skip to main content
Vánoce

Kalimba je hit letošních Vánoc. Vrací radost ze hry, říká jediný český výrobce

Primitivní hudební nástroj, který lze zvukomalebně rozeznít brnkáním prstů po lamelách, znala před pár lety v Česku jen úzká komunita zaměřená na muzikoterapii či etno hudbou. Letos je kalimba jedním z prodejních trháků Vánoc. „Evidujeme meziroční nárůst prodaných kusů o zhruba sedm set procent,“ hlásí ředitel marketingu Kytary.cz Filip Černý.

Kalimbu proslavily sociální sítě – nástroj, který umožňuje užít si hudbu aktivně i lidem bez hudebního vzdělání, či dokonce sluchu, se stal hitem především u mladé generace.

„Hudba je jedním z nejstarších nástrojů lidské komunikace. V posledních stoletích se však stále prohlubovala propast mezi amatéry a profesionály. Spousta z nás má proto blok hudbu vytvářet a pouze ji přijímáme jako pasivní konzumenti. Na kalimbu můžete hrát intuitivně a nevyloudíte nic disharmonického. To lidem vrací radost z radost z tvorby a ze sdílení emocí skrze hudbu,“ míní Pavel Klvaňa.

Právě tento potenciál původního afrického nástroje absolventa průmyslového designu na brněnské strojárně a aktivního hudebníka přiměl, aby před pěti lety zkusil první nástroj vyrobit. Dnes patří k několika málo evropským výrobcům a jeho nástroje si našly své zákazníky už i v zámoří: od Austrálie přes Indii až po Spojené státy.

„Většina lidí vnímá kalimbu jako plážový suvenýr, na který se dá snadno něco zabrnkat. Největší trh je momentálně v Asii, kde kalimba zažívá boom a tamní továrny chrlí statisíce levných, nekvalitních nástrojů,“ vysvětluje Klvaňa.

Naproti tomu on se snaží ukázat, že i jednoduchý nástroj může mít špičkové zvukové kvality. I proto výrobu drží v rozměrech řemeslné dílny s produkcí nižších stovek nástrojů ročně.

Reklama

„Klíčová je správná volba materiálů a precizní provedení se sochařskou přesností v detailu,“ říká Klvaňa. Sám třeba dodavatele lamel, který by mu zdánlivě obyčejné proužky plechu dodal v potřebném technologickém provedení a množství, vybíral rok.

Několik let experimentoval taky s používaným dřevem. „Každé má specifické vlastnosti, které ovlivní barvu tónu slyšitelnou i pro netrénované ucho,“ říká Klvaňa. Nesnaží se shánět exotická dřeva, ale pracuje s lokálními materiály – javorem, jilmem či ovocnými stromy.

„Západní chápání hudby se od původních afrických forem hodně liší, naše ucho je často vnímá disharmonicky,“ zdůvodňuje Klvaňa, proč se snaží své kalimby harmonicky přiblížit spíš západnímu pojetí.

Občas se dostane k unikátnímu materiálu a to pak vznikají limitované série. „Nedávno se na mě obrátila rodina s pozůstalostí po dědovi – měl plnou půdu nádherného, přirozeně sušeného akátového dřeva z roku 1975. To se jen tak nevidí.“

Profesionálům taky často vyrábí nástroje na míru. „Osloví je třeba barva zvuku, ale chtějí mít kalimbu v jiné harmonické řadě, nebo si klidně několik let počkají, než najdu specifické dřevo, které jejich nástroji dodá přesně požadovaný zvuk.“

Z někdejšího hobby vybudoval Klvaňa po pěti letech malou dílnu, která uživí jeho samotného. A teď by rád značku posunul do víc byznysovější roviny, kde by bylo možné lépe škálovat. „Připravuji exkluzivnější řadu cílenou hlavně na zahraniční trh,“ nastiňuje neurčitě s tím, že hlavní pro něj zůstává udržet vysoký standard.