Řízení nejlepších hotelů a restaurací světa, organizování výjimečných eventů, luxusní hospitality během olympiád nebo seriálu formule 1, manažerská práce pro luxusní značky i největší poradenské společnosti. Tyhle všechny možnosti otevírá absolventům švýcarská univerzita Les Roches.
Absolventem je například i portugalský šéf pražského hotelu Mandarin Oriental, ale studovat do ní odjíždí také rodilí Češi – a Jakub Rejchrt je jedním z nich. Aktuálně má za sebou bakalářský program a chystá se do školy, umísťující se v oblasti hospitality pravidelně mezi nejlepšími na světě, znovu vrátit, aby získal ještě magisterskou úroveň vzdělání.
Proč jste se vydal studovat Les Roches?
Někdo tam jde, protože rodiče mají restaurace a hotely. Někdo má rodinu, která podniká s luxusním zbožím. Já tam šel ze zázemí, které nemá s hospitality nic společného, ale vždycky, když jsme byli s rodinou mezi lidmi, mě bavilo se o ně starat a vymýšlet něco, co by jim udělalo radost. Škola zaměřená na hospitality mi tak dávala smysl.
Jak jste se o univerzitě dozvěděl?
Otevřel jsem si Forbes, kde byl o Les Roches článek. Pamatuju si, že mě zaujalo, že jde o školu, kde se učíte stlát postele a začínáte od nuly.
To vás vážně zaujalo stlaní postelí?
Když spolužákům z gymnázia říkám, že jsem byl na univerzitě, kde jsem stlal postele a vysypával koše, všichni koukají, jestli jsem se nezbláznil. Přitom vám to dá strašně moc do praktického života. Spolužákům, kteří šli na jiné školy, z mého pohledu chyběla praxe. To se o Les Roches rozhodně říct nedá.
K čemu se hodí umět stlát postel na úrovni vyučované na univerzitě?
Když odpovídáte za kvalitu pokoje pětihvězdičkového hotelu, musíte někdy zaměstnancům ukázat, jak má vypadat správně připravená postel. Obecně platí, že jít studovat takovou školu je závazek – člověk na to musí mít náturu, musí se chtít s lidmi bavit a plnit jim jejich přání.
Hospitality je jenom o zážitcích. Když půjdete do restaurace a bude tam špatná obsluha, ani skvělý steak to nezachrání. Ten zážitek bude negativní. Když ale narazíte na skvělou obsluhu, která do toho dá všechno, budete se cítit fajn, i kdyby ten steak nebyl stoprocentní. Ideální je samozřejmě mít dokonalé oboje.
Proč jste nešel na vysokou školu hotelovou tady v Česku?
Kdybych to udělal, nejspíš bych tu pak zůstal pracovat. Jen kdybych měl štěstí, dostal bych se do zahraničí. Tím, že jsem se rozhodl jít na švýcarskou školu, která na světě patří mezi špičku, jsem se dostal do společnosti lidí, ze které se dá získat mnohem víc.
Jak výuka na takové škole vypadá?
Měli jsme daný řád, který všichni museli dodržovat. V půl deváté ráno jsme nastoupili, byli jsme všichni v oblecích a učitelé kontrolovali, jestli jsem si vyžehlil košili, oholil se ráno, ne večer, kontrolovali, jestli mám čistou košili. Dalo mi to řád, který když se člověk naučí, tak se ho drží.
Když se bavíte s nějakým headhunterem, řekne vám, že nejvíc proklientsky orientované lidi sežene z oblasti hospitality. Jsou zaměření na detaily a vědí, co hosté nebo zákazníci chtějí. Luxus je postavený na detailech.
Výhodou Les Roches je švýcarský systém výuky postavený na tom, že co se naučíme ve škole, později zažíváme v praxi. Byli jsme všichni třeba v kuchyni, kde jsme se učili základy vaření, nebo na recepci, taky u zmíněné přípravy hotelového pokoje…
Na webu školy se uvádí, že devadesát čtyři procent studentů má v době ukončení studia jednu nebo víc pracovních nabídek. Kam se vlastně odchází?
Když se jde do hotelu, můžete začít na pozici guest relation supervisor. To je člověk, který se stará o VIP hosty nebo třeba o ty, kteří mají něco zvláštního, typicky slaví narozeniny. Jeho úkolem je, aby během pobytu host zažil něco navíc.
Má pod sebou lidi na recepci, kolegy a kolegyně, kteří se starají o pokoje. Všechny pak instruuje, aby hosta příjemně překvapili. Musí zařídit, aby ho na recepci přišel přivítat generální manažer, aby na pokoji bylo něco navíc, co mu udělá radost. Obvykle se tak začíná na takovéto střední pozici a pak se stoupá výš.
Nemusí se to ale týkat jen hotelového světa. Mám i spolužáky, kteří po škole odešli třeba do Deloitte nebo Cushman & Wakefield, kde si je investoři najímají, aby jim pomohli při nákupu hotelového byznysu.
Je složité se na Les Roches dostat?
Přijímací řízení je individuální a má několik stupňů. Když máte o studium zájem, spojíte se se zástupcem ve své zemi, který se potká s vámi i vaší rodinou, abyste si promluvili o tom, jestli jste vůbec vhodný kandidát.
Když zjistí, že by to mohlo fungovat, následuje pozvání do kampusu ve Švýcarsku nebo v mém případě do Španělska, které jsem si vybral. Potkal jsem se tam s ředitelem a znovu jsme se bavili o tom, co pro mě znamená zákaznický servis nebo jak bych třeba dokázal překvapit hosta.
Zároveň je potřeba napsat několik esejí a splnit jazykové požadavky, protože studium je v angličtině. Teprve pak vám dají vědět, jestli o vás stojí.
Na kolik studium vyjde?
Je to cenově náročná škola. Tři a půl roku trvající bakalářský program ve Španělsku stojí 130 tisíc eur. Ve Švýcarsku, kde jsou náklady vyšší, je to kolem 190 tisíc eur. Máte v tom vzdělávání, základní ubytování na první tři semestry a stravování ve školní restauraci, kde se studenti učí vařit.
Máte za sebou praxi v pražských hotelech Hilton a Mandarin Oriental. Kam míříte dál?
Líbilo by se mi být generálním manažerem hotelu v nějaké tropické lokalitě v Karibiku nebo v Indickém oceánu. Cesta na takovou pozici resortového hotelu je ale dlouhá a obvykle vede přes několik destinací různě po světě.
Teď bych chtěl vstoupit do nějakého hotelového řetězce, abych víc poznal korporátní hotelový svět, kde bych se věnoval financím a marketingu. Odtud je cesta do vedení hotelu nejpřímější. Cílem je získat víc zkušeností a následně si najít nějaký butikový hotel, který je ale součástí The Leading Hotels of the World, což je světová asociace hotelů zaručující vysoký standard služeb.
Máte nějaké konkrétní nabídky?
Měl jsem možnost jít do Malajsie do Langkawi, ale nevyšlo to kvůli pracovnímu povolení. I tak chci ale zkusit Asii. Momentálně mám například nabídku jít do Turecka do luxury byznysu.
Jsou ve světě pětihvězdičkových hotelů nějaké nové trendy?
Hodně toho změnil covid-19. Začaly se víc používat aplikace, přibyla virtuální realita, každý hotel si pokoje otevírá na karty a dost často k tomu stačí i telefon. Nebo máte na pokoji tablet, jehož prostřednictvím vše ovládáte: rozhrnujete záclony, přepínáte televizi, vybíráte si polštář, objednáváte pokojový servis.
Zajímavý je i projekt australské firmy, která si dala za cíl eliminovat spotřebu ručníků tím, že hotelům do sprchy nabízí celotělový fén. Kde ho mají, spotřeba ručníků jim klesá až o třetinu.
Jak je na tom z pohledu úrovně nejlepších hotelů Praha?
Špička jsou hotely Four Seasons, Mandarin Oriental, Augustine a Andaz. Rozhodně to není špatné, ale když si porovnáte standardy, které se dodržují třeba v Dubaji, Praha je v něčem ještě trošku pozadu. Potřebuje lehce posunout, potřebuje víc mezinárodních zkušeností.
I proto je většina jejich ředitelů ze světa. Kde je Čech, má za sebou velkou mezinárodní zkušenost. Praha zkrátka potřebuje vyleštit detaily. Pak bude na špičce i z pohledu hosta, který objel nejlepší hotely na světě.
Jak vlastně nejlepší hotel poznám?
Dokonalý základ je v určité úrovni stejný. Pak je to jen o tom, co navíc dokážete hostovi nabídnout. Běžně si třeba před příjezdem každého hosta projdeme jeho sociální sítě, z těch se dá hodně vyčíst.
V Mandarin Oriental jsme takhle měli hosty se dvěma velkými chlupatými psy, které milovali a kteří s nimi cestovali. Uvažovali jsme, jak je překvapit, až jsme nakonec z Instagramu stáhli fotku těch psů a nechali u kreslíře na Karlově mostě nakreslit jejich portrét.
Když jsme ho pak hostům předávali, byly u toho i nějaké slzy. Nás to stálo jen trochu času a peněz, ale oni z toho měli zážitek, který si nejspíš budou pamatovat celý život. Tohle jsou ty rozdíly, které jsou důležité.
