Kdesi mezi Hošticemi a Panenskými Břežany jsou Klíčany. V Klíčanech je křižovatka a u křižovatky malá travnatá výseč ve tvaru trojúhelníku. Kdyby vám řekli, že můžete dělat byznys v tomto trojúhelníku, nebo v Mogadišu, s čistým svědomím se dopravíte do somálské metropole.
Ne však, pokud jste Petr Susík a Lukáš Tvrdý. Tento tandem si totiž přímo v této výseči otevřel uzenářství. Nebo abychom byli přesní – přímo postavil. Než pochopíte, co vedlo dva třicátníky k tomu, že investovali skoro čtyři miliony korun do travnaté výseče v Klíčanech, je třeba se vrátit o pár let zpět.
Lukáš Tvrdý první dům prodal v jednadvaceti letech, stavěl domy v Dominikánské republice a v zásadě nikdy nepracoval mimo obor.
„Měl jsem vystudovanou italskou školu, tak jsem po absolvování nastoupil do italské pobočky Accenture, kde jsem vydržel jen do doby, než jsem si uvědomil, že jsem kartička ve výtahu. To znamená zhruba pět týdnů,“ směje se Lukáš Tvrdý, když popisuje svou jedinou korporátní štaci v životě.
Velká firma neodchovala ani jeho dnešního parťáka Petra Susíka. Ten v útlém věku začínal tvorbou webových stránek, aby se později pustil do světa investic.
„Finančně jsem například vstupoval do firem, které byly před krachem,“ rekapituluje Susík. Nakonec si našel i cestu k nemovitostem, nicméně vždy v roli investora. „Chtěl jsem prostě dobře koupit a obratem se ziskem prodat,“ říká Susík.
Na nepravděpodobném místě postavili Lukáš Tvrdý a Petr Susík nové uzenářství, do kterého investovali miliony
V roce 2016 se cesty obou hrdinů protnuly, čímž se pomalu přibližujeme k travnaté výseči v Klíčanech. Ale postupně.
Co že naše aktéry spojilo? „Jsme vlastně rodina,“ rozhodí s úsměvem rukama Lukáš Tvrdý, poté co prohodí vtip na účet svého parťáka za to, že po jedenácté dopolední pije cappuccino. Pro ty, kdo to nevědí: espresso s mlékem a našlehanou mléčnou pěnou je totiž podle Italů přípustné jen v ranních hodinách. „Moje sestřenice je Lukášova manželka,“ opáčí Susík, plně spokojen se svým nápojem.
Běžný výsledek práce podnikatelského tandemu vypadá nějak takhle
Ale vážně – Tvrdému se Susíkem došlo, že když spojí síly, mohou být silnější. „Došlo nám, že bychom dokázali něco vybudovat. Lukáš je praktický člověk, ví, jak to na stavbách chodí, zná kvalitní materiály a tak dále. Já jsem dobrý v organizaci, administrativě a umím shánět peníze,“ popisuje Petr Susík.
Začali výstavbou a prodejem menších projektů, jako například dvojdomků, od nichž se posunuli k více domům na jednom místě až třeba k nadstandardním domům s cenovkou okolo patnácti milionů korun.
„Hledali jsme se, dokonce jsme založili firmu na dřevostavby. Nakonec jsme se ale posunuli od jednotlivých domů v Praze a blízkém okolí k celým projektům mimo hlavní město,“ vysvětluje Lukáš Tvrdý.
Po několikaměsíčním martyriu, jak oba proces popisují, jim banky odkleply financování série domů v Lobkovicích v prodejní hodnotě 130 milionů korun, což nyní považují za jakousi svou vlajkovou loď.
„Je to úsměvné. Dáte jim k dispozici veškeré historické dokumenty. Dokážete jim, že tento typ domů stavíte od svých dvaceti let, ale stejně nakonec dostanete otázku, jestli to vůbec umíte,“ krčí rameny Tvrdý. „Nakonec jsme ale prošli a další úvěr podobného typu už jsme dostali rychle,“ dodává Susík. Zároveň však říká, že by si s Tvrdým chtěli pomoci i emisí dluhopisů.
Celkem už dvojice vystupující pod značkou Nido prodala nemovitosti v hodnotě 400 milionů korun. A jakkoli má tandem ambice v developmentu dále růst, na druhé koleji rozvíjí zcela jiný a dosti pozoruhodný byznys. Konečně jsme na té křižovatce!
Jak se tedy dva developeři dostanou k tomu, že vlastní a provozují uzenářskou výrobu s několika pobočkami?
Pár měsíců předtím, než se společně pustili v roce 2016 do Nido, se Petr Susík dostal k uzenářství v problémech, které bylo na sklonku uzavření provozu.
„Majitelé měli finanční problémy a přestali vyrábět. Já tam investoval a pomohl jim, aby mohli fungovat,“ říká Petr Susík a pokračuje: „Lukášovi jsem řekl, že mají opravdu kvalitní výrobky a jestli to spolu nezkusíme otočit,“ vzpomíná Petr Susík.
Po dvou letech se provoz srovnal a Tvrdý se Susíkem dokonce záhy přikoupili výrobnu lahůdek v Seči, přidali jednu prodejnu v Praze a postavili zbrusu nový podnik v Klíčanech. Druhá pražská prodejna by měla následovat ještě letos. Dnes jejich Maso Bylany generuje tržby okolo třiceti milionů korun, firma je zisková a oba mají zájem ji nadále rozvíjet.
Když se ptám, jestli se někdy viděli v uzenářství, oba se rozesmějí. Petr Susík se rozhlédne po okolí křižovatky a vytrvalým kroucením hlavy dává najevo, že jako by tomu ani sám nevěřil.
„Já nikdy neměl dělat ani ve stavebnictví. Táta mi říkal, ať dělám cokoli, ale hlavně ať se vyhnu stavebnictví. Že s tím jsou jen starosti a spousta nevděčné práce. Dnes ráno jsem se musel smát, když jsem si na to na stavbě vzpomněl… A teď stojím tady.“
