Byl v tom kus nepopiratelné hrdosti, když se energetická společnost BP nazývala „jedním z největších investorů v Rusku“. Teď už není jedním z největších. Není vůbec žádným. Britská firma se zbavuje svého podílu ve výši 19,75 procenta v ropném gigantu Rosněfť, který je jinak ve vlastnictví ruského státu.
Rozhodnutí, které BP – pravda, ne úplně z vlastní vůle – udělala, ji aktuálně velmi bolí. Ovšem tím, kdo v jeho důsledku bude krvácet nejvíc, může být ruský medvěd. Stojí teď rozzuřeně na zadních, ale nedá se vyloučit, že právě pod tíhou ekonomických ran klesne a stane se opelichanou mršinou nehodící se ani coby dekorace před krb.
Verdikt společnosti BP se jeví jako jedna ze zásadních ran, důvod exitu je samozřejmě zjevný. „Rozhodnutí Moskvy zaútočit na svého souseda je akt agrese s tragickými následky v celém regionu,“ stojí v prohlášení společnosti.
Podle samotné společnosti si sbohem Rusku vyžádá na konci prvního čtvrtletí náklady až 25 miliard dolarů (550 miliard korun). To by byla v kontextu nedávných dnů drtivá ztráta. Tím spíš, že aktuální drama neumožnilo prodej téměř dvacetiprocentního podílu – BP podíl jednoduše pustila.
Gigant přerušil finanční vazby s Rosněftěm, přestal přijímat dividendy a vzdal se svých dvou míst v představenstvu. Vedení BP uvedlo, že je příliš brzy komentovat, co s podílem přesně bude. Teoreticky může být odprodán, ale klidně i zabaven.
S největší ruskou ropnou společností měla BP také dvacetiprocentní podíl ve východosibiřském ropném projektu Taas-Jurjach, 49procentní podíl v západosibiřském podniku na průzkum ropných ložisek Jermak Neftegaz, a taktéž 49procentní podíl v projektu odvíjejícího se na ropných a plynových polích v Ťumenské oblasti.
Podle posledních ročních výsledků BP, zveřejněných před dvěma týdny, dělal zisk z Rosněfťu 2,7 miliardy dolarů – zhruba pětinu celkových zisků společnosti. I proto britské firmě chvíli trvalo, než nad byznysem převážil „vyšší princip mravní“.
K němu musela být navíc postrčena: britská vláda na BP silně tlačila ve smyslu neudržitelnosti ruského angažmá. Neudržitelné se následně proměnilo v nedržitelné – BP už nemá podíl ve svých rukou. Stanice BBC informovala, že firma ztratí jedenáct miliard dolarů, když odepíše kurzové ztráty, které se nahromadily za posledních několik let.
Další ztráty budou souviset právě s hodnotou jejího podílu. Bernard Looney, generální ředitel BP a jeden ze dvou členů představenstva, který za Brity ve vedení Rosněfťu seděl, přitom ještě v říjnu označil podle agentury PA News za „privilegium“, že byl v panelové diskusi společně s Vladimirem Putinem.
Blízkým přítelem ruského prezidenta je nejvyšší boss Rosněfťu Igor Sečin, s nímž musel být Looney z logiky věci v úzkém kontaktu. Rosněfť navíc dodává palivo ruské armádě, takže představit si nadále spojení BP s ruskými naftaři je obtížnější než si představovat nesmrtelnost jepice.
„Jsem přesvědčen, že rozhodnutí, které jsme přijali, jsou nejen správná, ale i v dlouhodobém zájmu BP,“ uvedl nyní Looney.
Reakce Rosněfťu – na který se vztahují sankce Evropské unie i Spojených států od ruské anexe Krymu v roce 2014 – byla naopak velmi představitelná. Státní podnik vydal prohlášení, že „bylo zmařeno třicet let úspěšné spolupráce a rozhodnutí BP je bezprecedentním politickým tlakem“.
„Nevyprovokovaná ruská invaze na Ukrajině musí být probuzením pro britské podniky s byznysovými zájmy v Putinově Rusku,“ uvedl britský ministr obchodu Kwasi Kwarteng, který se už v pátek se šéfem BP sešel, aby ho nenechal na pochybách ohledně obav Londýna z nepřijatelného vystavení ruským zájmům.
Kwartengova věta se vztahovala k britským podnikům, ale lze ji snadno rozšířit na společnosti hlásící se k hodnotám Západu. Ještě před BP oznámil zmrazení a prodej ruských aktiv norský státní investiční fond Statens pensjonsfond, který je s hodnotou 970 miliard liber – založených na příjmech z ropy ze Severního moře – největším národním investičním fondem světa.
Ruská aktiva fondu dosáhla na konci loňského roku 2,11 miliardy liber.
V návaznosti na to dnes oznámila odchod také norská energetická skupina Equinor. Významný producent ropy a zemního plynu zahájí proces odprodeje svých podniků v Rusku.
Ekonomické sankce a dopady na Rusko se samozřejmě netýkají jen energetiky, ale právě zásah do tohoto odvětví by mohl agresory bolet velmi silně. A mohl by je bolet ještě víc, pokud v dominovém efektu vycouvají další společnosti, které s Ruskem na čerpání ropy a plynu participují.
Kupříkladu firma Shell se sídlem ve Spojeném království vlastní 27,5 procenta ve společnosti Sachalin-2 na Dálném východě. Sachalin-2 popisuje sama Shell jako jeden z největších světových integrovaných projektů v oblasti ropy a zemního plynu, zásobujícího přibližně čtyři procenta současného světového trhu se zkapalněným zemním plynem.
Řeč může být také o projektu Sachalin-1, týkajícího se rovněž ropy a zemního plynu. Třicet procent v něm drží nadnárodní těžařská korporace ExxonMobil s ústředím v Texasu, respektive její dceřiná společnost Exxon Neftegas Limited. Konsorcium zahrnuje japonské a indické partnery a také dvě přidružené společnosti spadající pod Rosněfť.
Je jisté, že stávající a případné budoucí byznysové exity z Ruska budou západní firmy bolet. Kromě etického rozměru to ale může mít v dlouhodobějším horizontu největší dopad na zemi, která je dosud hostila.
„Putin fatálním způsobem a na dlouhou dobu zkomplikoval investice směrem do Ruska,“ řekl pro CNN Timothy Ash z investičně strategické skupiny BlueBay Asset Management.
Ač má Rusko ropy, tedy suroviny pro pohonné hmoty, dost a dost, i tak může ekonomicky brzy dojet a zůstat „na suchu“.
