skip to main content
Světový byznys

Jen pro fanoušky? Příběh kontroverzního miliardáře v pozadí portálu OnlyFans

V říjnu 2018 se Leonid Radvinsky, velká postava online porna, rozhodl koupit pětasedmdesátiprocentní podíl v rostoucím, avšak relativně neznámém projektu OnlyFans. Začínající společnost se sídlem v Londýně provozovala jakousi platformu s možností veřejného sdílení soukromých, podomácku natočených videí.

Videa však tvořili převážně pornoherci a pornoherečky. OnlyFans jim umožnilo založit účet, kam nahráli svá videa – a ty si pak mohli diváci přehrávat za měsíční předplatné. To se dnes pohybuje v rozmezí pěti až padesáti dolarů v závislosti na atraktivitě daného účtu. Tvůrci videí berou osmdesát procent výdělku, zbytek náleží OnlyFans.

Klasická filmová produkce (včetně pornofilmů) během pandemie v důsledku různých opatření prudce klesla. Ve spojení s miliony osamělých lidí zavřených ve svých domovech tak došlo k obrovskému boomu OnlyFans. Tvůrci doma natáčeli, diváci doma sledovali.

Od ledna do listopadu loňského roku vykázala platforma OnlyFans příjmy ve výši 400 milionů dolarů, což znamená meziroční růst o 540 procent. Čtyři pětiny z toho mají na svědomí američtí zákazníci.

Reklama

Na pětinásobek, což znamená na 1,6 milionu, vzrostl počet tvůrců – nejenom pornografických – videí. A objevily se i celebrity jako Cardi B, DJ Khaled, Fat Joe nebo Rebecca Minkoff. Celkový počet platících zákazníků rovněž vzrostl: více než pětkrát na 82 milionů. Zisky pak po zdanění vylétly z původních 6,6 milionu na šedesát milionů dolarů.

Vybavíte si jméno z úvodu tohoto článku? Podle odhadů Forbesu má podíl Leonida Radvinského ve Fenix International, mateřské společnosti OnlyFans, hodnotu 1,8 miliardy dolarů. Mimo ohromující finanční výsledky z poslední doby se však o novopečeném miliardáři příliš neví. Radvinsky, stejně jako mluvčí OnlyFans, odmítli opakované žádosti o vyjádření.

OnlyFans založil v roce 2016 britský byznysmen Timothy Stokely spolu se svým otcem, bývalým bankéřem Guyem Stokelym a bratrem Thomasem Stokelym. Podle britských obchodních záznamů jsou Radvinsky a Guy Stokely uvedeni jako jediní dva ředitelé společnosti. Timothy, Thomas i Guy se taktéž odmítli k našemu článku vyjádřit.

Radvinsky byl v temných zákoutích internetu obzvlášť aktivní.

Co dalšího je o Leonidu Radvinském známo, není příliš lichotivé. Přibližně před dvaceti lety, tedy v době, kdy nebyla pornografie na internetu široce dostupná jako dnes, provozoval rozsáhlou síť internetových stránek, nabízejících „nelegální“ či  „hacknutá“ hesla ke stránkám s pornografickým obsahem – včetně těch nabízejících přístup k videím s nezletilými.

Ve druhé půlce devadesátých let byly takové stránky hojně rozšířené a inzerovaly kromě pornografie i online hazardní hry a další aktivity na hraně či rovnou za hranou zákona. Radvinsky byl však v těchto temných zákoutích internetu obzvlášť aktivní.

Podle internetového archivu Wayback Machine provozoval jedenáct takových stránek. Všechny byly založené na přelomu tisíciletí buď přímo pod jeho jménem, nebo pod záštitou podniku Cybertania. Jedním takovým webem byla například stránka Password Universe, na které byl v roce 2000 zveřejněný link nabízející údajně více než deset tisíc přístupů k nelegálním videím s dětmi do deseti let.

Důkazy, že by Radvinského stránky skutečně dovedly uživatele k dětské pornografii nebo videím se sodomií, však neexistují. Naopak se zdá, že Radvinsky touto cestou vydělával peníze na partnerských pornostránkách, které na svých webech propagoval a které mu platily za každý proklik.

Reklama

Forbes požádal Internet Watch Foundation (IWF), organizaci zaměřenou na odstraňování nelegálního pornoobsahu z internetu, o prozkoumání archivních webových stránek a zejména inkriminovaných linků. Podle IWF žádný z nich k nelegálnímu obsahu nevedl.

V pozdějším soudním řízení namířeném proti Radvinskému žalobce uvedl, že stránka Ultra Passwords „budí klamný dojem, že disponuje ukradenými přístupy k zaheslovaným pornografickým stránkám, ale ve skutečnosti je pouze lukrativní referenční stránkou odkazující na partnerské weby.“

Na každý pád šlo o špinavý byznys, který však vydělával. Podle soudních záznamů vynášela Ultra Passwords v roce 2002 pět tisíc dolarů za den, což dělá 1,8 milionu dolarů ročně. Tím však Radvinského tehdejší internetová stopa hasne.

Leonid Radvinsky na jednom z mála veřejně dostupných snímků

Na počátku nového tisíciletí vytvořil několik webových stránek s odkazy vedoucími na sexuální nahrávky celebrit a spustil také webový portál MyFreeCams, který tvrdí, že je číslem jedna mezi stránkami zprostředkujícími živé porno prostřednictvím webkamer.

Čas od času podnikatelovo jméno figurovalo v nějaké soudní při: v letech 2003 a 2004 například čelil žalobám Amazonu a Microsoftu kvůli údajnému zneužití jména Amazonu a mailového klienta Microsoftu v klamavé mailingové kampani. Ta měla slibovat příjemcům „získání peněz od vlády“ nebo opět linky vedoucí na stránky s pornografickým obsahem.

Radvinsky všechna obvinění popřel a oba spory v roce 2005 skončily mimosoudním vyrovnáním. V témže roce pak modelka Sheila Lussier pak dala k soudu společnost Cybertania za použití její (oblečené) fotografie na jedné ze svých pornostránek. Společnost vinu popřela, avšak Lussier obdržela v rámci mimosoudního vyrovnání sumu v neznámé výši.

Dnešní projekt OnlyFans pak do určité míry pokračuje v nastoleném kontroverzním trendu. Portál nijak zevrubně neověřuje věk protagonistů ve zveřejňovaném obsahu a nezletilí mohou při zakládání účtu velmi jednoduše o svém věku lhát.

Koncem května například reportáž BBC odhalila, že si účet na OnlyFans založila čtrnáctiletá dívka za použití pasu své babičky. Jeden z policistů, kteří se případem zabývali, pro britskou televizi uvedl, že OnlyFans „nedělají dost, aby zabránili dětem na svých stránkách využít příležitosti k vydělání peněz, a zároveň nedělají dost, aby zabránili zneužívání dětí“.

Portál v reakci na reportáž vydal prohlášení, ve kterém tvrdí, že problém obsahu s nezletilými bere „velmi vážně“. Toto tvrzení ale rozporuje zkušenost Signy Arnason, ředitelky Canadian Center for Child Protection, kanadské organizace zabývající se bezpečností dětí.

Arnason konstatuje, že organizace dostává spoustu upozornění na videa právě z OnlyFans. Samotnou snahu OnlyFans o ochranu nezletilých pak ředitelka popisuje jako minimální. „OnlyFans mají morální a etickou povinnost se v tomto ohledu snažit víc,“ dodává. A s přihlédnutím k Radvinského problematické minulosti mají její slova váhu.

Reklama
Reklama