Téměř každý druhý Čech je ochoten zaplatit si za zdravotní péči nad rámec toho, co garantuje stát. Na rostoucí poptávku odpovídají nové kliniky i miliardové investice a rozvoj soukromého zdravotnictví je v otěžích nejbohatších Čechů. Do závodu o pacienty vstupují Tomáš Chrenek, Mark Dospiva, Jan Blaško, Ondřej Šubrt či Sotirios Zavalianis.
Na rostoucí tendenci Čechů připlácet si za rychlejší, komfortnější a lépe koordinovanou péči skutečně reaguje stále více soukromých hráčů. Canadian Medical, Health+, Unicare, Penta i skupina Agel v posledních letech rozšiřují své kapacity a investují do nových či modernizovaných zařízení.
Právě Agel spadající do portfolia 12. nejbohatšího Čecha Tomáše Chrenka s loňskými tržbami ve výši třiceti pěti miliard korun (za Agel, a. s.) nyní o kus posouvá své ambice v prémiové medicíně. V pražské Italské ulici otevírá svoji novou vlajkovou kliniku.
Budova, v níž začalo železniční zdravotnictví fungovat už ve dvacátých letech minulého století, se tak vrátila ke svému původnímu účelu. Tentokrát jako klinika pro klienty, kteří jsou ochotni za osobní zdravotní servis zaplatit desetitisíce korun ročně.
Foto: Agel
„Památkáři rozhodli, že původní sokl z umělého kamene nesmí zmizet pod novým obkladem a musel se ručně vyčistit. Uvnitř se ale mezitím odehrávala mnohem větší proměna. Z chátrající administrativní budovy zde na Vinohradech vzniklo nové centrum soukromé medicíny,“ popisuje Waldemar Krzysztof Kmiecik, který se podílí na rozvoji programu Agel Plus spadající do portfolia 12. nejbohatšího Čecha Tomáše Chrenka.
Češi začínají za zdraví platit
Prémiové kliniky přestávají být určené pouze několika stovkám nejbohatších lidí v zemi. Jsou součástí zaměstnaneckých benefitů, rodinných rozpočtů podnikatelů, vysoce kvalifikovaných profesionálů a manažerů. A nejen jich.
Podle průzkumu České asociace pojišťoven a Hospodářské komory je 44 procent Čechů ochotno připlatit si nad rámec státem garantované péče. Nejčastěji by lidé platili za vyšší kvalitu nemocničních služeb, léčby nebo vyšetření. Podle Českého statistického úřadu Češi zaplatili v roce 2024 ze svých zdrojů 94,5 miliardy korun. To odpovídá 13,6 procenta celkových tuzemských výdajů na zdravotní péči.
Do výdajů domácností se samozřejmě počítají také léky, zdravotnické pomůcky, stomatologie a další spoluúčast. Představa zdravotnictví, za které pacient přímo nic neplatí, tak už realitě neodpovídá.
„Především je třeba říci, že české zdravotnictví není zadarmo. Je solidárně předplaceno prostřednictvím povinného zdravotního pojištění a dalších veřejných zdrojů. Pacient pouze většinu péče nehradí přímo v okamžiku, kdy ji potřebuje,“ říká bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, který je předsedou Vědecké rady Agelu.
„Český veřejný systém je ve svém základu kvalitní. Dokáže poskytnout velmi dobrou akutní péči, náročné operace, onkologickou léčbu i vysoce specializované výkony,“ dodává Prymula. To, co části pacientů chybí, je podle něj především předvídatelnost, koordinace a kontinuita.
U vrcholových sportovců dostává péče o zdraví ještě větší význam. „Kariéru většiny sportovců provázejí i úseky, kdy jsou zranění a nemohou sportovat. I já jsem si procházela takovým obdobím, kdy jedno zranění přicházelo za druhým. Bylo to pro mě nepříjemné, únavné. Po měsících dřiny přišel další zdravotní problém a najednou bylo všechno pryč. Řekla jsem si, že toto nechci prožívat, a rozhodla se pro to udělat vše dostupné,“ říká Sára Bejlek, česká profesionální tenistka, která služeb kliniky využívá.
Foto: Agel
„Nikdy jsem to nebral jako investici, považuji to za nedílnou součást své sportovní soustavy, podobně jako trénink, regeneraci či potravinové doplňky. Judo je tvrdý sport, který nic neodpustí. Pokud člověk není na sto procent připravený, nemůže na nejvyšší úrovni uspět,“ doplňuje český zápasník Lukáš Krpálek.
Poptávku po těchto službách podporuje také zkušenost s běžným systémem často obsahující dlouhé čekání na specialistu, opakované objednávání, převážení zdravotní dokumentace mezi ordinacemi nebo situace, kdy žádný lékař nemá úplný přehled o tom, co s pacientem řeší jeho kolegové. A tuto běžnou frustraci přetavily soukromé kliniky v obchodní model.
Koordinace
Prémiová zdravotní péče může vyvolávat představu, že bohatší pacient dostává lepší léčbu nebo kvalitnějšího lékaře. Poskytovatelé péče takovou interpretaci odmítají.
„Léčba pacienta je stejně kvalitní tady jako jinde. Jiný je především jeho dojem a celkový zážitek. Klient neplatí za samotnou zdravotní péči. Platí za to, že má k dispozici špičková pracoviště našich specialistů, moderní přístrojové vybavení, prostor pro konzultace a dostatečný čas našich lékařů na stanovení diagnózy a taky služby recepce a osobního koordinátora,“ vysvětluje Kmiecik.
Podobně hranici mezi medicínou a placenou nadstavbou vymezuje Prymula. „Kvalitní medicína nesmí být luxusem. Správná diagnóza, bezpečný a odborně odůvodněný léčebný postup, respekt k pacientovi a péče odpovídající současným vědeckým poznatkům musejí být standardem pro každého bez ohledu na to, zda si kupuje prémiový program,“ říká.
Veřejné zdravotnictví má podle něj každému garantovat kvalitní medicínu, zatímco prémiový program přidává vyšší úroveň organizace, komfortu a individualizace.
Produkt kliniky stojí na čtyřech hlavních pilířích: na dostupnosti, koordinaci, prevenci a komfortu. Nejcennější položkou však je vedle designové čekárny a výběrové kávy především kapacita lékařů.
„Pro tenisty je jedním z největších nepřátel čas, a to nejen proto, že jsme každý týden v jiném městě a často i na jiném kontinentu. Být zdravý je základním předpokladem k tomu, abychom mohli sportovat, trénovat a hrát zápasy, tedy dělat své povolání. Proto často potřebujeme co nejrychleji vědět, jak závažné je naše zranění či onemocnění a zda můžeme dále sportovat, aniž bychom svůj zdravotní stav zhoršili,“ komentuje Bejlek.
Krpálek rychlost péče vnímá podobně. „Za vše, co mi pomáhá, jak už přímo, jako některé regenerační programy, tak nepřímo, jako je možnost rychlých vyšetření a konzultací. Je dobré odpoledne konzultovat výsledky ranních krevních odběrů a následné kroky,“ říká.
Nová klinika je projektována přibližně pro 3500 klientů s různými variantami celoročního programu. „Nechceme registrovat tisíce lidí u jednoho praktického lékaře, protože bychom ztratili to, co chceme nabídnout. Chceme, aby měl pacient možnost s lékařem sedět, mluvit a diskutovat,“ vysvětluje Kmiecik.
Agel Plus u programů uvádí nejvýše sedm set klientů na osobního praktického lékaře. Celoroční program Premium stojí 54 990 korun, vyšší varianta Prestige pak 99 990 korun.
Trh je zatím roztříštěný, rychle se však profesionalizuje. Vedle medicínské odbornosti začíná rozhodovat schopnost vytvořit důvěryhodnou značku, získat dostatek lékařů a propojit ambulantní péči s laboratořemi, zobrazovacími metodami a případně nemocnicemi.
V posledním bodě chtějí získat náskok. Nová klinika v Italské je součástí rozsáhlého zdravotnického ekosystému skupiny, který zahrnuje nemocnice, polikliniky, ambulance, laboratoře, lékárny a další zdravotnická zařízení.
V samotné historické budově vznikla patra s různým zaměřením. „Není zde rodinný lékař v jedné osobě, jak tento model funguje v zahraničí. Máme koncept rodinného lékařství v jednom zdravotnickém zařízení. Matka může jít na gynekologii, dítě na pediatrii a otec k praktickému lékaři. Tito lékaři pak spolu komunikují,“ komentuje Kmiecik.
Zdravotní technická kontrola místo STK
Klinika tak může klienta provést od praktického lékaře přes specialistu a diagnostiku až k léčbě nebo případnému nemocničnímu výkonu. A návaznost na vlastní akutní medicínu považuje vedení za jednu z hlavních konkurenčních výhod.
„Pro mě je největším přínosem skvělá koordinace lékařské péče a návaznost jednotlivých vyšetření v co nejkratším možném čase. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem třeba na sonografické vyšetření či krevní odběry jela přímo z letiště nebo tenisového kurtu. Rychlé, správné a odpovědné řešení zdravotního problému je jedním ze základních předpokladů dobrých a stabilních sportovních výsledků,“ říká tenistka Bejlek.
Rozdíl mezi běžným a prémiovým systémem popisuje hlavní lékař Agelu Daniel Frňka na příkladu bolesti zad. V klasickém scénáři pacient navštíví pohotovost nebo praktického lékaře. Následně čeká na neurologa, poté na magnetickou rezonanci a nakonec na rehabilitaci. Jenže takový proces může trvat i několik měsíců.
To je v Italské jinak. „Klient si jednotlivá vyšetření oběhá během dvou dnů. Na konci se všechno sejde u jeho osobního praktického lékaře, který mu připraví plán péče na celý rok. Sepíše, ke kterým lékařům bude chodit, na co se má zaměřit a případně jakou léčbu bude užívat. To se opakuje zase za rok. Je to taková zdravotní technická kontrola. U auta také čekáte, že jednou za rok někdo zkontroluje, jestli je všechno v pořádku,“ míní Frňka.
Na závěr se nabízí otázka, jak se bude vztah mezi veřejným systémem a prémiovými službami vyvíjet do budoucna. Odborníci se shodují, že placená nadstavba nenahrazuje základní péči, ale funguje jako efektivní doplňková vrstva pro ty, kteří hledají vyšší komfort a časovou úsporu.
Prymula očekává, že hranice mezi tím, co dnes vnímáme jako prémiovou službu, a běžným standardem se navíc bude postupně posouvat. „Mnohé prvky, které dnes označujeme za prémiové, se postupně stanou běžným očekáváním: online objednávání, přístup k výsledkům, vzdálené konzultace, koordinátor péče, osobní preventivní plán nebo automatické připomínání kontrol a očkování. Neměly by být navždy výsadou úzké skupiny klientů,“ říká.
Vedle veřejného systému podle něj pravděpodobně přesto poroste i placená nadstavba. „Prémiová zdravotní péče se podle mého názoru nestane univerzálním náhradním systémem, ale bude stále běžnější doplňkovou vrstvou,“ dodává Prymula.
