Začít den kávou krátce po probuzení není dobrý nápad. Může to znít zvláštně, ale káva probouzejícího se člověka údajně nepovzbudí, ale naopak utlumí. Hned po probuzení se totiž účinek kofeinu podle vědců potlačuje, a organismus si vůči němu může dokonce vytvořit odolnost. Jak to? Zajímavou grafikou to na svém blogu I Love Coffee vysvětluje Ryoko Iwata, „japonská milovnice kávy ze Seattlu“.
Vychází při tom z článku Stevena Millera, doktoranda z Uniformed Services University of the Health Sciences v americké Bethesdě, což je univerzita, která vzdělává lékaře a další zdravotníky přímo pro potřeby amerických ozbrojených složek.
Čtěte také: Spolehlivý zabiják úspěchu? Nenápadný kofein
Proč tedy ranní káva škodí? Musím začít s trochu obecnějším vysvětlením – lidé jsou různí, ale organismus každého z nás se řídí čtyřiadvacetihodinovým hormonálním cyklem, takzvaným cirkadiánním rytmem. Ať máme jakýkoliv životní styl, tento biorytmus je dán geneticky a ovlivňuje ho především sluneční světlo. A toto čtyřiadvacetihodinové nastavení v člověku také spouští uvolňování hormonu kortizolu (takzvaného stresového hormonu), který organismus stimuluje. Stejně jako kofein.
A o to jde. Produkce kortizolu v těle obvykle vrcholí mezi osmou a devátou hodinou ráno, takže ve chvíli, kdy se chce spousta lidí „nastartovat“ ranní kávou, se ve skutečnosti jejich tělo burcuje přirozenou cestou. A přísun kofeinu navíc stimulaci paradoxně tlumí. Nebo ještě hůř: „Pijeme-li kofein ve chvíli, kdy ho vlastně nepotřebujeme, vytváříme si vůči němu rychlejší odolnost a účinky, které by měl mít, přicházejí vniveč,“ píše Iwata.
Čtěte také: Jak být produktivní bez kávy. 6 aktivit a výrobků, které vás spolehlivě nakopnou
Navíc pijeme-li kávu ve chvíli nejvyšší produkce kortizolu, pak kofein uvolňování hormonu dál podporuje a zvýšená kofeinová tolerance může vést ke zvýšeným hladinám kortizolu, což v konečném důsledku může narušit cirkadiánní rytmus a mít další negativní účinky na naše zdraví.
Jak je zřejmé už z názvu blogu, Iwata má pro kávu slabost, a proto zkusila stanovit, jak by měl vypadat ideální denní rozvrh pití kávy, tak aby si ji člověk co nejvíc vychutnal a co nejméně mu uškodila. U většiny lidí produkce kortizolu vrcholí každý den mezi 8:00 – 9:00, 12:00 – 13:00 a 17:30 – 18:30. Proto je dobré si „přestávku na kafe“ naplánovat na dobu mezi 9:30—11:30 a 13:30 – 17:00. V tu chvíli si můžete být jisti, že se kofeinové povzbuzení nemine účinkem.
Čtěte také: Jak porazit jet lag. Pořiďte si speciální brýle, posuňte si večeři nebo zkuste viagru
Mimochodem, Iwatin půvabný blog potěší čtenáře i jinými příspěvky. Třeba webovou aplikací, která napodobuje tradiční šum v kavárně, což prý povzbuzuje kreativitu. Nebo rozborem, jak působí na mozek káva ve srovnání s pivem, či příspěvkem, co káva, kterou pijete, vypovídá o vaší osobnosti.
Vrátíme-li se ovšem k pití kávy podle biorytmu, jeví se přestávka na kávu, kterou si dělá většina z nás, jako naprosto logická věc. Iwatina tabulka ovšem nebere v potaz lidi, kteří vstávají časně a první kávu mají před osmou hodinou ranní. Což vyvolává otázku, zda mít tři kávy denně – pro většinu lidí asi moc –, nebo se některé z oněch přestávek vzdát.
„Na to už se mě ptal vojenský magazín Military Times, protože většina příslušníků americké armády bývá vzhůru před osmou hodinou ranní,“ konstatuje neurovědec Steven Miller.
„Hladina kortizolu u takových lidí je velice nízká ve srovnání s lidmi, kteří vstávají až za světla. Existuje ale fenomén CAR, vzestup hladiny kortizolu po probuzení, takže i u nich se po probuzení zvýší kortizol zhruba o 50 procent. Z toho plyne, že ani takoví lidé nepotřebují bezprostředně po probuzení kofein,“ dodává Miller.
Podotýká ale, že ty, kteří vstávají několik hodin předtím, než bude produkce kortizolu v jejich organismu přirozeně vrcholit, by zřejmě dávka kofeinu povzbudila.
„Takže i když asi není nutné dát si kávu hned po probuzení, kdybych já denně vstával mezi čtvrtou a pátou ranní, tak bych si zhruba hodinu po probuzení kávu dal,“ uzavírá Miller.
A na otázku, zda lze kortizolovou produkci v populaci skutečně takto zobecnit, odpovídá: „Ve studii, kterou jsem citoval, měřili úroveň kortizolu skupině lidí s pravděpodobně stejnými spánkovými zvyklostmi, skupině vystavené stejným slunečním a světelným podmínkám a pravděpodobným dalším proměnným, které nepochybně nelze aplikovat na celou populaci. Můžeme nicméně studii vztáhnout na lidi žijící v zeměpisných podmínkách, kde existuje rozdělení na den, během něhož je světlo, a tmavou noc. Jako klíčové vidím dvě věci: Zaprvé – kofein hned po probuzení není potřeba a zadruhé, pro většinu lidí je pozdní ráno a brzké odpoledne vhodnou dobou na povzbuzení pomocí kofeinového nápoje. Kofein by účinkoval i později (odpoledne), ale to už by jim zasahoval do večerního usínání.“
Článek o působení kofeinu napsal Miller na svém blogu a citovaly jej i další populárně vědecké blogy. Vycházel při tom ale z různých zveřejněných akademických výzkumů. On sám se při své vědecké činnosti zabývá látkami proti působení chemických zbraní ovlivňujících nervovou soustavu.
