Inovace vznikají tak, že se lidé potkávají na chodbách nebo si volají v půl jedenácté večer s novým nápadem, proto, že si uvědomili něco, co vystřílí díry do toho, jak jsme o nějakém problému dosud přemýšleli. Jsou to ad hoc schůzky šesti lidí, které svolává někdo, kdo si myslí, že přišel na tu nejúžasnější novou věc na světě, a chce vědět, co si o jeho nápadu myslí ostatní.

Takhle popsal inovátory Applu jeho zakladatel Steve Jobs v rozhovoru pro BusinessWeek už v roce 2004. I po téměř dvaceti letech ten popis sedí a zásadní roli inovátorů si od té doby uvědomily i další firmy, které – jak Jobs taky rád říkal – chtějí udělat díru do vesmíru.

V Česku se profese inovátorů teprve usazuje, vyhrávají ale firmy, které si význam „otevřených hlav“ pro svou budoucnost už uvědomily. „Jsme úspěšní, protože inovujeme,“ říkají manažeři mezinárodní skupiny BTL Pavel Mykytyn a Ondrej Pribula.

Drahocenné zboží

BTL má kořeny v Česku, ale se svou špičkovou, inovativní zdravotnickou technikou vládne i trhům daleko za hranicemi. A právě profesní symbióza mezi šéfem marketingu a produktu Mykytynem a manažerem výzkumu a vývoje Pribulou významně přispěla k tomu, že společnost původně zaměřená na výrobu přístrojů pro kardiologii a fyzioterapii vystřelila s přístroji pro neinvazivní tvarování postavy a estetickou medicínu mezi světovou špičku.

„Když se projdu oddělením vývoje, každý inženýr dělá se svým týmem na tom, co v tu chvíli považuje za důležité. Nemáme striktní plánování práce, přidělování úkolů ani systém, který někoho hlídá. To se u nás nesnoubí s inovací. Lidi dělají to, v co věří. Nezdržujeme je procesy, reporty,  tabulkami,“ popisuje ideální inovativní prostředí Pribula.

Jsme úspěšní, protože inovujeme.

Inovace mají zvyšovat výkonnost a konkurenceschopnost firmy na trhu a jejich aktivátoři budou do budoucna velmi drahocenným zbožím. Manažer inovací, manažer výzkumu a vývoje, manažer inovačních projektů nebo manažer kreativity a inovací? Není zásadní, jak se jejich pozice přesně jmenuje, ale jak ti lidé přemýšlejí a jaký dostanou ve firmách prostor.

Mají totiž za úkol bořit stereotypy a převracet zavedené pořádky. Hledají cesty tam, kde je jiní nevidí. Musí být kreativní, zároveň to nejsou žádní teoretici a geekové – jsou zodpovědní za vývoj prototypů, kontrolu praktické použitelnosti a jejich posun ke konečnému vývoji. Taktéž musí umět odhadnout potenciál trhu, každý nápad analyzovat a vyhodnotit, jestli půjde uvést do praxe. A nebo mít vedle sebe někoho, kdo jim s tím pomůže.

Jiný princip myšlení

Jednoduše řečeno: management inovací je proces řízení inovativních nápadů. „S návrhem na inovaci u nás může přijít každý. Žádnému nápadu neřekneme hned ne,“ zdůrazňují Pavel Mykytyn a Ondrej Pribula, jak je důležité nezavrhovat zdánlivé banality či na první pohled technicky „nerealizovatelné“ návrhy.

„Často jdeme i naslepo a zkoušíme věci, které nemusí na první pohled dávat smysl,“ popisuje šestatřicetiletý Mykytyn. U každého nápadu řeší primárně tři věci: Proč by si takový produkt někdo chtěl koupit, zdali je z pohledu legilaslativy průchozí a jestli věříme, že ho inženýři dokážou technicky realizovat. „A když je odpověď třikrát ano, rozvíjíme myšlenku dál,“ doplňuje o čtyři roky starší Pribula. „Většina věcí, na kterých pracujeme, by jiné společnosti ani nezkusily. To je princip našeho myšlení.“

Tvůrčí svoboda může znít jako klišé, jenže v případě inovátorského know-how dvojice Pribula-Mykytyn jde o gró úspěchu. Silně rezonuje v každé jejich větě. Stejně jako ujištění, že právě absence rigidních procesů a korporátních návyků dává více než třem stovkám inženýrů v Praze, dalším čtyřem stům vývojářů v zahraničních divizích, tak i desítkám produktových manažerů a markeťáků nevídaný prostor pro realizaci.

„Tady většina lidí ego do práce nedává. To je v zásadě princip fungování celé firmy,“ říkají. Oba své týmy učí, aby přemýšlely nad tím, co zažívají, slyší a vidí kolem sebe a dokázaly nasbírané podněty analyzovat a přenést do své práce.

Jít proti fyzice je výzva

Pribulův vývojářský tým pak nápady zhmotňuje. Řeší vše od technologie, designu a bezpečnosti až po zavedení do sériové výroby. K ruce má ty nejlepší lidi na vývoj technologií. „Hravě by uspěli i v konkurenci Silicon Valley,“ říká s hrdostí.

Právě takhle vznikají produkty, které v estetické medicíně převálcovaly konkurenci ve Spojených státech, Austrálii, Japonsku i bohatých asijských regionech a městech, jako je Singapur či Hongkong. Celkem ve více než sedmdesáti zemích světa.

Příklad? Revoluční přístroj pro tvarování postavy Emsculpt Neo pracující s radiofrekvenčním a cíleným vysokovýkonným elektromagnetickým polem zároveň – propojení technologií laikům nejspíš nepřijde ničím zásadní, ale pro inženýry z vývojářského centra to byla obrovská výzva. A pro svět estetické medicíny doslova revoluce.

Společnost BTL pak vloni představovala v Los Angeles, Miami a Houstonu před stovkami lékařů svůj nový obličejový přístroj Emface. A za velmi krátký čas s ním udělala terno. Ještě předtím, ale bylo potřeba doladit detaily – třeba přizpůsobit některé části přístroje tak, aby se místo standardních technologií dal pro výrobu elektroniky použít speciální tisk. „Mnoho vylepšení vzniklo při hračičkování a nakonec rozšířilo řadu téměř stovky řešení, které se nám za posledních pět let podařilo zapatentovat,“ popisuje Ondrej Pribula, jak můžou hračičkové z Česka díky svým inovacím ohromit světové trhy.

Zadek má dvě půlky

Podobný je příběh přístroje Emsculpt, který oba manažeři BTL považují za největší milník a inovaci firmy. „Projekt začínal tak, že jsme se podrbali na hlavě, jestli by se princip elektromagnetické stimulace využívaný ve fyzioterapii nedal aplikovat v estetické medicíně,“ líčí Mykytyn.

Během šestiletého vývoje a testování v několika zemích se pražskému týmu podařilo jako prvnímu na světě vyvinout produkt, který klientům umožňuje posilování i nárůst svalů, tvarování postavy, lifting hýždí a spalování tuků během jediného zákroku a to vše neinvazivně! Nic podobného na světě prostě nenajdete.

K úspěšnému tažení přispěla i schopnost a odvaha nesčetněkrát během pár dní produkt změnit, zareagovat na zpětnou vazbu při testování a upravit produktovou komunikaci i cenovou politiku. „Měli jsme jeden aplikátor, ale zadek má dvě půlky,“ usmívá se Pribula při vzpomínce na okamžik, kdy přišel jeden z nápadů, jak přístroj ještě vylepšit. „Okamžitě začal vývoj dvoukanálového řešení  a za pár týdnů existoval produkt, ze kterého byli všichni nadšení.“

Před pěti lety Emsculpt dobyl Ameriku, vytvořil de facto nové odvětví estetické medicíny a v nové, ještě vylepšené generaci se dodnes spolu s dalšími „Em“ produkty stará o více než polovinu obratu společnosti.

Žádná hloupost není hloupá

„Za posledních pět let jsme uvedli na trh čtyřiadvacet produktů, napříč divizemi kardiologie, fyzioterapie a estetiky. Takže přibližně pět ročně,“ hlásí Pavel Mykytyn s tím, že inovace se podílí na sto procentech z nich.

„Většina věcí, která se nám povedla, zněla na začátku jako hloupost. A vlastně je to správně – kdyby to tak nebylo, pravděpodobně by to už někoho napadlo před námi a dávno to udělal,“ připojuje Mykytyn svůj pohled na to, proč má smysl uvažovat i o věcech „na hraně“, které předtím nikdo nevyzkoušel a které jsou na první pohled riskantní.

Většina věcí, která se nám povedla, zněla na začátku jako hloupost.

Tohle je přesně úkol inovátorů – najít efektivní cestu, změnit interní procesy a v ideálním případě otevřít firmě nové oblasti podnikání. Ostatně i Steve Jobs to viděl podobně: „Přitahujeme totiž jiný typ lidí – lidi, kteří nechtějí čekat pět nebo deset let, než za ně někdo převezme riziko. Lidi, kteří se sami chtějí dostat do situace, která jim tak trochu přerůstá přes hlavu,“ řekl v rozhovoru pro časopis Playboy dokonce už v roce 1985.

„Každý z nás má pocit, že právě teď je jeden z těch okamžiků, kdy ovlivňujeme budoucnost,“ dodal.

Hraní s bláznivými nápady

Pokud ale nejste Apple, Google, Meta, Amazon, Microsoft nebo Tesla, přitáhnout takto uvažující lidi, je těžký úkol. A když už je najdete, máte před sebou úkol možná ještě těžší – udržet je.

„Hlavně na straně inženýringu je na lidi extrémní tlak. Každý dostává týdně zajímavé pracovní nabídky,“ přiznává čtyřicetiletý Pribula. Co funguje? Svoboda, atmosféra, která ani trochu nezavání korporátem, i možnost extrémního rozvoje, přístup k nejnovějším technologiím a podíl na vytváření produktů, které boří globální trh a poklonu jim skládají pacienti, lékaři, americké celebrity nebo třeba i parťák Steva Jobse Steve Wozniak.

„Jsem šťastný, že si naše inženýrská esa dokážeme udržet,“ říká Pribula a s úsměvem prozrazuje interní „tajemství“, že v rámci projektů je také velký prostor si jen tak hrát. „Jde o těžký experimenting, skoro až hraní s bláznivými nápady. Někdy se totálně uvolníme a děláme hlouposti, abychom si něco zkusili a pak to vyjde,“ popisuje nezanedbatelnou část práce inovátorů.

Neuvěřitelné věci pak podle Pribuly i Mykytyna vznikají proto, že mezi nimi i jejich týmy funguje symbióza. Mají podobný způsob myšlení, přesah do profese toho druhého a normálně se lidsky respektují. Jejich inženýři a produktoví manažeři nejsou dva oddělené týmy. „Nechceme, aby to znělo nafoukaně, ale máme pocit, že dáváme příležitost typu lidí, kteří nechtějí standardní zaměstnání. Chtějí dělat něco zajímavého navíc, co je obohatí. A v inovacích jsou příležitosti nekonečné.“


Tento článek je součástí projektu, který vznikl ve spolupráci Forbes Česko a skupiny BTL. V následujících měsících vám díky ní na příbězích úspěšných inovátorů představíme 11 nejžádanějších profesí budoucnosti, u nichž nešlápnete vedle, pokud se jim začnete věnovat. Nebo k nim nasměrujete svoje potomky.

Jaké profesní obory budou v budoucnu nejžádanější? Které jsou ty nejinovativnější? A kdo má odvahu investovat do neznáma a razit cestu lidstvu k úplně novým možnostem? Každý měsíc vám přineseme dva nové profily osobností, díky kterým můžete zjistit, co je podmínkou úspěchu v dohledné budoucnosti