skip to main content
Rozhovor

Dronem pro drogy. O evoluci temného webu s autorem knihy Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny

4 minuty čtení

Temný web (z anglického „dark web“) je ta část internetu, která není dostupná standardním vyhledáváním typu Googlu a ke vstupu do ní je zapotřebí specializovaného softwaru.

Na dark webu proto najdete tak ohavné věci, jako je dětská pornografie (jen za březen 2018 zachytila britská policie osm terabajtů dětského porna), o trochu méně ohavné věci, jako jsou drogová tržiště (podle finančních toků zodpovídají za největší obrat na dark webu), i pravý opak ohavných věcí, jakým jsou platformy kupříkladu od BBC poskytující zakázané informace občanům totalitních zemí.

Dark web je zkrátka temný les, ukrývající stejně tak smečky vlků, které vás rozervou na kusy, jako paloučky s užitečnými lesními plody.

JEDNIČKY A NULY – SPOUSTY NUL

Za rok 2019 se na dark webu utratila miliarda dolarů.

Kvůli koronaviru vzrostla aktivita na dark webu o 65 procent.

614 305 bitcoinů vydělali provozovatelé temného tržiště Silk Road na poplatcích; dnes by šlo o 152 miliard korun.

16 milionů korun denně se v přepočtu utratilo na tržišti AlphaBay v době jeho největší slávy.

4000 bitcoinů poslali fanoušci WikiLeaks na jejich podporu; dnes by to byla cca miliarda korun.

Především je ale dark web temný trh. S tím legálním má však mnoho společného. Neobjevil se jen tak zčistajasna, je organicky vázán na vývoj ekonomiky a technologií našeho viditelného světa a až podivuhodným způsobem odráží jeho zákonitosti. Mnohdy ovšem velice po svém.

Reklama

U nás se dark webem dlouhodobě zabývá Dominik Stroukal, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen a vyučující v CEVRO Institutu. Současně toho ví hodně o bitcoinech – napsal o nich před pěti lety spolu s Janem Skalickým první českou knihu, na kterou teď opět v nakladatelství Grada navázal titulem Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny.

Repro Grada

„Dark web byl umožněn spojením několika věcí, které se postupně vyvinuly,“ vysvětluje Stroukal. „Zaprvé jde o posun v kryptografii a šifrovacích nástrojích, zadruhé o existenci kryptoměn, jako je bitcoin, a zatřetí o vznik prohlížečů typu Toru. Tyto tři tendence se propojily právě v podobě dark webu, jak ho známe dnes.“

Dark web tak není nějaká další nečekaná černá labuť, ale konkrétní výsledek desetiletí malých krůčků.

Máte představu, jakým směrem se ty krůčky budou na dark webu ubírat dál?

Jednou z věcí, která se dějí ve velkém už dnes, je, že si člověk na dark webu objedná marihuanu a ona mu přijde poštou. Ten systém funguje. Jenže stále existuje spousta bodů, v nichž se může zastavit. Proto se vyvíjejí tzv. dead dropy, mrtvé schránky, tedy místa někde v přírodě, kam se zásilka schová, a elektronickou poštou dostanete jen souřadnice. Ani to ale není dokonalé, takže už nyní existují lidé, kteří vám ji za poplatek z toho místa vyzvednou a přenesou ji na jiné. Tady už se ten řetězec začíná obskurizovat – a pokud přidáte pár dalších kroků, dá se matematicky dokázat, že za chvíli už bude nemožné někoho chytit nebo usvědčit.

Dalším krokem je evidentně to, že obě strany pošlou do vzduchu drony, které si zásilku předají, a „zákazník“ si vyzvedne zásilku někde doma na střeše. Zní to jako sci-fi, ale Amazon už uvádí do praxe vlastní síť delivery dronů. Tyhle se mezi nimi ztratí.

Mluvíte tedy o evoluci černého trhu, kopírující vývoj světové logistiky a shippingu.

A pokud to bude dostupné finančně a technologicky, nabere takové obrátky, že už ji nikdo nebude schopný zastavit.

Drogy na dark webu jsou levnější a kvalitnější.

V kontextu legální ekonomiky tedy na dark webu vzniká něco paralelního, se shodnou DNA?

Ano, a to, co mě zajímalo akademicky, bylo především, jak je vůbec možné, že to funguje. Jak to, že banda lidí po celém světě, která se nezná a ani se znát nesmí, může takhle obchodovat? Podívejte se na to ale v detailu: když si člověk kupuje něco nelegálního na ulici, čelí riziku fyzického násilí; když dostanete něco, co není kvalitní, nepůjdete s baseballovou pálkou za borcem, který má pistoli. Navíc máte problém, že drogy prodávané na ulici jsou strašně nekvalitní – a existují studie, které dokazují, že na dark webu je nabídka kvalitnější, protože prodejci na dark marketech chtějí, aby se k nim lidé vraceli, a nechtějí dostat špatnou recenzi. Drogy na dark webu jsou tedy levnější a kvalitnější. Můžeme řešit, zda je to dobře, nebo špatně, ale akademicky je to superzajímavé.

V knize píšete, že dva roky po zavření Silk Road (jedno z nejslavnějších ilegálních tržišť na dark webu) už bylo k dispozici 85 nových tržišť. Roste ten počet dál?

Je zajímavé, že ještě před třemi roky bych tvrdil, že roste. Ale teď jsou dark markety poměrně v útlumu. Jednak z vnějšího důvodu, protože se velkou část z nich úřadům podařilo pozavírat, a pak také z vnitřního: v nedávné době například přestalo existovat jedno z dalších obřích temných tržišť, protože jeho provozovatelé patrně vybrali všechny peníze a zmizeli.

Je na dark webu něco, co funguje úplně odlišně od principů běžné „analogové“ ekonomiky?

Zajímavé je, že tam spolu úspěšně obchodují lidé, kteří se ani nechtějí znát. To bychom v realitě nezvládli, ale tam to jde. A co je úplně jiné, je princip, jak se lidé na dark webu vypořádávají s nevymahatelností kontraktů, jak ji známe z normálního světa. Když dojde na dark webu k porušení nějaké dohody, nemůžu dojít na policii. U nás v běžném světě na to musely vzniknout sady pravidel, jimiž se řeší spory a vynucuje dodržování smluv. Když si koupím něco standardně přes internet v bazaru, tak někomu pošlu peníze a on mi pošle zboží. Když mi ho nepošle, jdu na policii. Na dark webu to tak nefunguje – jakmile někomu pošlu bitcoiny, jsou automaticky jeho a já mám smůlu.

Reklama
Na dark webu vzniká právo zespoda.

V našem světě máme například notáře. Ovšem na dark webu už to dnes funguje tak, že máte určitého notáře i tam, na každou transakci. To je dnes naprosto standardní věc. Fascinující je, že ty notáře na dark webu přitom vůbec neznáme jménem. V našem světě je to člověk, který má razítko od státu, spoustu titulů a krásné sídlo a věříme mu kvůli určitému kreditu. Na dark webu je to kdosi neznámý, kdo ale nějakým způsobem zdola získá stejnou autoritu a lidé mu věří úplně stejně.

To je docela zajímavý experiment v tom, jak může zespoda vzniknout regulační mechanismus.

Klidně bych šel i tak daleko, že bych tvrdil, že tam vzniká zespoda i právo. To, co u nás dělají poslanci a senátoři, na dark webu není, ale nějak to tam vzniká.

Existovala by dnešní podoba bitcoinového trhu bez toho, aby nabral otáčky na ilegální Silk Road?

Těžko. Dnes už se to moc neříká, ale bitcoin šel se Silk Road ruku v ruce. Bylo zjevné, že Silk Road se stala prvním velkým odbytištěm bitcoinů, kde se za ně dalo něco koupit. To, že si někdo ve světě „nahoře“ kupoval za bitcoiny pizzu, byla spíš taková legrace, ale na dark webu byl umožněn úplně nový trh, který předtím nemohl existovat.

Ekonomika dark webu visí z většiny na nelegálních věcech…

Jednoznačně největší věc z hlediska peněz jsou dark markety, z nich největší část jsou drogy a z nich největší část je marihuana. Počítáno ovšem z pohledu objemu dat, bude největší část dark webu tvořit dětská pornografie.

Pak je tu ale ta světlá strana dark webu, která hraje prim ve zpřístupňování informací lidem v režimech, které k nim své občany jinak nepustí. Tržby jsou tedy na temné straně síly – jak monetizovat tu světlou?

Částečně se to už daří. Například u WikiLeaks, ať na ně má člověk jakýkoli názor. Jde o informace, které byly zpřístupněny právě díky bitcoinu. Financování WikiLeaks přes bitcoinovou adresu, kterou Julian Assange zveřejnil poté, co přišel o všechny ostatní kanály příjmu, byla jedna z prvních velkých událostí bitcoinové ekonomiky. Dodnes jsou na dark webu protirežimní čínští blogeři financovaní bitcoiny. Oproti finančním tokům na místech, kde se kupují drogy, je však tohle stále charita.

Vidíte nějaký ekonomický potenciál dark webu, který není využitý? Nějakou temnou díru na trhu?

Zajímavé by bylo víc zatlačit na tržní stránku sdílení informací v těch špatných režimech. Protože zatím je to celé jen dobrá vůle: BBC má snahu dostat informace tam, kde se zakazují, ale jako občan Severní Koreje budu mít z většiny stejně smůlu, protože ani nevím, že to tam je. Ale přijít na to, jak to k těm lidem dostat a zpeněžit, to by bylo velké. V legálním světě se informace zpeněžit dají, a proto jsme jimi dnes totálně zavalení. Co kdyby někdo něco takového rozlouskl ve světě dark webu? Vždyť většina lidí světa žije v zemích, kde jsou na tom z hlediska svobody slova špatně. A to je přece obrovský tržní potenciál.

Reklama
Reklama