Už dvaadvacátým rokem řídí českou pobočku americké personální agentury ManpowerGroup, která se pod jejím vedením stala největším zprostředkovatelem práce v Česku. Zároveň je i prezidentkou Asociace poskytovatelů personálních služeb, kterou v roce 2002 spoluzakládala.
Válečný konflikt na Ukrajině a s ním spojená uprchlická vlna mají a do budoucna budou mít podle Jaroslavy Rezlerové velký vliv na pracovní trh v Česku, v posledních dvou letech poznamenaný covidovou pandemií. Co tedy můžeme očekávat?
Vaše společnost v Česku za normálních okolností zprostředkovává práci lidem z různých zemí včetně Ukrajiny. Jak tohle ovlivnila válka?
V březnu a dubnu k nám mělo z Ukrajiny přijet několik set kandidátů na zaměstnání v Česku. A náš brněnský tým, který připravuje víza a zařizuje administrativu, teď jenom sedí na telefonu a zjišťuje, kde ti lidé jsou. Ne že bychom si mysleli, že přijedou, ale chceme zjistit, jestli něco nepotřebují, a nabídnout pomoc.
A co řešíte v centrále v Praze?
Víte, už pár dní před vypuknutím války jsem koupila velkou ukrajinskou vlajku a vyvěsila ji z okna našich kanceláří ve Florentinu. Pro nás všechny to byly hodně emocionální dny, protože jsme tušili, že ten konflikt vypukne. Ale pak to skutečně přišlo a byl to stejně šok a pocit naprosté bezmoci.
V takovou chvíli nutně potřebujete začít dělat něco smysluplného, takže jsme v pár dnech spustili bezplatnou helplinku pro Ukrajince v ukrajinštině, která dnes obslouží zhruba padesát lidí denně, a počítám, že v řádu dnů se ten počet zdvojnásobí. Vytvořili a roznášeli jsme také letáky nabízející pomoc a udělali sbírku uvnitř firmy, všechny ty běžné věci, které teď dělá každý zaměstnavatel. Místo zaměstnaneckých služeb teď do určité míry zkrátka poskytujeme spíš ty humanitární…
Když se podíváme na jádro vaší práce, jak koordinujete propojení potenciálních zaměstnavatelů s rychle přicházejícími zájemci o práci?
Už velice brzy po vypuknutí války na Ukrajině jsme začali oslovovat naše zákazníky, jaké kapacity budou moci nabídnout. Řada z nich se na možnost zaměstnat lidi z Ukrajiny rychle připravila, až nás překvapilo, jak rychle se nové pozice začaly objevovat. Během jednoho týdne jsme nasbírali asi dvě stě volných pozic, přičemž většina z nich je dlouhodobá.
O jaké pozice se jedná?
Aktuálně se to týká hlavně oblastí montáže a logistiky a většinou jde o lehké práce vhodné pro ženy. Zaměstnavatelé si zároveň uvědomují, že jde velice často o matky s dětmi, takže počítají s nutností časové flexibility úvazků.
Příležitosti tedy jsou už teď a to se stále ještě nedostáváme do oblastí, ve kterých vidím velký potenciál do budoucna, jako jsou sociální a zdravotní služby či gastro segment. Sociální péče je v Česku velké téma, protože v ní začínáme stále víc zaostávat. Populace stárne a my na to nejsme připravení jak z pohledu kapacit, tak i kvalitních pracovních sil.
A situace v gastro segmentu?
To je podobně špatné. Z gastra během pandemie spousta lidí odešla třeba do už zmíněné logistiky, kde mají stabilní výdělky a pracovní dobu a nechtějí se vracet zpátky. Nebo si vezměte stavebnictví – tam dnes nenajdete snad jediného oficiálního agenturního zaměstnance…
Narážíte na šedou zónu. Jak se vyhnout tomu, aby se do ní žadatelé o práci nepropadli?
Už minulý týden jsme v rámci APPS (Asociace poskytovatelů personálních služeb, pozn. redakce) začali upozorňovat na nebezpečí, že mezi lidmi žádajícími o azyl a práci začnou operovat různé mafie a pseudoagentury, které je budou klamat a zneužívat. Je naprosto zásadní, aby se mezi lidi dostávaly relevantní informace. Naštěstí ministerstvo reagovalo z našeho pohledu rychle a dobře a začalo vysílat inspektory na potřebná místa, aby žadatele správně informovali.
Pomáhá APPS ještě v něčem dalším?
Připravujeme nový rozcestník, jenž by lidi hledající práci odkázal na solidní kontakty, které jim poskytnou práci za srovnatelných podmínek. Srovnatelné podmínky jsou v tomhle případě důležitý pojem, lidé musejí vědět, jaká je v Česku správná hodinová mzda a na co mají právo, aby je nikdo nevykořisťoval. A my jsme na srovnatelné podmínky ve firmách, se kterými spolupracujeme, hodně citliví.
Z Ukrajiny k nám přichází i řada kvalifikovaných lidí, jaká je situace na trhu pro ně?
My v tuhle chvíli hodně řešíme, jak právě lidem s nějakou specializací nejlépe pomoci, protože minimálně ve střednědobém horizontu by bylo dobré, aby mohli svoje znalosti uplatnit. Situace ovšem není snadná, protože uznání diplomu nebo specializované praxe je docela komplikovaný a dlouhý proces. Byť na druhou stranu vím, že se o jeho zjednodušení aktivně jedná.
A ještě jednu důležitou věc si pojďme říct – je důležité hlavně pro nás tady si plně uvědomit, že lidé, kteří k nám přicházejí, jsou ze země, která má stejný přístup ke vzdělání jako my, takže je naprostou chybou je vnímat jako nějakou levnou pracovní sílu. To prostě není pravda.
Kolik lidí zasažených válkou v Česku hledá nebo bude hledat práci?
Oficiálně je teď v Česku asi 250 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, zaregistrovaných z nich je asi 180 tisíc. Ministerstvo práce a sociálních věcí tento týden hovořilo o tom, že očekává příchod ještě minimálně 100 až 200 tisíc lidí, a podle našich odhadů tak celkově můžeme očekávat až půl milionu uprchlíků.
Naše ambice pochopitelně je najít práci co největšímu počtu z těch, kteří ji naším prostřednictvím budou hledat. Situaci ale už teď komplikují nedostatečné ubytovací kapacity. Všechny ubytovny, se kterými jsme v kontaktu, se během posledních deseti dnů kompletně zaplnily. Je to naprosto bezprecedentní situace.
ManpowerGroup má pobočku i na Ukrajině a v Rusku. Spolupracujete s nimi v současné době nějak?
Tyhle pobočky jsou pod přímou péčí našeho globálního vedení, které tamějším zaměstnancům pomáhalo s možností odjet – vím, že se to řešilo hodně intenzivně. Jedná se o několik desítek lidí v každé zemi. Pomáhali jsme ale našim kontaktům na Ukrajině, poslali jsme finanční pomoc i organizovali jejich přesun do Česka.
Lidé zatím z Ukrajiny prchají, aby se zachránili, a z ekonomického pohledu tolik neřeší, kam se dostanou. Máme jim ale z dlouhodobějšího hlediska v Česku co nabídnout, aby tu chtěli i zůstat?
Myslím si, že žádný masivní přesun do západních zemí, jako je Německo, nenastane. Lidé spíš zůstanou v těch zemích, které jsou jim blízké, kde existuje nějaká komunita fungující jako záchranná síť. A velká překážka je i jazyk – proč byste chodili někam, kde nikoho neznáte a neumíte řeč, když nutně nemusíte? Jen kvůli penězům? To budou spíš jednotlivé případy.
Jak se podle vás bude dál vyvíjet pracovní trh v Česku?
Jsem si poměrně jistá, že už ve střednědobém horizontu, tedy v řádu zhruba půl roku, dojde k velkým a rychlým transformacím pracovního trhu. Nezapomínejme, že pořád doznívá covidová krize, že jsou narušeny dodavatelské řetězce… a do toho přišla válka na Ukrajině.
Jako důsledek toho všeho očekávám velký přesun lidí mezi obory, další změny jsou ale vzhledem k situaci v tuhle chvíli těžko předvídatelné. Nicméně nejpozději do konce roku bude podle mě jasno, kam se budeme posouvat.
Říkáte, že situaci zatím zvládáme dobře, ale mezi lidmi prvotní nadšení pomáhat pomalu začíná opadat. Co teď podle vás budeme potřebovat, abychom situaci zvládali i nadále?
Vytrvalost a dlouhodobost v tom, co děláme. Postupně ubývá patos a přibývá pragmatismus, to je logické. Většina z těch, kteří museli uprchnout, pochopitelně doufá, že až pomine tahle strašlivá situace, vrátí se domů. Ale já se obávám, že tahle představa narazí na tvrdé limity. Ukrajina je už teď na mnoha místech zdevastovaná a její obnova bude dlouho trvat.
Při běžných migračních vlnách zhruba dvě třetiny migrantů zůstanou v zemích, kam přišli. V nastalé situaci se očekává, že to bude polovina nebo víc. Jsme svědky největšího stěhování národů od druhé světové války, je to naprosto bezprecedentní situace, vyvolaná nesmyslnou, krutou agresí. Myslím si, že tohle všechno je jenom začátek a že nás čekají náročné časy.
