Jako by se potkal Scorseseho Věk nevinnosti, Galsworthyho Sága rodu Forsytů a k tomu Panství Downton. Tak na první pohled vyhlíží nový seriál nazvaný The Gilded Age – Pozlacený věk –, který začala HBO Max vysílat tento týden.
Propojení s Panstvím Downton se nabízí – za novinkou stojí populární Julian Fellowes, jediný anglický baron a člen britské Sněmovny lordů, který vlastní Oscara. Slavný autor, celým jménem Julian Alexander Kitchener, baron Fellowes z West Staffordu, a dědičný anglický aristokrat si cenu americké Akademie filmových věd a umění pro nejlepšího scenáristu odnesl v roce 2002 za detektivní drama Gosford Park.
Tehdy poprvé představil svět, který osobně dobře znal – svět „pod schody“ a „nad schody“, tedy striktně rozvrstvená působiště britské aristokracie a jejího služebnictva a provázané pavučiny jejich vztahů, konfliktů i porozumění.
Později se podepsal také pod scénář filmu Královna Viktorie s Emily Blunt a podílel se i na úspěšné adaptaci Jarmarku marnosti s Reese Witherspoon. A momentálně slaví úspěch i další seriálová adaptace jeho díla, kostýmní drama Belgravia.
S novinkou The Gilded Age, jinak zavedeným termínem spojeným s prudkou americkou průmyslovou konjunkturou poslední třetiny devatenáctého století, vstoupil Julian Fellowes zdánlivě do nových vod.
Motivy Američanů, kteří uspěli v byznysu a touží proniknout do přísně kastované vyšší společnosti a snad i mezi aristokracii, prosvítaly ostatně i v Panství Downton, jeho největším hitu, který se v letošním roce po šesti řadách seriálu a prvním filmu dočká i druhého celovečerního filmového pokračování.
Původně měl být Pozlacený věk dokonce prequelem Panství Downton, tedy pokračováním, které dějům okolo rodiny hraběte a hraběnky z Granthamu chronologicky předchází.
Spin-off měl využít postavu hraběnky z Granthamu, Američanky Cory, jedné z hlavních postav populárního seriálu, která v mládí díky byznysovému úspěchu své rodiny pronikla do nejvyšších společenských kruhů a nakonec svůj triumf završila sňatkem s Angličanem Robertem Crawleym, hrabětem z Granthamu a vlastníkem panství Downton, a přestěhovala se do viktoriánské Velké Británie.
Právě prudký ekonomický a následně i společenský vzestup lidí, kteří „začali vládnout nové Americe“ k malé radosti těch, kteří patřili ke „starým pořádkům“, a případně dokonce i „staré aristokracii“, chtěl Fellowes na pozadí dějů konce devatenáctého století vylíčit. Není divu – tato doba obrovských ekonomických změn, konfliktů mezi starými zvyklostmi a zbrusu novými systémy, doba zisků (i ztrát) obrovských bohatství nabízí nesmírně barvité kulisy.
Nakonec scénárista od prapůvodního záměru ustoupil a namísto příběhu seznámení Roberta a Cory Crawleyových představil publiku zcela nové postavy – a též poněkud limonádovější zápletku, která se okamžitě po odvysílání prvního dílu stala terčem kritiky na obou stranách Atlantiku.
Děj seriálu Pozlacený věk přesouvá diváky do roku 1882, kdy se mladá osiřelá dívka Marian (Louisa Jacobson) po smrti svého otce stěhuje z pensylvánského venkova do dynamicky se rozrůstajícího a prosperujícího New Yorku ke svým dvěma stárnoucím, nicméně velmi bohatým tetám (ty ztvárnily Christine Baranski a Cynthia Nixon, mimo jiné představitelka Mirandy ze seriálu Sex ve městě).
Tety reprezentují „starý dobrý New York“ a „staré dobré peníze“ a odpor ke všemu novému. Jsou představitelkami elity, které, jak se s nadsázkou praví ve scénáři, „to tu vedly od přistání lodě Mayflower“. Marian je tedy svědkem vzestupu nové společenské třídy, konfliktu „nových“ a „starých“ peněz.
A zatímco očekávané vztahové a milostné eskapády mladé Marian ve slavném vznikajícím „tavícím kotlíku“ můžeme ponechat stranou, kulisy, v nichž se seriál odehrává, jsou a zřejmě i budou mimořádně zajímavé. Stejně jako dějová linka nových sousedů hlavní hrdinky.
Do nově vybudovaného výstavního paláce v centru města se totiž právě stěhuje rodina finančníka a stavitele železnice George Russella, který dravými, místy až predátorskými a manipulativními metodami dynamicky buduje své průmyslové impérium – ovšem do světa „starých peněz“ se mu jako „přespolnímu, s původem kdo ví odkud“ nedaří a nedaří prosadit. Zatím nepomáhají ani vydělané miliony, ani palác vybavený starožitným nábytkem, „kdysi patřícím králi Ludvíku Bavorskému“.
Zatímco dějová linka boháčů Russellových je fiktivní, lidé, o nichž se v příběhu mluví a někdy tu i vystupují, a mezi kterými se touží prosadit Russellova ctižádostivá manželka Bertha, jsou už reální a historicky doložení. Děj Pozlaceného věku je totiž zasazen do samých začátků příběhů pozdějších veleúspěšných amerických podnikatelských dynastií – Astorových, Vanderbiltových, Guggenheimů, Strausových či Rockefellerových. Rodin, z nichž vzešli první američtí dolaroví miliardáři.
Nové peníze, velké ambice, zisky ze železnice, uhelných dolů, vzkvétajícího strojírenského, hutního a těžebního průmyslu, to všechno představuje dějovou linku, na níž Fellowes staví. Bertha Rusellová se zoufale touží spřátelit s paní Astorovou, která „starému“ New Yorku vládne – a využívá k tomu vlastního syna Larryho, absolventa Harvardu, vrstevníka dospívající dcery Astorových, Caroline.
Také pozdější magnát John Jacob Astor IV., narozený v roce 1864, je v době, kdy se děj seriálu odehrává, vrstevníkem Larryho Russella. Jak je z historie dobře známo, mladý Astor, dědic rodinného impéria, se později stane schopným a podnikavým realitním magnátem a developerem, vybuduje dodnes slavné hotely typu Waldorf Astoria, zafinancuje výstavbu na polovině severoamerického kontinentu a angažovat se bude i v politice.
V době děje Pozlaceného věku mu zbývá ještě třicet let života: pro úplnost ještě dodejme, že John Jacob Astor IV., v době své největší slávy a úspěchu považovaný za nejbohatšího člověka na světě, tragicky zahyne v noci ze 14. na 15. dubna 1912 na Titanicu.
A v novém seriálu HBO Max se objeví i další postavy, jejichž jména rezonují do dnešních dnů. Třeba paní Vanderbiltová z americké rodiny holandského původu, která se rovněž prosadila během „pozlaceného věku“. Jejich úspěch začal u námořních a později i železničních impérií Cornelia Vanderbilta, rodina později rozšířila svou činnost do různých odvětví průmyslu i filantropie.
A když jsme u mecenášství – též Guggenheimovi, těžařští magnáti sídlící v době konjunktury „pozlaceného věku“ ve Filadelfii, jsou jistě dodnes v byznysovém prostředí dobře známí. Dynastie Meyera Guggenheima patřila mimo jiné k nadšeným mecenášům moderního umění, financovali ostatně i slavné Guggenheimovo muzeum na Manhattanu, ale též slavnou americkou kliniku Mount Sinai Medical Center a tamní medicínský výzkum a vývoj.
Pak jsou tu též Strausovi, majitelé dodnes slavného obchodního domu Macy’s, který Rowland Hussey Macy nejprve jako obchodní řetězec založil už v roce 1858. Na konci 19. století budou jeho potomci dokonce členy amerického Kongresu.
Ti všichni byli součástí pozlaceného věku – a tvoří osobité kulisy i scénáři stejnojmenného seriálu. Co na tom, že recenze na novinku Juliana Fellowese se různí a základní romantická linka potěší spíš milovníky tradičních kostýmních soap oper než příznivce jiných současných seriálových hitů o velkém byznysu, jako jsou Miliardy nebo Boj o moc.
I Pozlacený věk však na HBO Max má své kouzlo. Jen musíte dobře poslouchat repliky. „Pan Dvořák hrál, až mu upadly prsty. Pak mluvil o komponování, ale moc jsme mu nerozuměli,“ praví příkladně mladá Caroline Astorová po jednom soirée své matce. O jakého pana Dvořáka myslíte, že jde? A to slavná Symfonie č. 9, celosvětově slavná Novosvětská, teprve vznikne.
