Je načase zvažovat, zda negativa, jež přijdou ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, nezačínají převažovat nad pozitivními dopady restrikcí, které se v boji s koronavirovou nákazou v minulých týdnech osvědčily. Těmito slovy profesor Cyril Höschl vysvětluje, proč je jedním ze signatářů Výzvy jedenácti, v níž lékaři Univerzity Karlovy volají po znatelném „uvolňování šroubů“.
Lékařské kapacity z pestrého spektra oborů – kupříkladu kardiochirurg Jan Pirk nebo vyhlášený fyzioterapeut Pavel Kolář – vyzývají, aby byl 30. dubna ukončen nouzový stav, obnovila se dostupnost zdravotní péče v plné šíři, odstranily se překážky pro chod ekonomiky a začaly se postupně uvolňovat hranice.
„Mezi signatáři jsou i odborníci na koronavirus: imunolog Jaroslav Svoboda, bioložka Jiřina Bartůňková či anesteziolog z první linie Martin Balík. Naše reprezentativní, různorodá a zároveň kvalifikovaná skupina má podle mě oprávnění přijít s relevantním názorem,“ říká Cyril Höschl, který je sám psychiatrem a ředitelem Národního ústavu duševního zdraví.
Jaké konkrétní negativní důsledky podle Höschla současná omezení přinášejí? „Dávám nyní stranou širší hledisko, jako je třeba nemožnost cestovat nebo to, že se necháme všude šmírovat. Budu se pro tuto chvíli držet čistě zdravotních rizik, přičemž to nejvážnější rozhodně nepředstavuje covid-19,“ říká na úvod profesor a vysokoškolský pedagog.
A pokračuje: „Kvůli epidemii se pozastavily vyšetření, léčba a plánované operace mnohdy i závažných diagnóz. Nebo naopak poměrně triviální diagnózy mohou končit tragicky, viz nedávná smrt Dušana Vančury ze skupiny Spirituál kvintet, který patrně zemřel na sepsi zubního váčku, protože v podstatě nefungovala stomatologická péče.“
Další obava spočívá v tom, že hospodářský pokles, který nevyhnutelně přijde a prodlužované zakonzervování dnešního stavu ho bude zhoršovat, se odrazí i na výběru financí do zdravotního pojištění, tedy na kvalitě zdravotnictví.
„To si vyžádá oběti, které lze připočíst na vrub aktuálních restrikcí. Tuhle bilanci nyní nikdo nedělá a vypadá irelevantně, směrem do budoucna však určitě irelevantní není.“
I ve vlastním lékařském oboru vidí profesor Höschl vážná nebezpečí plynoucí ze zastaveného tepu země. „Izolace vede zejména u starších lidí k depresím a většímu sklonu k sebevraždám. S jejich zvýšením koreluje i vyšší nezaměstnanost nebo spotřeba alkoholu, jež prokazatelně stoupá. I to je důvod, proč jsem prostřednictvím výzvy vystoupil, byť psychiatrie teď není ve středu zájmu.“
Cyril Höschl však zdůrazňuje, že motivací výzvy není kritika kroků, které se dosud udělaly. „Já osobně dokonce ani nekritizuji jistá protichůdná opatření, protože názory mohly být měněny pod vlivem nových faktů. Jde nám o to, abychom se vinou trvajícího útlumu nepropadali hlouběji a hlouběji, samozřejmě nejen ve zdravotnictví. Možná už teď je minuta po dvanácté…“
