Ujít sto kilometrů za sto dní moc není. Ale když je těch sto kilometrů do výšky, tak už to má grády. A to se horskému vůdci Jankovi Bednaříkovi líbilo a přesně do takového projektu se pustil.
Den co den ujde tisíc výškových metrů. Nutno podotknout, že tyhle výšlapy absolvuje na lyžích. Ano, sníh tam na rozdíl od většiny z nás má. Bednařík začal pár dnů před Vánoci a na konci března svůj projekt Nahoru, kterým chce hlavně motivovat lidi, aby nepropadali beznaději, zakončí.
„Cílem je přivést lidi k jiným myšlenkám, motivovat je, aby šli ven. Chtěl jsem ukázat, že vždycky je nějaká možnost, a i když se třeba nedá cestovat a lyžovat na sjezdovkách, stejně se něco dělat dá,“ říká nadšený skialpinista Janek Bednařík. Ujít tisíc metrů denně do výšky podle něj není tak moc, ale protože svůj projekt musí skloubit s prací v Hudy sportu a rodinou, je to prý tak akorát. Výjimkou nejsou dny, kdy vstává ve tři ráno, aby měl před prací hotovo.
Právě skialpinismus letos zažil na českých horách nebývalý boom, prodejci skialpového vybavení hlásí rekordní prodeje. A než horaly zastavily hranice katastrů, stačilo se jet podívat třeba na Ještěd, který lidé s lyžemi, na nichž se dá vyjít prudký svah a pak ho můžete zaslouženě sjet dolů, takřka okupovali.
Z toho je Bednařík nadšený a sám v rámci projektu Nahoru původně objevoval a představoval nové skialpové trasy v celém Česku. Po zpřísnění omezení pohybu sice ve svém projektu pokračuje dál, místo lákání lidí na nové cesty se ale zaměřil na druhou část svého projektu, a tou jsou podcasty.
Výšlapy totiž pravidelně spojuje s rozhovory s nějakou zajímavou osobností. Objevili se mezi nimi třeba světově úspěšný porodník Lukáš Hruban, mistr světa v lyžování na historických lyžích Ota Krásný nebo nejmladší Čech, který přeplaval kanál La Manche.
Všechny spojuje nadšení pro to, co dělají, a zkušenost, že úsilí a disciplína člověka posune dál. Své o tom, že uspět může každý, kdo pro svůj sen něco udělá, a že nejtěžší je začít, ví i Janek Bednařík. Je jediným Čechem, kterému se podařilo prosadit v Kanadě mezi světovou elitou horských vůdců a pracovat přímo pro tamní heliski společnosti.
Když ještě jako náctitelý chodil lyžovat do Jeseníků, snil právě o tom jednou v životě zkusit heliskiing a prašan v Kanadě. U hor zůstal, absolvoval náročný tříletý kurz horského vůdce s celosvětovou platností a začal se dvěma kamarády podnikat.
Pak ale zahlédl reklamu na work and travel cesty do Kanady a řekl si, že svůj sen zkusí naplnit. Obeslal všechny firmy, které heliskiing ve vyhlášeném kanadském středisku Revelstoke dělají. A tím to mohlo skončit. Všechny mu totiž shodně odpověděly: Nemá to smysl, Evropany neberou a ať nejezdí.
Janek Bednařík se přesto se svou (dnes už) ženou sbalil a do Kanady odjel. „Šance, že uspěju, byla minus jedna,“ směje se. Když do Revelstoke dorazil, znovu všechny firmy obešel a všude se mu znovu řekli, že pro něj práci nemají.
„Šel jsem dělat údržbáře do jednoho hotelu a tam mi jeden chlápek povídá, že se mám na práci vůdce ptát každý den. Že musím dát najevo, že o to opravdu stojím. A tak jsem obden obcházel všechny heliskiingové firmy,“ vypráví Bednařík. A vyplatilo se.
V jedné z nich ho přizvali na týdenní přípravný trénink horských vůdců. Tam se osvědčil natolik, že mu majitel firmy slíbil, že mu za sezonu dá práci na jeden den. Nakonec z toho byla celá sezona a o rok později ještě jedna.
„Je to náročná práce. Vůdci studují každé ráno tři hodiny podmínky, lavinové nebezpečí a počasí tak, aby našli nejlepší místo pro lyžování,“ popisuje Bednařík. Cena za den heliskiingu v Kanadě se v průměru pohybuje mezi 30 a 40 tisíci korunami.
Když si svůj sen splnil, přišel ale na to, že ještě větší radost než nechat se odnést vrtulníkem mu dělá to, když si kopec sám vyjde. Tak, jako to dělá dnes den co den. Nejradši chodí a sjíždí velké kopce, jako je Sněžka, Ještěd nebo Bouřňák, ale stane se, že to nejde a „nouzově“ musí vyjít několikrát sjezdovku, kterou má kus za domem.
„Baví mě i to a budu mít radost, když se najde třeba i jen jeden člověk, kterého můj projekt zaujme. I kdyby to inspirovalo někoho jen si vzít tenisky a vyjít na Petřín, splní to účel,“ dodává Bednařík. Nikdo se navíc nemusí nikam hnát. „Jak říká zlaté pravidlo horských vůdců, pomalí dojdou všude.“
