skip to main content
Český byznys

Jelínek, Roubíčková, Waldes. Mezi oběťmi holokaustu byla i česká podnikatelská elita

Dnes, 27. ledna, si celý svět připomíná 75. výročí osvobození nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim a s ním i Den památky obětí holokaustu.

Mezi miliony obětí zrůdné nacistické ideologie patřil i výkvět tehdejší společnosti, včetně české prvorepublikové elity. V koncentračních táborech a věznicích zahynuly stovky význačných českých osobností.

Připomeňme tragickou smrt malíře a spisovatele Josefa Čapka (zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen), spisovatele Karla Poláčka (v lednu roku 1945 absolvoval pochod smrti z Osvětimi do tábora Gliwice, kde zahynul), písničkáře, dramatika a režiséra Karla Hašlera (zahynul na následky mučení 22. prosince 1941 v Mauthausenu), herečky Anny Letenské (zemřela 24. října 1942 v Mauthausenu) nebo spisovatele a dramatika Vladislava Vančury (během pekla heydrichiády byl 1. června 1942 popraven na Kobyliské střelnici).

Mezi oběťmi holokaustu je však i česká podnikatelská elita a hybatelé prvorepublikového byznysu. V dnešní den jsme se proto rozhodli připomenout příběhy alespoň tří z nich. 

Rudolf Jelínek (1892–1944)

Repro Wikipedia
Reklama

Narodil se ve Vizovicích a to předurčilo celý jeho život. Už v roce 1919 převzali bratři Rudolf a Vladimír Jelínkovi po svém otci prosperující palírnu. Od roku 1926 už pokračovali v podnikání samostatně a Rudolf firmu pojmenoval po sobě. Ve 30. letech zahájil výrobu košer destilátů; při ní používal suroviny a postupy v souladu s pravidly ortodoxní židovské víry.

Rudolf Jelínek, sám židovského původu, dostál náročným kritériím košer produkce, jeho pálenky měly špičkovou kvalitu a brzy si získaly celosvětovou proslulost: od roku 1934 Jelínek působil i na zámořských trzích, značná část košer výroby byla určena pro export do USA, kde se pálenky Rudolf Jelínek staly vyhledávanými v tamní početné židovské komunitě.

Do roku 1938 se značka Rudolf Jelínek stala druhým největším světovým dovozcem destilátů do USA.

V listopadu 1938 získal podnik Rudolfa Jelínka povolení k odběru pěti tisíc hektolitrů daněprostého lihu ke zpracování pro vývoz a ještě 6. března 1939 firma expedovala 225 beden do USA. Zničující byla nejen pro rodinný podnik následná nacistická okupace.

Dne 23. ledna 1943 byl Rudolf Jelínek s manželkou Irenou transportován do Terezína. Odtud byl Rudolf 29. září 1944 převezen do Osvětimi, kde zahynul. Irena Jelínková přijela do Osvětimi 4. října 1944, také zde zahynula. Holokaust přežili jen synové Zdeněk a Jiří. 

Arnoštka Roubíčková (1869–1942)

Repro Národní archiv

Ač je dnes její jméno neprávem poněkud pozapomenuto, během první republiky byla podnikatelka Arnoštka Roubíčková hlavní konkurentkou Hany Podolské a Oldřicha „Uliho“ Rosenbauma. Módní salon Arnoštky Roubíčkové navštěvovala česká podnikatelská elita, oblékaly se u ní manželky továrníků, politiků a diplomatů, stejně jako známé české herečky.

Reklama

Rozvedená matka tří dětí pocházela z velmi chudých poměrů, prokázala však velký designérský, ale i podnikatelský talent a obchodního ducha – ještě před první světovou válkou otevřela salon, který se věhlasem ve své době (a zejména ve 20. letech a počátkem 30. let) rovnal i nejslavnějším pařížským módním domům.

František Drtikol: bez názvu, šaty od Arnoštky Roubíčkové

Už během první světové války v roce 1916 přestěhovala Roubíčková svůj salon do tehdejšího multifunkčního paláce Koruna v dolní části dnešního Václavského náměstí a získala si ohromný věhlas. Od 20. let spolupracovala s fotografem Františkem Drtikolem a ateliérem Langhans. Prostřední z jejích dcer, Adéla zvaná Ada, spoluzakládala tehdy velmi prestižní módní časopis Elegantní Praha, do něhož reportovala i z pařížských přehlídek. 

V době své největší slávy zaměstnával módní salon Arnoštky Roubíčkové 120 švadlen a krejčových – právě jejich exkluzivní modely se objevují i v dodnes ceněném dramatu Gustava Machatého Extase s Hedy Lamarr v hlavní roli. 

Rodině se stal osudným její židovský původ. Zatímco starší dcera Helena s rodinou prozíravě už v únoru 1939 odešla do USA, kde žil už od roku 1923 její bratr Josef, nejmladší Adéla zůstala s matkou v nově vyhlášeném protektorátu. Byla tehdy už provdaná za Artura Steinhauera, spolumajitele továrny Interpharma na výrobu léčiv v pražských Modřanech.

Celá Adélina rodina včetně dvou malých dětí zahynula v roce 1941 v ghettu v Lodži, Arnoštka Roubíčková byla deportována do Terezína. Odtud ji převezli do vyhlazovacího tábora v Treblince, kde zřejmě ještě v témže roce zemřela. Bylo jí 73 let.

Jindřich Waldes (1876–1941)

Repro Wikipedia

Začínal v Praze u firmy Eduard Lokesch a syn, která vyráběla manžetové knoflíky. Díky znalosti cizích jazyků se stal obchodním zástupcem podniku v Evropě, Asii i Africe. To podnikavému Waldesovi nestačilo. Už v roce 1902 spolu se strojním mechanikem Hynkem Pucem odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol.

Puc o rok později sestrojil převratný vynález – zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek). Waldes roku 1907 vybudoval fabriku v Praze-Vršovicích a za 30 let podnik rozvinul v koncern vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočkami ve Varšavě, Paříži, Vídni, Barceloně a v New Yorku.

Díky znalosti cizích jazyků se stal obchodním zástupcem v Evropě, Asii i v Africe.

V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen a dva roky strávil v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Odtud ho za osm milionů protektorátních korun v roce 1941 vyplatila jeho rodina, které se podařil odchod do USA. Záchrana však skončila tragicky: Waldes zemřel během plavby z Lisabonu do New Yorku, podle všeho na následky věznění a krutého zacházení v táboře.

Bližší okolnosti jeho smrti nebyly nikdy objasněny. Bylo mu 65 let.

Reklama
Reklama