Martin Roman se na pódiu konference Forbes Money Masterminds ve srovnání s ostatními vymykal. Zatímco další řečníci, jako například Simona Kijonková, Zdeněk Centra nebo Jaroslav Beck, spadají do kategorie selfmade, někdejší šéf ČEZ své jmění vydělal jako zaměstnanec.
Éra státní energetické společnosti je ale roky pryč. Dnes je Roman hlavně muž, který stojí za sítí soukromých mateřských, základních škol a gymnázií PORG. I proto se diskuse s moderátorem a šéfredaktorem webu Forbes.cz Zdravkem Krstanovem týkala hlavně otázky, jestli dobrá škola dokáže svým absolventům zajistit bohatství.
Byl to navíc právě PORG, kam Martin Roman už z pozice miliardáře poslal první větší částku, o které nemluví jako o investici, ale jako o penězích na dobrou věc. Šlo o sto milionů korun.
„Bylo to předtím, než jsem investoval do čehokoli jiného. Většinu peněz jsem měl v akciích ČEZ. Až když jsem je začal zlikvidňovat, investoval jsem úspěšně do dvou startupů, což bylo Kiwi a Slevomat,“ vysvětlil Martin Roman. Zároveň měl ale štěstí, že se na začátku minulé dekády daly za dobré peníze koupit komerční nemovitosti ve střední Evropě.
„Musím ale podotknout, že kompetence manažera je jiná než kompetence investora. Že je někdo dobrý manažer, neznamená, že bude i dobrý investor. Na počátku jsem se jako investor nechoval úplně profesionálně, ale měl jsem trošku i štěstí,“ říká Roman v rozhovoru pro Forbes.
Kiwi i Slevomat. Jak jste se k takovým investicím dostal?
Pokaždé mě o nich někdo přesvědčil. V rámci Slevomatu to bylo tak, že opravdu šlo o dobrý projekt. Investici do Kiwi jsem poprvé odmítl, jenže za půl roku za mnou přišel kolega s tím, že jeden obchodní partner má těžce nemocné dítě a potřebuje se přestěhovat do země, kde ho vyléčí.
Jeho jediný majetek byly akcie Kiwi, tak prý abych je koupil, protože mně to nic neudělá, ale možná tím pomůžu zachránit život. Řekl jsem si, že takovému byznys plánu moc nevěřím, ale dám si to do kolonky dobročinnost. A ono to vyšlo.
Jaké jsou vaše investiční ambice? Je to spíš konzervace majetku, který pak předáte další generaci, nebo jste ochotný občas víc zariskovat pro vyšší výnos?
Jsem někde mezi. Investice dělám proto, že je dělat musím. Mě ale primárně baví se věnovat školství. To mi přináší uspokojení.
Proč jste dal první velké peníze do neziskového sektoru?
Protože jsem měl od šestnácti let sen, že vybuduju školu, kde se děti budou učit smysluplné věci způsobem, že se je opravdu naučí. A když jsem na to ty peníze měl, tak jsem si svůj sen uskutečnil.
Jaký byl váš přechod z vrcholového managementu směrem ke školství?
Že v ČEZ skončím, jsem věděl rok dopředu, takže jsem se na to připravoval. Najal jsem si mentora, se kterým jsem rok pracoval, protože jsem kolem sebe viděl několik lidí, kteří to nezvládli. Když jste šéf velké firmy, je pro vás strašná spousta věcí možná, která není možná pro každého. Není snadné ten pomyslný kouzelný prsten odložit.
Já jsem se trochu bál, jestli to zvládnu, nebo ne. Proto jsem si vzal mentora, který mě na to během toho roku připravoval. Zároveň jsem si připravoval věci, kterým jsem se chtěl po tom roce věnovat. Ať už to byla škola, nebo nějaké další projekty. A věděl jsem, že se chci vrátit na univerzitu, protože jsem vlastnímu vzdělání během uplynulých dvaceti let moc nedal.
Vydal jste se studovat University College London. V čem byla motivace?
Když jsem se začal věnovat PORG, od učitelů jsem často slyšel: Vy sice rozumíte řízení velkých firem, ale proboha, co víte o školství. A neříkejte nám tu historku, že jste z učitelské rodiny. Tak jsem se podíval, jaká univerzita je ve světovém žebříčku v oblasti vzdělávání první, a to byla UCL. Řekl jsem si, že když ji vystuduji, třeba mě začnou brát víc vážně.
A začali?
Ano.
Foto Martin Svoboda
Jenže pak jste se do školy znovu vrátil a šel jste studovat na Cambridge…
Když jsem se po studiu na UCL vrátil do Česka, tři roky jsem se věnoval byznysu a říkal jsem si, že to byl nejkrásnější rok mého života. Když je člověk student a neřeší, kolik má peněz na platební kartě, je život úžasný. A napadlo mě, že bych si to chtěl ještě jednou zopakovat.
Přemýšlel jsem, co bych ještě tak zkusil, a došlo mi, že většina investic se odehrává v real estate, tak to zkusím vystudovat. Navíc na PORG funguju jako kariérní poradce, kdy radím našim studentům s životní cestou, a řekl jsem si, že se pokusím dostat na univerzitu, která je pro spoustu z nich vysněným svatým grálem. Projdu si přijímací proces, něco se naučím a něco jim pak budu moct předat.
Cambridge navíc tehdy měla zajímavý projekt pro studenty s minimálně pětiletou praxí v oblasti real estate. Tak proto Cambridge.
A užil jste si to víc než UCL?
Ne, UCL byla nakonec zajímavější. Cambridge už je moc vědecká instituce. UCL byla praktičtější.
Máte nějaký konkrétní příklad nově získaných znalostí, které jste aplikoval dál?
Asi víc jsem toho aplikoval z UCL. To, jak PORG dnes z velké části vypadá, je díky tomu, co jsem se naučil nejen od profesorů, ale i spolužáků, protože jsem tam byl ve třídě jediný neučitel. Z Cambridge jsem si odnesl jednu věc – mám s partnery fond, který se věnuje studentskému bydlení, protože jsem se dozvěděl, že největší výnosnost v Londýně za posledních dvacet let měly investice právě do studentského bydlení.
Jaký je vztah mezi bohatstvím a vzděláním? Zaručuje vyšší vzdělání vyšší příjem?
Platí, že ne každý premiant se stane bohatým člověkem. Na druhou stranu, když si vezmete dvacet nejbohatších lidí světa posledního roku, nejspíš jich dvacet bude mít skvělé vzdělání a tipuju, že osmnáct jich bude mít titul PhD. z matematiky. Pak ale máte řadu úspěšných lidí v oborech, kde PhD. nepotřebujete. Richard Branson u maturity propadl ze všech předmětů kromě jednoho a je to jeden z nejúspěšnějších britských podnikatelů.
Je proto podle vás nejlepší základ zajistit dítěti kvalitní vzdělání?
Jestli je to nejlepší? Myslím, že výchova v rodině je stejně důležitá. Ale důležité to je. A to ne proto, kolik se naučí bezobratlých. Škola je o třech věcech, které jsou důležité pro získání bohatství.
První určuje, v jaké společnosti dítě je. Jestli je ve společnosti, kdy se jde se spolužáky po škole společně dívat na TikTok, nebo jdou stavět robota.
Další je o tom, aby se dítě naučilo překonávat překážky, protože ve škole někdy musíte zabrat, i když nechcete. Věřím na to, že když je škola moc lehká, pak vám něco bude chybět a překážky nebudete umět překonat.
A třetí je signální efekt ze školy v tom smyslu, že když vystudujete Harvard nebo Oxford, máte vždy šanci, že vás pozvou na pracovní pohovor. Nic víc. Pak už je to na vás.
Na spoustu super pozic totiž dostanou kvanta přihlášek a na pohovor pozvou procento zájemců. Když někdo Harvard v životopise má, na personálním si řeknou, že preselekce už proběhla, protože ví, že na tuhle školu berou jednoho z padesáti a mají sofistikovaný systém, koho si vyberou. Ví, že dotyčný musel makat, protože ta škola je těžká. A ví, že tam odtud bude mít dobré kontakty, což se v byznysu hodí.
Máte pocit, že je český školský systém nastavený fér? Že tady můžete vystudovat každý?
Paradoxně víc fér je to v Británii, kde mají placenou vysokou školu, ale dostanete na ni plnou půjčku a dostanete plnou půjčku i na životní náklady. V Česku sice máme bezplatné školství, ale když vám během vysoké nikdo nezaplatí ubytování a stravování, stejně studovat nemůžete.
V Británii pak půjčku splácí pouze v případě, že mají plat vyšší než průměrný. Pak platí devět procent z rozdílu mezi průměrným a svým platem. A když je jim asi pětačtyřicet, zbytek se odepíše. To mi přijde fér. To je sociální systém, který dovolí studovat úplně každému.
Jakou máte náladu, když se řekne české školství. Co to ve vás vzbudí?
Neefektivitu a do nějaké míry promarněnou příležitost. Evokuje to ve mně spoustu úžasných učitelů a spoustu učitelů průměrných a několik špatných. A osnovy, které jsou nesmyslné.
