Avokádo, matcha, acai i pistácie. Suroviny známé po staletí se přes sociální sítě mění v komodity s šokujícími cenami. Kdo na nich vydělá a kdo zaplatí účet?
Pistácie už nepatří jen do dezertů a avokádo už dávno není jen novinka na drahém chlebíčku z hipsterské kavárny. Z virální suroviny dubajské čokolády se stala ingredience, kterou trh pociťuje v cenách i v dodávkách, a malé zelené oříšky, které jsme roky vnímali jako nudně stabilní komoditu, se náhle proměnily v předmět celosvětového šílenství.
Stačilo pár měsíců a poptávka po pistáciové čokoládě vyskočila o téměř devět tisíc procent, po pistáciovém latté o 128 procent a celkový zájem o pistácie se za rok více než zdvojnásobil.
Je to podobná situace, jakou jsme zažívali před pár lety s avokádem. V roce 2017 jeho cena vyskočila na dvacetileté maximum, bedna z Mexika stála oproti předchozímu roku dvojnásobek a maloobchodní cena v USA vzrostla téměř o třicet procent.
Stačilo pár měsíců a to, co bývalo jen snackem k večernímu sledování televize, nebo dipem k chipsům, drží v napětí pěstitele v Kalifornii i cukráře v evropských metropolích.
Proč se však z některých ingrediencí stane globální posedlost, zatímco jiné navždy zůstanou lokální surovinou na pultě tržiště?
Gastronomické trendy existují odpradávna, jenže to, co kdysi trvalo roky, dnes sociální sítě zrychlily na tempo, které pěstitel ani dovozce nestíhají dohánět. Hipsterský toast s avokádem potřeboval ke světové slávě celé desetiletí.
