Vzdělání je klíčem k národní bezpečnosti. Ukrajina sice nechce být nejchudší členskou zemí Evropské unie, ale musí dát vizi svému lidu, zmítanému ve válečném konfliktu. Zásady obnovy byly stanoveny a pracuje se na nich. Jak by mohla vypadat poválečná Ukrajina?

Kyjevská ekonomická škola se nachází v západní části města a jejím rektorem je Tymofij Mylovanov, bývalý ukrajinský ministr hospodářství, obchodu a zemědělství. V rámci obhlídky školy by se za normálních okolností chlubil moderními aulami. Největší pozornost ale připadá gigantické teplárně, třem nedávno instalovaným generátorům a také azylovému domu, který v případě nouze pojme až tři sta studentů.

Milovanov se pouští do celkového výčtu škod způsobených ruskou agresí: padesát šest miliard v oblasti bydlení, sedmatřicet v infrastruktuře, jedenáct v obchodu a průmyslu, deset ve školství, devět v energetice a dalších devět v zemědělství.

Rusové jen do září 2023 zničili nebo poškodili 167 budov, osmnáct letišť, téměř 350 mostů a pětadvacet tisíc kilometrů silnic. Podle nejnovějších statistik UNESCO bylo poškozeno přes tři sta památek a téměř 3800 škol.

Téma podpory Ukrajiny se v napjatém roce 2024 stává součástí velkých politických her. Ohlášená vojenská pomoc USA ve výši 61 miliard dolarů čeká na schválení americkým Kongresem, zatímco zásoby pomoci z předchozího odsouhlaseného balíčku došly již koncem loňského roku.

V současné době tedy USA žádnou pomoc poslat nemůžou – a kvůli prosincovému vetu maďarské vlády byla zmrazena i podpora Evropské unie. Balík pomoci ve výši padesáti miliard eur měl být pojistkou pro ukrajinskou ekonomiku v příštích čtyřech letech.

Jak evropský, tak americký případ výstižně ilustrují, jak výrazné zpoždění pomoci vznikne, když se vedoucí představitelé pustí do politického handrkování. Ukrajina ji přitom potřebuje naléhavě, a to nejen pro vojenské účely. Rekonstrukce ani modernizace neproběhnou bez podpory zvenčí.

Nezasvěceným se může zdát zvláštní, že země, která je stále ve válce, už o rekonstrukci a obnově přemýšlí. „Pro Ukrajince je však plán obnovy natolik potřebný, že základní obrysy byly načrtnuty těsně po vpádu ruských vojsk na naše území před dvěma lety,“ připomíná Mylovanov.

I v poválečném období bude neustále hrozit nový útok.

„Hrozba nad Ukrajinou bude viset tak dlouho, dokud bude mít Rusko imperiální ambice. To bude platit i pro poválečné období – bude neustále hrozit nový útok. Musíme se proto připravit také na okamžitou obranu,“ vysvětluje Mylovanov na akademické půdě.

Podle bývalého ministra musí Ukrajina plánovat pružnou militarizovanou ekonomiku, kdy hospodářství zvládne vyrábět vojenské a obranné zásoby v dostatečném množství a země bude v případě potřeby schopna povolat do boje dostatek lidí, aniž by se v jejich nepřítomnosti zbytek ekonomiky zhroutil.

„Pro nás to znamená zcela jiný typ obnovy krajiny. Musíme například do nově postavených budov naprojektovat vybavené vojenské úkryty,“ připomíná bývalý ministr.

„Jde o příležitost pro velké technologické inovace, protože starý průmysl a infrastruktura v bojích lehnou popelem,“ dodává Valerij Pekar, někdejší Mylovanovův poradce a spoluzakladatel odborné platformy Nový stát, která má za úkol vypracovat ukrajinské reformy.

„Cílem je vrátit zemi na úroveň Evropské unie, aby byla udržitelnější, produkovala méně znečištění a stala se postindustriální,“ shrnuje.

Pilíře ukrajinské obnovy

Konference o poválečné obnově Ukrajiny ve švýcarském Luganu se v červenci 2022 zúčastnilo čtyřiačtyřicet zemí. Na konferenci byly zastoupeny Rada Evropy, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Evropská komise i Evropská investiční banka.

Účastníci se shodli na sedmi základních pilířích úspěšné obnovy:

  1. Partnerství: proces obnovy povede Ukrajina ve spolupráci s mezinárodními partnery.
  2. Orientace na reformy: proces musí být doprovázen urychleným přijetím a prohloubením reforem.
  3. Transparentnost, odpovědnost a právní stát: na Ukrajině musí být systematicky posilována role práva a země se musí zbavit vysoké míry korupce.
  4. Demokratická účast: proces obnovy musí být založen na demokratických principech a musí se do něj zapojit celá ukrajinská společnost včetně těch, kteří z Ukrajiny uprchli a po válce se vrátí.
  5. Spolupráce mezi odvětvími: obnova musí usnadnit spolupráci mezi národními a mezinárodními aktéry včetně soukromého sektoru, občanské společnosti, akademické obce a místních samospráv.
  6. Rovnost žen a mužů a začleňování: proces obnovy musí být inkluzivní, musí zajistit rovnost žen a mužů, respektovat lidská práva a zamezit jakékoli marginalizaci konkrétních skupin společnosti.
  7. Udržitelnost: Ukrajina musí být obnovena udržitelným způsobem v souladu s Pařížskou dohodou a rámcem udržitelného rozvoje.

Ukrajina přitom nemá důvod odkládat obnovu až do konce konfliktu – Valerij Pekar zdůrazňuje, že válku nelze vyhrát bez opravy poškozené infrastruktury.

„Nemůžeme zavírat oči před potřebou modernizace energetického sektoru nebo třeba obnovy zdemolovaných mostů, protože je prostě potřebujeme k vítězství,“ říká. „Rekonstrukci budovy muzea můžeme odkládat do budoucna, ale v případě silnic a nemocnic si to rozhodně nemůžeme dovolit,“ konstatuje konzultant.

Především ale ukrajinská společnost, která je v současnosti z války značně vyhořelá, potřebuje alespoň nějakou vizi – více než šest milionů lidí, kteří ze země před válkou utekli, nevyjímaje.

„S každým dalším rokem stráveným v zahraničí je pravděpodobnost návratu těchto lidí nižší. Ačkoli dosavadní průzkumy říkají, že by se většina uprchlíků ráda vrátila, ve skutečnosti jejich rozhodnutí ovlivní řada faktorů,“ pokračuje Pekar.

Nikdo navíc neví, kolik času bude mít Ukrajina na využití svého potenciálu historické obnovy. Jako příklad uvádí Pekar rozpad Sovětského svazu, na který byly Polsko a Maďarsko připraveny mnohem lépe než Ukrajina nebo třeba Slovensko.

Podle ekonoma bude po válce největším problémem nedostatek pracovních sil – očekává se totiž, že muži se začnou hromadně stěhovat za svými rodinami usazenými v zahraničí.

Andrij Dligač je zakladatelem ukrajinského think-tanku Center for Economic Recovery a poradcem ukrajinské vlády. „Pokud chceme přežít, musíme se okamžitě pustit do práce. Když například obnovíme elektrárnu nebo most a pak na ně znovu dopadne ruská raketa, nezbude nám než postavit je potřetí,“ krčí rameny.

„Nemůžeme se spoléhat na to, že každý účet zaplatí Evropská unie. Máme obrovskou díru v rozpočtu a musíme ji zalepit sami. Potřebujeme sedmdesát miliard dolarů ročně – a tedy silnější ekonomiku, která zase naléhavě potřebuje obnovenou infrastrukturu,“ vypočítává Dligač.

Modernizace má podle něj dvě zásadní překážky. Většina kabinetu momentálně řeší, jak zachránit zemi před Ruskem, a na ekonomiku se zaměřuje minimálně. Dalším problémem je, že téměř nikdo, včetně západních partnerů, nerozumí kořenům ukrajinské korupce.

Jediná metoda k poražení korupce jsou ekonomické reformy.

Kvůli staromódnímu daňovému systému sovětského typu jsou na Ukrajině daně nastaveny velmi vysoko, takže podnikatelé často rádi „najdou společnou řeč“ s daňovými úředníky.

„Vedle oficiální ekonomiky máme i ekonomiku stínovou. Pokud chceme porazit korupci, máme k tomu jedinou metodu: ekonomické reformy,“ míní Dligač. „Musíme liberalizovat a deregulovat náš daňový systém. Jakkoli obtížně to zní, musíme to udělat teď, během války. Musíme to udělat před vstupem do Evropské unie, protože integrace nám přinese více regulace a byrokracie.“

Skutečná hloubka a propracovanost reforem je pro vstup do Unie nezbytná. V otázce integrace ale není Dligač žádným optimistou. Ukrajina podle něj ještě není připravena na členství a nevěří ani ve zrychlení procesu motivované válkou.

„Naší strategií nemůže být stát se nejchudším členem Evropské unie. Nechtěli bychom být snadným terčem kritiky v rámci společenství,“ varuje Dligač.

Mylovanov považuje za nejdůležitější krátkodobý cíl obnovení dodávek elektřiny a přestavbu přehrady Kachovka. Podle Pekara je prioritou obnova infrastruktury a poté následuje budování efektivnějších, ekologičtějších a bezpečnějších dodávek energie.

Dále se země musí zaměřit na obnovu a inovaci institucí, které jsou klíčové pro fungování komunit – a z bezpečnostních důvodů i pro obnovu zemědělství bude nejdůležitější co nejrychleji odminovat zaminovaná území.

Popstar
Vydání Forbesu Popstar

Obnova infrastruktury, logistiky, distribuce energie a rychlá rekonstrukce přibližně dvou set tisíc vybombardovaných budov mají vyjít přibližně na čtrnáct až sedmnáct miliard eur. A teoreticky by je mohlo nepřímo financovat Rusko.

Evropská unie disponuje zabavenými ruskými aktivy v hodnotě 350 miliard eur, na která byly uvaleny sankce, a ve Spojených státech je to dalších 120 miliard eur. Zatím neexistuje politická shoda, jak s těmito aktivy naložit, ale pokud by se částky spojily, pokryly by podle Dligače obnovu a modernizaci na příštích deset let.

Nedávno se k možnosti financování obnovy z ruských zdrojů vyjádřila také ukrajinská ministryně hospodářství Julija Svyrydenko. Pro deník The Kyiv Independent uvedla, že Ukrajina se zmrazenými ruskými aktivy počítá, což však vyžaduje souhlas a společný postup spojenců.

Navzdory svému pesimismu Dligač říká, že Ukrajina může Evropě nabídnout řadu zajímavých faktorů. „Nemyslím jen ukrajinskou pracovní sílu, i když například jen v Polsku přicházejí tři miliardy eur do státního rozpočtu z daní Ukrajinců nebo ukrajinských firem,“ připomíná.

„Kromě lidského kapitálu máme také kvalitní půdu, silné zemědělství, silný IT sektor. Máme plyn, ropu, jaderné elektrárny a spoustu kapacit pro solární a větrnou energii. Mohli bychom se stát novým energetickým centrem Evropy a Blízkého východu,“ vyhlíží optimistické varianty.

„Mohli bychom být bezpečnostní kontrolní zónou pro dovážené a vyvážené potraviny ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Mohli bychom být také sídlem jedné z největších a nejsilnějších armád na světě. Mohli bychom být štítem Evropy, a to nejen z hlediska přímé války, ale také v kyberprostoru,“ pokračuje odhodlaně.

Evropa zatím vnímá Ukrajinu jako problematického synovce.

Zároveň si je vědom toho, že Evropa zatím vnímá Ukrajinu jako problematického synovce. Pokud by však rozpoznala veškerý ukrajinský potenciál, bylo by to „výhodné pro všechny zúčastněné“.

Při zvažování scénářů poválečného zotavení zdůrazňuje Tymofij Mylovanov v dlouhodobém horizontu zejména roli vzdělávání. „Během války se vzdělání málokdy považuje za prioritu, což je však chyba. Ve skutečnosti je jedním z klíčů k národní bezpečnosti,“ říká rozhodně.

Je si přitom vědom, že k obnově a modernizaci válkou zraněné země bude třeba obrovského množství lidského kapitálu. „Budeme potřebovat nesmírně vzdělané lidi, kteří potáhnou demokracii kupředu. Budou nám chybět projektoví manažeři a manažerky, urbanisté a urbanistky, ale také odborníci na paměť národa, archivářství, dokumentaristiku… Budeme je potřebovat, abychom nezapomněli, co se nám stalo,“ uzavírá Mylovanov.