skip to main content

Kliniky se vzpamatovávají z šoku, zájem Češek o umělé oplodnění je vyšší než kdy dříve

5 minut čtení

Česká populace nevzkvétá. Podle studie institutu IHME Washingtonské univerzity, zveřejněné ve vědeckém magazínu Lancet, poklesne do roku 2100 počet narozených obyvatel Česka takřka o třetinu – oproti současným 10,59 milionu nás bude na konci století už jen 6,73 milionu.

Pokud vám tedy na vrcholu koronavirové pandemie vyhovovaly vylidněné ulice a liduprázdná náměstí, můžete bouchnout lahev šampaňského, protože letošní rok je podle studie pro Čechy rekordní a více jich už na světě ve stejnou chvíli přinejmenším do konce století nebude.

Úhrnná plodnost v českých zemích má podle studie do roku 2100 poklesnout na 1,37 dítěte do rodiny (v porovnání s 1,58 dítěte z roku 2017) a matematika je v tomto ohledu neúprosná – zplodí-li dvojice méně než 2,1 dítěte, demografická křivka nabere kurz pod čáru ponoru a populace oficiálně vymírá.

Vymírání populace je přitom paradoxně, jak píše v komentáři k výsledkům studie server BBC, z jistého úhlu pohledu „success story“. Apokalyptické vyhlídky populačního sešupu do zapomnění jsou především symptomem toho, že ženám se v tom kterém společenském uspořádání dostalo tak vysokého stupně emancipace, že mohou rozhodovat o svém životním směřování, studovat a vrhat se do kariérního boje – důsledkem čehož jsou historicky ve všech takových pozorovaných civilizacích radikálně se snižující počty nově narozených dětí.

Třiadvacet zemí světa se podle studie dočká na konci století toho, že jejich populace poklesne na polovinu – včetně Španělska či Japonska, které už budou pouze stárnout. Co se konkrétních čísel týče, zmíněná studie hovoří o tom, že kupříkladu počet obyvatel Japonska poklesne do konce století ze současných 128 na 53 milionů.

Je nasnadě, že výzkum přichází zrovna v období, kdy se z oborového šoku, který způsobil koronavirus ve všech myslitelných odvětvích, vzpamatovávají také české reprodukční kliniky, tedy centra, jež poskytují stárnoucí populaci záchranu ve formě asistované reprodukce.

Reklama

České reprodukční kliniky patří k celosvětově uznávané špičce (na oborových globálních konferencích hrají zástupci českých klinik zasloužený prim) a zahraniční zájemkyně o asistovanou reprodukci tvořily před úderem covidu-19 polovinu i větší díl veškeré jejich klientely – s tím, že jak se zájem o asistovanou reprodukci zvyšuje, rostly i jejich počty. Do chvíle, kdy se zavřely hranice.

„Na naší klinice tvořila zahraniční klientela přibližně 50 procent všech pacientů a uzavření hranic, rušení letů a další opatření spojená s prevencí proti šíření viru výrazně ovlivnily naše fungování,“ vypočítává manažer kliniky asistované reprodukce IVF Cube Ing. Ondřej Šebestík.

Tato konkrétní klinika měla zavřeno několik týdnů a současně opadl i bezprostřední zájem jejích pacientek, které vyčkávaly na další vývoj pandemie. V číslech se tak klinika propadla na nulu klientek (korelující s nulou obratu) – které se však nyní už postupně vracejí.

„Provoz je v tuto chvíli již na přibližně 70 až 80 procentech stavu před covidovou krizí,“ říká Šebestík. „Pro pacientky nese současná situace velkou výhodu ve zkrácení objednacích lhůt, takže zatímco jsme byli k některým lékařům zvyklí objednávat pacientky i s více než dvouměsíční čekací dobou, nyní dostanou termín s prodlevou přibližně týden až čtrnáct dnů.“

Z rozhovorů se zástupci českých reprodukčních klinik přitom vyplývá jeden zajímavý faktor – zatímco pro značnou část původně převažující zahraniční klientely je cesta do Česka nadále takřka nedostupná, zájem české klientely se bezprecedentně zvýšil. Neznamená to, že by v době letadel přilepených k ranvejím zahraniční klientela zcela zmizela.

Klinika Repromeda | Foto Repromeda

Existují i případy, kdy pacienti pojímají cestu do Česka jako road trip – Ing. Šebestík má v živé paměti pár, který přijel autem z Velké Británie a přespával na parkovištích: „S párem jsme byli po celou dobu v kontaktu a jejich příjezd jsme očekávali, ale složené sedačky a peřiny za oknem v autě na parkovišti před klinikou na mě přesto působily velice intenzivně,“ říká.

Čas je pro plodnost největší nepřítel a lidé neváhají sáhnout ani k radikálním opatřením, protože tikání biologických hodin není žádný mýtus, ale přírodní zákon.

„Zejména pro ty ze zahraničních klientů, kdo byli v průběhu léčby, bylo zastavení procedur náročné; měli za sebou mnoho dávek hormonů a jejich příběhy jsou velmi těžké,“ říká Edouard Perra, jednatel skupiny Unica a partner česko-kanadské společnosti Axes Health, pod niž spadají kliniky reprodukční medicíny Unica Praha a Unica Brno. „Věk je největší nepřítel plodnosti, takže když zastavujete léčbu, jde o hodně.“

Co se nárůstu české klientely týče, evidentně to vypadá, že stejně jako koronakrize utlumila přísun zahraničních klientů, tak nebývale podnítila ty české. Tento vzestup sleduje i majitelka a generální ředitelka kliniky pro léčbu neplodnosti Repromeda MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.

„Co se týče počtu klientů, momentálně nám nahrazují zahraniční klienty ti čeští, kteří jako by chvíli stáli a nyní chtějí dohnat to, co kvůli covidu na jaře nestihli, nebo využívají situace, kdy mají určitou nejistotu v zaměstnání,“ říká doktorka Veselá.

„Některé nové klientky vidí, že se třeba jejich rodinné firmě nyní úplně nedaří, a tak toho období chtějí využít pro mateřskou dovolenou. Řada žen podle mne přemýšlí i tak, že na trhu práce bude nyní horší nabídka a že si tu dobu raději prožijí na mateřské a rodičovské dovolené.“

Klinika Repromeda, která měla před pandemií ze zahraničí třetinu klientek, je nyní přibližně na 60 procentech původní klientely a zažívá nápor českých klientek, byť, jak dodává doktorka Veselá, je příliš brzy na to, aby se tato situace dala označit za trend.

K něčemu ale ohledně smýšlení českých klientek reprodukčních klinik během koronavirové krize viditelně došlo. Všímá si toho i Edouard Perra ze skupiny Unica. „V našem případě tvořila zahraniční klientela 50 procent, přičemž šlo o klienty z 26 zemí světa,“ říká. V dubnu jsme měli kvůli zavření hranic ze zahraničního programu příjmy na nule a propad českých pacientek činil 70 procent, takže jsme se dostali na nějakých 15 procent tržeb.“ Věci ještě zdaleka nejsou zpět v normálu, říká Perra, ale něco se děje – českých klientek je nyní více než kdy dříve.

Perra vysvětluje: „Jako by si lidé během krize uvědomili, že početí je třeba neodkládat – a mám pocit, že otázky neúplné rodiny a neplodnosti jsou teď pro mnohé priorita. Spousta lidí, kteří by si dříve zaletěli v létě radši do Thajska, teď raději zůstala doma a žádá od nás diagnostiku plodnosti.“

Zvýšený zájem českých pacientek dorovnávající úbytek zahraniční klientely potvrzuje i respektovaný MVDR. Daniel Hlinka, spoluzakladatel kliniky Prague Fertility Centre a „otec“ prvního dítěte narozeného pomocí metody CSI (přenos jedné spermie do vajíčka pod mikroskopem) z čtyřiadevadesátého roku. V jeho klinice Prague Fertility Centre, kterou spoluzaložil s MUDr. Sonjou Lazarovskou, tvořily před koronou zahraniční klientky plných 80 procent.

„Pomalu se vzpamatováváme, ale jedeme na nějakých 50 procent původních příjmů,“ říká Hlinka, jehož klinika nyní taktéž zaznamenává nebývalé množství Češek. „Myslím si, že se nad sebou mnohé ženy zamyslely,“ říká Hlinka. „V tomto období se zkrátka a dobře evidentně spousta lidí rozhýbala směrem k rodině, a tak máme nyní oproti dřívějšku dvojnásobek českých pacientek.“

Doktor Daniel Hlinka však přes to přese všechno považuje koronavirové období ve vztahu k tématu plodnosti za pouhou „epizodku“, pouhou vlnku v moři daleko širšího a zásadnějšího problému, který se nejen na Českou republiku řítí – jak vidno právě z premisy studie zmiňované v úvodu článku. „Mnohem zásadnější téma je reprodukční schopnost celé populace, která se projevuje na demografii. A demografie je vlak, který se těžko rozjíždí a dlouhou setrvačností pak ještě jede, než zabrzdí,“ říká Hlinka.

Reklama
Klinika Repromeda | Foto Repromeda

„Celá Evropa a všechny vyspělé krajiny mají reprodukční koeficient kolem 1,5; Bulharsko je za zenitem, Itálie vymírá, s Japonskem jsou to nejstarší státy. Tedy všechny země, které se dostaly na určitou úroveň vývoje, demografie a emancipace, mají před sebou mnohem větší problém, než je nákaza covidem-19.“

Doktor Hlinka připomíná, že s vysokou životní úrovní vzniká ve společnosti tendence k genderovému vyrovnání, což je pozitivum, které má však negativní populační dopad: emancipovaná žena už není pod tlakem být v první řadě rodičkou. „Takže bude mít jedno, maximálně dvě děti, a ne více. Tím se populace dostane na koeficient 1,6, což je jednoznačné vymírání společnosti.“ Jak již bylo zmíněno, pro udržitelnou populaci je třeba koeficientu 2,1.

Aktuální vydání magazínu

Což je druhý a neméně zásadní rozměr výsledků, které do budoucna vykresluje studie z magazínu Lancet. Průměrný věk se bude v důsledku rození méně dětí zvyšovat, populace bude stárnout a objeví se problémy jako neřešené důchodové zabezpečení a služby pro seniory. „Největší populace u nás byly tzv. Husákovy děti,“ připomíná doktor Hlinka.

„Tenkrát se narodilo dětí kolem koeficientu 2,8 – tyto ročníky ale začnou za 15 let přicházet do důchodu, a to bude pro tento stát obrovský průšvih: nebude totiž vědět, co si počít s  tou obrovskou masou lidí, kteří nebudou produkčně aktivní, ale budou vyžadovat služby; a budou mít relativně i peníze, ale nebudou je mít jak utratit. A když budou nemocní, nebude se o ně mít kdo starat. Protože ročníky, co jsou za nimi, jsou méně početné, bude jich méně a budou mít také méně dětí, které budou mít ještě méně dětí. A to je tendence, která se blíží na celou Evropu,“ dodává doktor. Výzkum jeho slova potvrzuje.

Celý obor reprodukční medicíny je symptomem právě takové tendence. Není divu, že se globální hodnota trhu s umělým oplodněním nyní vyčísluje na 52 miliard dolarů, počet zákroků se podle některých analýz bude minimálně do roku 2026 zvyšovat o 10 procent ročně a jejím směrem se ubírá velký zájem investorů; Hospodářské noviny odhadují, že skupina z Babišova svěřenského fondu FutureLife, která působí v Česku, na Slovensku i v Británii a nakupuje s oborem spřízněné firmy v Rumunsku i Irsku, je druhým největším celoevropským hráčem v umělém oplodnění.

Shrňme si to. Čím jsou ženy ve společnosti emancipovanější a vzdělanější, tím méně rodí dětí. Současně se prodlužuje doba prvního početí a ženy se rozhodují pro to, že budou mít děti, mnohdy už dávno poté, co jsou vůbec ještě schopny reprodukce. Věk prvorodiček se za pár let posunul o celé desetiletí – nejsou to už dvacátnice, ale třicátnice. Každý odborník přitom potvrdí, že ženy jsou schopné bezproblémové reprodukce v průměru do 33 let. Pak začnou problémy.

Ředitelka kliniky Repromeda Kateřina Veselá vysvětluje, v čem vězí jádro pudla: „U žen do 33 let je kvalita vajíček v průměru dobrá; od 33 let ale začíná jejich kvalita klesat v tom smyslu, že se v nich kumulují chromozomové vady, související s věkem – můžeme si to představit tak, že vajíčka jsou kalendářně o něco starší než ta žena, která je ve vaječnících má.“

Vajíčka, oocyty, se totiž vytvářejí ještě v našem prenatálním životě. Proto jsou vajíčka o několik měsíců starší než žena, která je nosí v těle, a čas ji nekompromisně tlačí. „Je proto třeba si uvědomit, že třiatřicetiletá žena má sice krásný věk, ale třiatřicetileté vajíčko už je hraniční a v 35 či 37 letech už je skoro, řekněme, po záruční lhůtě.“ V takové situaci se kumulují vady, a proto s věkem ženy výrazně klesá úspěšnost početí a porodu zdravého dítěte, stejně jako úspěchu mimotělního oplození.“

Paradoxem je, že stejně jako pravděpodobnost úspěšného početí z výše zmíněných důvodů klesá, věk prvorodiček rok od roku stoupá. Co se týče pacientek, které přicházejí na kliniky, jako je právě například Repromeda Kateřiny Veselé, bývá jim dnes v průměru 38 let. I to je paradox – ženy jsou vzdělanější než kdy dříve, ale mnohdy se domnívají, že rodit děti mohou stále.

Vidno je to kupříkladu v narůstajícím trendu tzv. „social freezingu“, tedy zmrazení vajíček na dobu, kdy bude žena ochotna počít. I zde však dochází k častému omylu, že se zmrazením vajíček lze začít kdykoli. „Social freezing může být spolehlivou pojistkou pro pozdější otěhotnění,“ připomíná Ing. Ondřej Šebestík z kliniky IVF Cube. „Zásadní je však social freezing podstupovat v nízkém věku, dokud lze čerpat z velké a kvalitní ovariální zásoby.“ Toto ženy v mnoha případech nevědí.

I proto populace stárne, proto hovoří studie z Lancetu o masovém vymírání i českého národa – a proto se byznysu v oboru reprodukční medicíny bude v budoucnu velice dařit, korona nekorona.

Reklama
Reklama