání Lamanšským průlivem bylo podle Bernardové brutálních. Ve stejnou dobu vyráželi další dva plavci, ale ani jeden z nich svůj pokus o zdolání kanálu nedokončil.
Přesto, když se jí zeptám, zda je nejlepší českou plavkyní, protestuje. „Děcka v bazénu ve vedlejší dráze plavou rychleji než já,“ poznamenává s úsměvem ultraplavkyně.
Z Petry Abhejali a z běžkyně plavkyní
Narodila se jako Petra a já chci vědět, jestli jí mám zpětně přát k svátku, který měla den předtím, než jsme se sešly. Nemám.
„Jsem sžitá se svým novým jménem Abhejali. Používám ho už přes dvacet let, takže je to takové absolutní. Jen maminka mi občas řekne zdrobnělinou mého původního jména,“ prozrazuje žena, co podle vlastních slov žije jako mniška.
Sama význam jména Abhejali popisuje jako volání nebo pláč srdce po poznání. Dostala ho od svého duchovního učitele Šrí Činmoje.
Abychom pochopili tuto naprosto určující kapitolu jejího života, musíme pootočit o mnoho listů dozadu a vrátit se do pražských ulic v roce 1995, kde zahlédla plakát poutající na Týden meditace. „Bylo mi osmnáct a zaujalo mě to,“ vzpomíná.
Foto poskytla Abhejali Bernardová
Poutal ji klid, který u lidí kolem Šrí Činmoje cítila. Začala meditovat pravidelně a postupně z toho vytvořila pevný režim, každé ráno i večer.
Sportu se věnovala od dětství. Když její rodina kvůli práci otce žila v Rusku, chodila v Domě pionýrů mimo jiné na balet a plavání. Nejdřív se učila prsa, potom znak. Na střední ale plavat přestala. K pohybu se vrátila až později právě díky zmiňované meditaci, nejprve jako běžkyně.
Mottem Šrí Činmoj maraton týmu, za který závodí, je sebepřekonání. „Prostě jsem zkoušela, co dokážu,“ shrnuje Bernardová skromně větu, která vysvětluje dalších několik desetiletí jejího života.
Dnes má za sebou mimo jiné několik titulů mistryně České republiky v běhu na sto kilometrů a v závodech na 24 hodin nebo dva šestidenní běhy v New Yorku.
Omyl La Manche
Lamanšský průliv do jejího života vstoupil téměř omylem. Kamarádka se chystala na sólo přeplavbu a Bernardová jí měla pomáhat z doprovodné lodi. Dva a půl měsíce před startem ale kamarádka plán změnila a místo sóla navrhla štafetu.
Bernardová souhlasila a okamžitě zjistila, že studená voda je úplně jiný soupeř než dlouhý běh. Po hodině v moři lezla ven tak prochladlá, že se jí při pokusu napít se čaje třásly ruce. „Říkala jsem si, že to prostě fakt není pro mě,“ líčí se smíchem.
Před prvním sólovým pokusem zdolat La Manche cíleně přibírala. Od března se chodila koupat venku a když už byly české vody na její potřeby příliš teplé, napouštěla si doma studenou vanu. Měsíc před přeplavbou odjela trénovat do anglického Doveru, kde měla voda kolem třinácti stupňů.
Na pláži ale narazila na legendární trenérku kanálových plavců Fredu Streeter. Když jí Bernardová řekla, že se za měsíc pokusí přeplavat La Manche, Streeter rozhodla, že ten den stráví ve vodě čtyři hodiny a poprvé se napije teplého čaje až po dvou. „Já na ni: To jako fakt nedám. A ona: A mazej,“ popisuje.
Čtyři hodiny zvládla a dodnes ten moment považuje za jeden ze základů pozdějšího úspěchu. Její tělo si poprvé vyzkoušelo strávit několik hodin ve třináctistupňové vodě a hlava dostala nový referenční bod. Právě tahle metoda se pak opakovala roky.
Foto poskytla Abhejali Bernardová
Nevnímá se přitom jako člověk přirozeně stvořený pro chlad. Jenže, co právě to, co jí nejde, se snaží vždy natrénovat. Co jí nahání strach, se snaží pochopit. A když si není jistá, zda už opravdu nemůže, nebo se jí jen nechce, používá brutální upřímnost sama k sobě.
Tři týdny před letošním zdoláním Lamanšského průlivu si naplánovala desetihodinový trénink ve Vltavě. Osm hodin chtěla absolvovat stylem prsa, dvě nakonec doplavala kraulem. Voda měla mezi šestnácti a osmnácti stupni, což už měla mít zvládnuté. Jenže tentokrát jí byla zima, kolena bolela od první hodiny a čas se vlekl.
„Byl to asi nejtěžší trénink, jaký jsem kdy měla. Musela jsem se fakt přemlouvat,“ vzpomíná. Byla připravená po osmi hodinách skončit, kdyby cítila, že další pokračování tělu škodí. „Disciplína je pro nás dobrá. Ale člověk zároveň musí naslouchat svému tělu,“ míní.
Před prsařským La Manche měla zásadní problém, v tréninku tímto stylem nikdy nepřekročila osm hodin. Kolena a šlachy dostávaly zabrat a ani zkušení trenéři jí nedokázali dát jednoduchý návod, jak plavat efektivně tímto stylem téměř osmnáct hodin.
„Řekni všem, že je to šílenost. Můžeš mě citovat, je to šílenost plavat něco takového stylem prsa,“ řekl jí předtím olympionik Daniel Málek. Bernardová to přesto zkusila, ale teď předbíháme.
Everest už jednou nestačil
První sólový La Manche, který přirovnává k plaveckému Everestu, přeplavala již v roce 2011. Podruhé se vrátila v roce 2021, tentokrát jako součást mimořádného projektu: triatlonu z Doveru do Prahy o celkové délce 1111 kilometrů.
Mezitím stihla posunout hranice úplně jinam. V roce 2018 se stala první Češkou, desátým člověkem na světě a čtvrtou ženou, která dokončila výzvu Oceans Seven, sedm mimořádně obtížných dálkových přeplaveb na různých místech planety.
Je také jedinou českou držitelkou takzvané Trojkoruny dálkového plavání. A na každou ze svých velkých přeplaveb nastoupila úspěšně hned napoprvé.
Foto Jaroslav Jiřička
Přeplavba na Havaji trvala téměř 22 hodin. Jinde se musela naučit pracovat se strachem ze žraloků. Při plavání od Robben Islandu v Jihoafrické republice počítala s vodou kolem třinácti stupňů. Když dorazila, měla jedenáct stupňů. U ostrova nakonec jen devět.
„Tam jsem si říkala: možná se nemám bát studené vody. Možná se to dá natrénovat. Kdyby mi ale někdo řekl, že poplavu sedmičku oceánů, tak si zaklepu na čelo,“ říká. „Ale ty věci přicházely postupně. Jedna mě chystala na další,“ dodává.
Zajímavé je, jak málo ji přitom zajímá status nejrychlejší nebo rekordní. Když jí před jednou z přeplaveb nabídli možnost změnit termín, aby mohla bojovat o prvenství mezi Čechy, odmítla. Potřebovala ještě trénovat. „Mně jde o to to přeplavat, ne být první,“ zmiňuje s tím, že se o svých rekordech často dozví až zpětně.
Dvě stě tisíc za La Manche
Ultradálkové plavání navíc není sport, na kterém by se dalo zbohatnout. Bernardová odhaduje náklady na jeden pokus o přeplavání Lamanšského průlivu přibližně na dvě stě tisíc korun.
Jen lodivod ji při posledním pokusu vyšel zhruba na 4600 liber, další náklady tvoří asociace, cesta a pobyt. Celá výzva Oceans Seven ji podle odhadu vyšla přibližně na 1,7 milionu korun. Část nákladů jí pomáhá pokrývat zaměstnavatel, nakladatelství, v němž pracuje.
„Není to něco, čím by si člověk vydělával. Spíš tím člověk hezky utrácí peníze. Ale zase jsou to zážitky, jak vnější, tak vnitřní a poznávání, které se penězi zaplatit nedá,“ podotýká česká ultraplavkyně.
Osmdesát procent úspěchu je o hlavě
Bernardová dále mluví o tom, jak ve vodě velmi rychle mizí iluze kontroly. Můžete měsíce trénovat a přijet v nejlepší formě svého života. Pak se ale změní vítr, voda je studenější, než měla být, proud vás začne nést opačným směrem nebo se tělo zkrátka necítí tak, jak jste čekali.
„Buď se můžu v hlavě rozčilovat, že je to nefér, a že předpověď měla být jiná. Anebo přijmu, že to je, jak to je, protože ničemu nepomůžu tím, že si začnu stěžovat,“ doporučuje. „Soustředím se na to, co můžu ovlivnit. A to je prostě plavat,“ doplňuje.
Meditace proto pro ni není útěkem ze světa. „Plavání je pro mě i test, jestli si něco meditací nenalhávám,“ říká. Je snadné si myslet, že má člověk srovnanou hlavu v klidné místnosti. Mnohem zajímavější je zjistit, jak se zachová, když několik hodin plave proti proudu a neposouvá se.
Při dlouhých plavbách se zároveň dostává do stavu, který popisuje skoro jako meditaci v pohybu. Ze začátku mysl řeší loď, vlny, podmínky a čas. Později se zklidní a ponoří do sebe.
„Člověk se dokáže dostat do klidu, jenom být a plynout. Čím víc je to ultra, tím víc je to o hlavě. Říká se třeba osmdesát procent. Je to o trpělivosti, že věci trvají dlouho. A o tom být připravený na nepřipravitelné,“ shrnuje Bernardová.
Dokud voda neskončí
Jednu radu si Bernardová přivezla už z přípravy na svůj první La Manche. Nedívat se dopředu. „Břeh může vypadat blízko. Jenže mezi vámi a ním jsou proudy, které vzdálenost na mapě promění v několik dalších hodin práce. Nemá tedy smysl přepočítávat, jak daleko ještě zbývá,“ vysvětluje.
Je potřeba plavat, dokud voda neskončí, tak ostatně pojmenovala i svou knihu. „Není to automatické a nemuselo se to podařit,“ říká, když se jí ptám, jestli je na sebe po novém rekordu pyšná. Slovo pýcha rychle opravuje, raději má výraz hrdost.
Z člověka, který se klepal po jediné hodině v Lamanšském průlivu a říkal si, že studená voda není nic pro něj, se stala první Češka s dokončenou výzvou Oceans Seven. Z běžkyně se stala žena, která La Manche přeplavala rovnou třikrát.
A z někoho, kdo před posledním pokusem nevydržel plavat stylem prsa déle než osm hodin, se letos 29. července po 17 hodinách a 38 minutách stala jedna z pouhých několika žen na světě, které takto doplavaly z Anglie do Francie.
