skip to main content
Forbes Woman

K šití se vrátila kvůli slibu tátovi. Dnes Petra Balvínová šije pro nejvlivnější ženy Česka

6 minut čtení

Její modely jsou vidět v prestižních módních časopisech, jejími klientkami jsou nejvlivnější ženy Česka, náš žebříček nejúspěšnějších žen českého byznysu si u ní podává dveře. A tento týden v úterý večer její nejnovější kolekce s velkých úspěchem uzavírala letošní podzimní vydání tuzemského týdne módy Mercedes-Benz Prague Fashion Week.

Petra Balvínová ale v minulosti zažila i pár nepříjemných pádů, jak už to v podnikání bývá. Tohle je příběh o vášni, jednom slibu tátovi a o byznysu, který asi nikdy nevyjde z módy.

Když se fotí na svůj Instagram a Facebook, jako vždycky v některém z nových kousků ze své aktuální kolekce, je jako chameleon – jednou elegantní dáma skrytá za výraznými slunečními brýlemi, pak zas rockerka v koženém křiváku, jindy romantička v rozevlátých šifonových šatech, pak zas trochu jako rozpustilá teenagerka.

Světlé vlasy, mladistvý look, červená rtěnka, ruce v kapsách. Kapsy k jejím šatům, sukním, kabátům a kalhotám patří přímo neodmyslitelně. I v její nejnovější kolekci, kterou definují výrazné nabírané rukávy, široké sukně, odstíny bílé, černé, šedivé a červené, kapsy samozřejmě nechybí.

Víte proč? Kapsy mají totiž holky na šatech a sukních rády. Petra Balvínová ví, co mají holky rády. Proto taky holky všeho věku mají rády Petru. Petra totiž ví, po čem ženy touží.

Ženy k ní rády k ní chodí. Včetně těch, které dobře znáte i z Forbesu. Všechny ale vědí, že si po první návštěvě nic neodnesou. „Takhle to u nás nechodí a moje zákaznice na to musely přistoupit,“ říká Petra Balvínová.

Ať už je zákaznicí Radka Kasperová z Kasper Group, dlouholetá CEO Sodexa a topmanažerka Martina Grygar Březinová, CPO společnosti Home Credit Renata Mrázová nebo manželka Tomáše Čupra Pavlína Čuprová, všechny přistoupily na Petřinu základní filozofii – šití na míru, pravidelný systém zkoušek, předobjednávky.

Petra ví, po čem ženy touží.

V TIQE se zkrátka šije jako v českých salonech před 100 lety. Petra svým ženám říká „klubové zákaznice“, má jich momentálně „několik desítek“ a je zvyklá s nimi jako s uzavřeným klubem i komunikovat, což u běžných módních značek rozhodně nebývá zvykem.

Na fashion weeku Petra Balvínová ukazuje prakticky jen své limitované kolekce: před časem to byly svatební šaty, které třeba loni představila během slavnostního večera v prostorách Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Nevěst s dlouhými slavnostními šaty šitými na míru tu ostatně mívá ročně dvacet až třicet, což na poměry české couture není vůbec málo.

Jinak však se svými zákaznicemi komunikuje tím nejpřímočařejším způsobem – přes Facebook, Instagram, mailem nebo telefonicky. Návrhy i chystané materiály prezentuje už v průběhu zimy, pak kousky fotí na modelkách nebo i sama na sobě.

Foto TIQE

Základní kolekce je přitom vždy jen inspirací, každý model tu přizpůsobují i střihově zákaznici na tělo a postavu. „Místo balonových rukávů uděláme klientce úzké, někdo místo pouzdrové sukně preferuje zase rozevlátou. Nic není problém, design kolekce je jen prvotní idea,“ vysvětluje Petra a její klubové zákaznice na její přístup slyší. Nakupují pravidelně, kompaktnější a ucelenější kolekce, které stylově průběžně zapadají do těch předchozích.

„Když tvořím, myslím především na ženy, na své zákaznice, než na módní trendy a sezónní výstřelky jako takové,“ dodává. „Tvoříme tak postupně vlastně celý šatník, od kabátů a bund až po halenky, šaty, sukně, kalhoty,“ říká Petra Balvínová. „Vše by mělo být kombinovatelné.“

„Objednávky na jarní kolekci máme uzavřené ještě před zahájením sezony, to pak vyhlašuju stop stav, a stejně máme od března do června co dělat,“ vysvětluje Petra, která si jako jedna z mála českých designérek může dovolit ten luxus zákaznice odmítat. Letošní jarní kolekci ukázala klientkám v únoru a už začátkem března věděla, že má prakticky vyprodáno. A to přitom ještě ani nezačala šít.

Běžný e-shop tady nečekejte. „Je to efektivní. Zákaznice mají na míru to, co potřebují, my zase nemáme zbytky. Vždy mě bolelo plýtvání materiálem, ale i lidskou energií, silou či poctivou prací. S každým kusem oblečení si dáváme v dílně velkou práci, každý šijeme stejně pečlivě a mně je líto, aby někde čekal. Nejhorší ze všeho je v ateliérové tvorbě našít dopředu velké množství sirotků,“ popisuje Petra.

„Abyste rozuměli, sirotek je kus oblečení, který nemá majitele. „Visí pak smutně a osaměle v obchodě, nikdo si ho nevybral. A čím je starší, tím méně ho chtějí,“ vysvětluje trefně.

„Moje šaty se šijí až ve chvíli, kdy jsou chtěné, kdy mají jasně určenou majitelku. Šijeme je přímo na ni, na její míry, ona se na ně těší, je v očekávání, jak jí šaty budou slušet, a pak si pro ně, když jsou hotové, radostně běží. Taková práce mi dává mnohem větší smysl,“ tvrdí designérka, která měla udržitelnost ve své filozofii dávno předtím, než to bylo v módě.

Každý model šije jen ve velmi limitovaném počtu kusů – tak, aby je zvládla na sezonu včas vytvořit kapacitně, a aby se její modely zároveň příliš často nepotkávaly. „Moje klientky jsou náročné nejen na provedení a kvalitu, ale taky na to, aby se na večírku dvě nepotkaly v týchž šatech. To je noční můra každé ženy,“ směje se Petra.

Muži tvoří pro múzy, já pro opravdické ženy.

I proto své modely nabízí v různých střihových obměnách i variacích materiálu. „Myslíme na ženu ne jako na konfekční velikost, ale jako na živou bytost. Víme, že každá žena je jiná. Každé sedí něco trochu jiného. A taky víme, že se jí tělo mění, takový je život. Čeká dítě, pak je zas po porodu, pak zhubne, přibere, pak zase zhubne. To je normální.“

Podobně prakticky ostatně přemýšlí už během procesu navrhování. „Když navrhuji novou kolekci, zaznamenám si pocity, kreslím si, hledám inspiraci, ale nejen to. Zároveň o ženách přemýšlím. Muži často tvoří pro múzy, já tvořím pro opravdické ženy, které v mých modelech musejí žít. A cítit se v nich příjemně. Nechci je stahovat, chci, aby je oděv doprovázel, příjemně jim sloužil. V létě chladil, v zimě hřál. Aby na ně v zimě netáhlo a v létě je naopak netrápily těsné rukávy, když chtějí spíš volný chladivý materiál. Myslím, že tyhle vjemy dokáže nejlépe předat žena ženě. A žena také ženě dokáže složit nejlepší kompliment, když jí to sluší.“

Příběh dětského šití

Když Petru Balvínovou potkáte, drobnou, v moderních teniskách, se světlými vlasy a širokým úsměvem, pomyslíte si možná, že nedávno vyšla ze školy. Jenže Petra už má jednu sedmnáctiletou dceru, druhou naopak malou, ještě ne dvouletou, a na české módní scéně září už od 90. let.

Vždycky se ale jako návrhářka neživila. Její značka, TIQE, byla založena na první jarní den, 21. března 2006. Předtím Petra víc než 10 let úspěšně pracovala jako žádaná stylistka a imagemaker. Spolupracovala jak s předními módními časopisy, tak s politickými stranami či s redakcí zpravodajství veřejnoprávní České televize a podílela se i na několika televizních show.

Reklama

K módě a kreativě měla ale blízko odmalička. „Jako malá jsem hodně kreslila. Všichni mi říkali: Ty budeš malířka. Počítala jsem tedy přibližně od věku pěti let s tím, že malířka budu. Ve dvanácti jsem zjistila, že vedle malířky existuje ještě módní návrhářka, takže jsem se rozhodla, že budu návrhářka. A tatínek mě v tom hrozně podporoval,“ vzpomíná Petra Balvínová.

Tatínek Petry byl totiž doslova všeuměl, opravdu renesanční člověk. „Měla jsem ohromnou výhodu. Zatímco maminka mě naučila bezvadně plést, takže jsem si už v první třídě na sebe upletla krásný první svetr, šít mě naučil tatínek. U nás nešila na stroji maminka, ale právě tatínek. Uměl velmi precizně šít, i když byl vzděláním a profesí ekonom. Sbíral střihy z Burdy a šil mi třeba kostýmky,“ usmívá se Balvínová, když popisuje rodinné návrhářské kořeny. Zní to možná zvláštně, ale neobvyklou zálibu způsobil vlastně socialismus a všeobecný nedostatek všeho.

Už v páté třídě na sebe běžně šila šaty.

„Tatínek byl nadšený windsurfař a šil si plachty, protože za totality tady nic takového jako plachty na windsurfing samozřejmě nebylo. Vyráběl si i ty surfy, byl strašný všeuměl. A šil i na mě a pořád mi říkal, že bych se to taky měla naučit.“ Malá Petra se v šití našla, už v páté třídě si na sebe běžně šila sama šaty a ze základní školy šla rovnou na textilní průmyslovku. Po studiích ale přičichla ke stylingu.

„To je totiž mnohem jednodušší cesta k módě než návrhářství. Návrhářství stojí hodně peněz, styling nevyžaduje žádnou vstupní investici. V době, kdy jsem začínala, bylo málo stylistů, v 90. letech šlo o zcela nový obor a moc mě to bavilo.“ K návrhářství ji pak dostal zase až táta.

„Než umřel, slíbila jsem mu, že budu zase navrhovat. Ale nechtěla jsem hned operovat se svým jménem. Proto vznikla TIQE. S tím, že to jednou, možná, pokud uspěju, bude značka „Petra Balvínová“. Vtipným názvem evokujícím její oblíbenou průpovídku IQ tykve Petra chtěla vyjádřit jistou hravost, která je pro její tvorbu typická. „A taky to, že je stejně důležité umět si sám sebe vážit, ale i se sám sobě zasmát.“ Jenže to nikdo nepochopil. Značku všichni začali číst francouzsky, jako ‚tyk‘.

„Naivní jsem byla i v dalších věcech. Byla jsem zvyklá, že mám velmi slušnou hodinovou sazbu jako imagemaker, dělala jsem pro velké firmy i politické strany, myslela jsem, že to i teď půjde jedním tahem k úspěchu. Ale vůbec ne.“ Petra během jediného roku spálila veškeré investované peníze a zůstala na nule.

„Byl to ztracený milion, byla jsem s tříletým dítětem, malou Aničkou, a přišla o všechny úspory.“ Každý jiný by to asi zabalil, ale Petra dala slib tatínkovi. „To mě jediné drželo. Že jsem mu to slíbila. Řekla jsem si, že se hecnu, zapřela jsem se, rozhodla jsem se, že půjdu na soutěže mezi studenty, i když mi tehdy bylo už dvacet sedm, a začala jsem od píky, na komisi. Musela jsem zrušit obchod, pochopila jsem, že jsem měla na začátku prostě velké oči a že cesta k úspěchu bude trvat déle. Mít najednou ateliér, prodavačky, obchod, všechno to dohromady nefungovalo.“

A tak se do budování vlastní značky pustila nanovo. Krok za krokem. „Naivita k začátkům patří a chybami se člověk učí. Dnes musím sebekriticky říct, že moje věci tehdy neměly takovou kvalitu a určitě bych je dnes nikde nevystavila. Není divu, že neměly úspěch.“

Začala na sobě víc pracovat, vrátila se k šití, postupně si pronajala jen maličký butik, uskromnila se. „V zadní části jsem měla střihací stůl a malý psací stolek a šlo to. Úspěch se pomalu dostavil.“ Za úspěch však nepovažuje nablýskané fashion show, ale právě to, že se jí coby návrhářce povedlo okolo sebe a svého malého týmu vytvořit stabilní komunitu zákaznic, které se k ní stále vracejí. „Nikdo mě nemusí dotovat. Za módou musí být řemeslo. Nesmí to být navoněná bída. Já se módou uživím a nemusím vytvářet kulisy a iluze,“ vysvětluje Petra Balvínová, na co je ve svém byznysu nejvíc pyšná.

Vybrané modely z přehlídky v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku | Foto MBPFW

„Móda je jako architektura. Musím mít pevný základ a být solidní, používat dobré a solidní materiály a dát práci čas. To jsou stabilní základy. Když si na módu jenom hrajete, je to jako byste stavěli dům z papíru. Vybudovat značku, to stojí peníze, úsilí. Nemůže to být jenom hra,“ líčí návrhářka, u níž je dlouhodobě vyšší poptávka než nabídka. Zejména poté, co se jí před rokem a půl narodila mladší dcera.

„Od doby, co mám mladší Milušku, máme jen hodně limitované kolekce. Musím to momentálně dělat takhle, jinak bych to nezvládla. Každou věc osobně odzkušuji, s každou zákaznicí osobně mluvím, pracujeme společně na detailech a to bych při velké nadprodukci nezvládla. V jednu chvíli prostě vyhlásíme stop stav, i když poptávka pokračuje. Ano, jsem návrhářka, která říká klientkám ne.“

To ovšem neznamená, že by se Petry Balvínové měly nové zákaznice bát. „Nové zákaznice samozřejmě vítáme, ale musejí přistoupit na pravidla hry. Jsem smířená s tím, že provoz teď dva roky půjde víceméně jen na náklady. Chci ateliér udržet, ale chci čas věnovat i dcerce, to prostě říkám otevřeně. I tak je občas hrozný masakr to celé zvládnout,“ popisuje návrhářka a ruch v její dílně, kde náš rozhovor vzniká, její slova potvrzuje.

Vzniká tu hodně přátelství.

Její klientky prý její přístup zcela respektují. „Mám velké štěstí, že mám krásné zákaznice, které jsou zároveň velmi úspěšné. Je za nimi vidět hromada práce, píle, jsou to ohromné osobnosti. Snažím se být trochu kamarádka, nejen jejich návrhářka,“ říká Balvínová, která vzhlíží k období první republiky.

„Do tehdejších módních salonů chodily ženy z elitních kruhů, ať to byly podnikatelky, ženy továrníků, nebo třeba herečky, a věděly, že najdou nejen dokonalý servis a precizní řemeslo, ale taky poradenství. To se mi strašně líbí. Dlouholetý vztah. Jsem žena, která podporuje další ženy. A taky ženy mezi sebou propojujeme. Naše zákaznice se navzájem znají. Vzniká tu hodně přátelství. Vrána k vráně sedá, mám velký luxus, že můžu takhle pracovat.“

Její zákaznice ji postupně naučily i uvažovat jinak o cenotvorbě – a s ní související kvalitě použitého materiálu. „Dnes mám dva nebo tři velkododavatele z Itálie, od nich beru látky. Mám ráda přírodní materiály, na léto hedvábí, bavlnu, viskózu, na zimu zase vlnu, kašmír,“ naznačuje Petra Balvínová, že na látkách se tu nešetří.

Aktuální vydání magazínu

„Moje zákaznice jsou ženy, které si mohou vybrat jakékoli zahraniční designéry, ale přesto chodí k nám. Nosí pak k našemu oblečení i další velmi luxusní věci, drahé kabelky, šperky, doplňky, boty. Proto musíme mít naše věci nejen vysoce kvalitní co do provedeného řemesla, precizně ušité, ale taky využívat jen superkvalitní materiály. To jsem si uvědomila, když ke mně tyto ženy začaly chodit. Něco jiného je nadšená mladá holka, která miluje módu, a něco jiného žena, která si jinak může dovolit od hlavy po paty Dior nebo Fendi,“ říká návrhářka, která ovšem neodsuzuje ani módu z běžné konfekce.

„Člověk dělá spíš posun v tom, co opravdu chce nosit. Konfekce není špatná, ale je dobré si tam vybrat jen pár kvalitních věcí, ne kvantitu. A hledat kvalitní materiály, to platí v každém případě.“

S tím souvisí i další požadavek, s nímž se Petra musela postupně srovnat. „Zákaznice mi zároveň řekly: Petro, líbí se mi vaše věci, budu je kupovat, budu vás podporovat, ale nechci, aby totéž nosila moje asistentka.“ Tehdy Petra Balvínová musela ze dne na den změnit celou filozofii značky.

„Žen, jako jsou moje zákaznice, které si mohou dovolit ateliérovou módu, je v Česku omezené množství. A mohou si vybírat. Nebo jet kamkoli do světa. Jsou náročné. Pokud je chci zaujmout, musím na sobě i na značce neustále pracovat.“

To je prý i to, co momentálně Petru Balvínovou baví ze všeho nejvíc. „Jsem pyšná na to, že dělám lokální módu, a snažím se dělat ji na špičkové úrovni. Rozhodla jsem se tak, mám tu rodinu, mám děti a potřebuju, abych se uživila. Kdybych byla svobodná a bezdětná, třeba bych objížděla fashion weeky po světě a toužila i po světové slávě. Já dělám módu pro zdejší ženy, které mají hodně práce, rodinu a málo času stejně jako já. A vytvořila jsem ženské soukolí, které funguje. To je teď důležitější než budovat světovou značku.“

Reklama
Reklama