skip to main content
Nemovitosti

Jste YIMBY, nebo NIMBY? Češi se výstavbě zatím brání. Ze světa ale zní, že ve městech se musí stavět

Je to možná pražské téma číslo jedna. Ceny bytů. Jejich růst je, zdá se, nezastavitelný. A to, že střední třída už v Praze na vlastní nový byt v podstatě nedosáhne, se stalo běžným pražským standardem.

V záplavě všech možných řešení se ozývají také developeři, kteří vyzývají k masivnější výstavbě. Ta má podle nich šanci dohnat obrovskou poptávku a ceny bydlení ukočírovat. Nové byty však přibývají stále pomalu, i přesto, že třeba na velkých brownfieldech se už rozjela výstavba nových čtvrtí.

Praha v tom však není nijak unikátní. S podobnou situací se totiž nyní potýká většina bohatých západních měst. Byty jsou v nich drahé, a to z velké míry právě proto, že se málo staví. Podle nedávného článku magazínu The Economist se v bohatých městech výstavba na obyvatele od roku 1964 snížila o padesát procent. A malá zásoba bytů logicky znamená vyšší ceny, které ale zase brzdí města v růstu.

Proto se ve velkých světových metropolích stále častěji objevuje podpora nové výstavby známá pod zkratkou YIMBY, tedy Yes, In My Backyard neboli česky Ano, na mém dvorku. To je protikladem o něco známějšímu označení Not In My Backyard, tedy Ne na mém dvorku.

Reklama

NIMBY označuje stav, kdy lidé sice chtějí, aby vznikalo nové bydlení, ale jakmile se má stavět v jejich okolí, proti výstavbě protestují, případně ji i aktivně blokují. Zastánci přístupu YIMBY naopak tvrdí jediné: ve městech se musí stavět co nejvíce, jinak se dostupnost bydlení nezlepší. A příklady z některých měst jim dávají částečně za pravdu.

Například v Sao Paulu v Brazílii, které v roce 2016 zásadním způsobem překopalo systém výstavby ve městě, protože ceny rychle rostly, se zvýšení bytového fondu místo zdražování podepsalo na zhruba jednoprocentním poklesu cen. A nedávná studie z Helsinek, která zkoumala vliv nové výstavby na trh s bydlením, potvrdila, že vyšší nabídka bydlení snižuje ceny bytů ve všech kategoriích.

Profesor ekonomie a předseda katedry ekonomie Harvardské univerzitě Ed Glaeser pro přiblížení výzev současných měst dává příklad z New Yorku, který zmínil v rozhovoru pro think tank American Enterprise Institute.

„New York dvacátých let minulého století byl cenově dostupný proto, že stavěl sto tisíc bytů ročně, a protože to bylo město, které se stále staralo o nově příchozí. Dnešní města se starají pouze o ty, kteří v nich už žijí, tedy třeba majitele domů či bytů. Ale města jsou na tom nejlépe ve chvíli, kdy poskytují příležitost i lidem zvenčí,“ uvádí Glaeser.

Cestou masivnější výstavby se podle všeho pomalými krůčky vydává i Praha. Podle analýzy Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), která sledovala developerské projekty v loňském roce, se v Praze postupně zvyšuje počet dokončovaných bytů.

„V roce 2020 byl zaznamenán dokonce nejvyšší počet aktuálních developerských projektů od roku 2009 a to samé platí i o počtu bytů, který v rámci těchto projektů vzniká. Současná aktivita rezidenčních developerů v Praze je tak nejvyšší za poslední dekádu,“ píše se v analýze.

Už v příštím roce by se v Praze mohlo teoreticky dokončit přes šest tisíc bytů, přičemž v posledních pěti letech se tuto hranici překonat nepodařilo. Jenže to je stále málo s tím, jak do metropole proudí noví obyvatelé. Jen do roku 2030 by podle demografické prognózy IPR mohla Praha nabobtnat o devadesát až 160 tisíc obyvatel. A proto je nutné stavět alespoň deset tisíc bytů ročně.

Reklama

Je ale otázka, jestli se i v Praze začíná dostávat více ke slovu princip YIMBY. Vedení města se o to částečně snaží. Například tím, že tlačí na to, aby se velké projekty ukazovaly veřejnosti na modelech, vizualizacích nebo třeba při diskuzích v Centru architektury a městského plánování, které spadá pod IPR.

Boj proti výstavbě „na mém dvorku“ totiž často pramení především z toho, že se o ní lidé dozvědí až ve chvíli, kdy se její podoba nedá ovlivnit, a jsou z toho frustrovaní.

Podle Marka Váchy, mluvčího Institutu plánování a rozvoje, se ale kladnější přijetí nové výstavby v Praze zatím příliš nenosí. „NIMBY efekt lze pozorovat i ve vyspělých zemích a domníváme se, že to je do jisté míry přirozený sociologický jev nezávislý na kvalitě architektury a urbanismu. Víceméně kladně přijímány jsou však zatím například plány na výstavbu nové budovy Vltavské filharmonie, což nás těší,“ říká Vácha.

Posun v tom, jak se ve městě staví, je ale podle něj už cítit. „Město zaujalo roli moderátora a my se snažíme neúnavně dokola vysvětlovat, proč je dobré, aby se ve městě stavělo,“ dodává.

Velcí developeři, kteří jsou pod tlakem veřejnosti kvůli nové výstavbě často, a nutno dodat, že často i oprávněně, se nad aktuálním nastavením veřejného mínění neshodnou. Například podle majitele Central Group a miliardáře Dušana Kunovského se v poslední době přístup ke stavění nových budov zlepšuje.

„Dříve se proti developerům vedl téměř třídní boj a vztahy byly vyhrocené, dnes už ale naštěstí vítězí zdravý rozum a nová výstavba přestává být vnímána jako jakási šedá zóna, kterou je potřeba zastavit,“ říká Kunovský. Naopak podle něj začíná být výstavba postupně vnímána jako klíčová součást ekonomiky a jako něco, co společnost pro svůj rozvoj potřebuje. „Je to vidět i na tom, že se postupně začínají dělat legislativní i praktické kroky ke zrychlení a zjednodušení povolování nových staveb,“ dodává Kunovský.

Oproti tomu majitel developerské a investiční skupiny Trigema Marcel Soural je skeptičtější. „V Česku zatím dominuje přístup Not In My Backyard. Prostor pro opačný přístup tady samozřejmě je, otázkou ale zůstává, kdy a zejména co k němu Čechy dovede,“ myslí si. A dodává, že Češi jsou národem, který má v povaze nechuť k jakýmkoli změnám a rezidenční development není výjimkou, spíš naopak. „Češi zůstávají skeptičtí i ve chvílích, kdy jim nová výstavba přináší objektivní výhody,“ říká Soural.

Situace se podle něj změní až ve chvíli, kdy se ceny utrhnou ze řetězu, bytů bude naprosté minimum a drtivá většina společnosti už na ně nebude mít peníze. „Zatím to tedy vypadá tak, že k Yes In My Backyard přístupu Čechy dovede, bohužel, až bytová krize,“ předpovídá.

Takový scénář byl ostatně vidět už v několika jiných světových metropolích. Obrovské problémy s nedostupností bydlení má například San Francisco, kde jsou průměrné ceny bydlení ještě 2,4násobné oproti drahému New Yorku. A už i zarytí odpůrci nové výstavby uznávají, že stavět je potřeba.

O potřebě vyšší nabídky, která by mohla růst cen nemovitostí výrazněji zpomalit, mluví developeři už několik let. A podobného názoru je teď i město.

„V situaci, kdy poptávka výrazně převyšuje nabídku, výstavba určitě pomůže. Domy do města patří. Musíme ale dbát i na to, aby byla výstavba také kvalitní a bydlení zároveň dostupné. I proto již více než rok působí Pražská developerská společnost a téma městského bytového fondu je stále aktuální,“ dodává mluvčí IPR.

Reklama
Reklama