Centrální banka Spojených států (FED) ve středu potvrdila úrokové sazby na úrovni 0 až 0,25 procenta s cílem dále podpořit ekonomický růst a dosáhnout maximální zaměstnanosti. FED očekává ponechání sazeb na technické nule až do konce roku 2023.
Evropská centrální banka (ECB) má již dlouhou dobu základní sazbu na nule a očekává první růst sazeb až v roce 2024. Česká národní banka (ČNB) ve čtvrtek potvrdila dvoutýdenní repo sazbu na úrovni 0,25 procenta a konstatovala, že v nejbližší době není důvod pro zvyšování sazeb.
Všichni se shodují. Inflace je mrtvá. Ale je mrtvá doopravdy?
Inflace je zjednodušeně nárůst ceny zboží a služeb v ekonomice. Očekávaná meziroční změna za rok 2020 u nás klesá pod tři procenta na úroveň zhruba 2,7 procenta. Všichni sedíme doma a neutrácíme tak, jak jsme byli zvyklí dřív, protože není za co.
Firmy a podnikatelé nejedou na plné obrátky a mnoho z nich bojuje o přežití, zatímco naše úspory v bankách rostou nevídaným tempem. Je pochopitelné, že inflace „pospává v koutě“.
Ale co se stane, až v polovině příštího roku bude proočkovaná polovina Česka? Smrtnost způsobená covidem přestane být problém a my se postupně vrátíme k novému normálu. Co když si budeme chtít vše vynahradit? Všechny ty dovolené, restaurace, nákupy, koníčky, zážitky…
Nesmíme zapomenout, že centrální banky mají také signální funkci. Tím, co říkají, stimulují určité žádoucí chování účastníků trhu. Neznamená to však, že to, co říkají dnes, budou moci v budoucnu dodržet.
I banky jsou součástí trhu a dříve či později se musí přizpůsobit (rozumějte začít zvyšovat úrokové sazby). Americká desetiletá sazba „TIPS/Treasury breakeven“, která se používá jako nejlepší odhad budoucího vývoje inflace v USA, vyrostla od září z 1,6 procenta na 1,9.
Jde o nejvyšší číslo od května 2019 a s velkou pravděpodobností i nadále poroste.
FED dost možná nebude schopen dostát svému prohlášení, že sazby zůstanou stejné až do konce roku 2023, ale bude je muset začít zvyšovat již dříve. To by byl silný signál pro zbytek světa.
Skutečnost, že západní Evropa neviděla inflaci posledních deset let, přestože měnově uvolňovala (rozumějte tiskla peníze), není dobrým argumentem. Všechny nově natištěné peníze totiž skončily zpět v centrální bance a reálně se do ekonomiky nikdy nedostaly.
Dnes je ovšem situace jiná: vlády „sypou“ peníze do ekonomiky přímo ve formě podpory firmám a domácnostem.
Je tedy nejvyšší čas si přestat myslet, že inflace je mrtvá. Inflace má totiž více možností, jak se objevit. Již dnes na trzích vidíme zvýšenou aktivitu na zajištění proti inflaci – ti zkušenější se začali zařizovat, ostatní by o tom měli začít alespoň přemýšlet.
Předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisen investiční společnosti Jaromír Sladkovský
Po první, druhé a blížící se třetí vlně pandemie mají a budou mít státy mnohem větší dluhy než před krizí. Náš státní dluh v nedávné době překročil dva biliony korun a dále poroste dle schváleného rozpočtu na rok 2021.
Polovina tohoto dluhu je splatná do pěti let, což znamená, že se bude muset refinancovat za sazby v době splatnosti. Pokud by sazby na trhu byly za tři roky například tři nebo čtyři procenta, bude to znamenat významný nárůst peněz ze státního rozpočtu, které bude muset stát vydat pouze na „udržování“ dluhu.
Při stále více stárnoucí populaci, neexistenci smysluplné důchodové reformy a obrovském objemu mandatorních výdajů státu to bude znamenat jediné: růst daní, nižší růst penzí a další posunutí hranice věku odchodu do důchodu.
Stát by měl vážně zvážit restrukturalizaci svého dluhu, aby si zajistil nízké sazby na co možná nejdelší období. Pro firmy a jejich úvěry i pro nás běžné smrtelníky a naše hypotéky to platí obdobně. Zkuste si spočítat, o kolik zaplatíte měsíčně více na vaší hypotéce, pokud se vám sazba zvedne o dvě, tři nebo pět procent.
Inflace je také v obráceném gardu snížení kupní síly peněz. Inflace bohatým bere a chudým také, ne ovšem vždy a všechno.
Reálná kupní síla peněz uložených v bankách přirozeně poklesne, ceny dluhopisů také – stejně jako tomu bylo v roce 2018, kdy ČNB zvedala úrokové sazby a většina dluhopisových investorů ten rok skončila se záporným výnosem.
Konzervativní investoři, kteří mají peníze v bankách a/nebo čistě v dluhopisech, se musí smířit s poklesem kupní síly jejich peněz.
Akciové trhy rostou a je skvělé se na nich vézt. Svůj podíl na tom mají nulové úrokové sazby: investoři hledají výnos, a když dluhopisy žádný nenabízí, směřují své investice více do akcií. Poptávka po nich je větší, a tím pádem rostou ceny.
Inflace by mohla přinést černé mraky na akciové trhy. Je dobře známé, že při vyšších úrokových sazbách firmy méně investují, což ovlivňuje jejich budoucí růst a hodnotu. Investoři se také vracejí více k dluhopisům, které již nesou nějaký výnos a nižší riziko.
Pokud však firmy dokážou v následujících letech růst ve svých výnosech a ziscích a inflace se neutrhne ze řetězu, mohou být akcie skvělou příležitostí.
Všichni konzervativní investoři by tak měli mít minimálně nějakou smíšenou strategii – tedy část svých peněz v dluhopisech a část v akciích – a nespoléhat pouze na dluhopisy nebo bankovní vklady. Do jaké míry? Takové, při které s pohledem na pohyby cen jejich investic v noci dobře usínají.
A potom jsou tu investice do reálných aktiv. Nemovitosti, komodity, cenné kovy, obrazy, víno, veteráni… Je známo, že reálná aktiva si udržují svoji hodnotu bez ohledu na inflaci, i když investování do nich má svoje jiná specifická rizika. Není s podivem, že ceny nemovitostí v současné krizi nepoklesly, a naopak rostou.
Snaha uložit peníze do nemovitostí a zachovat jejich reálnou hodnotu přesto, že nenabízí tak zajímavé výnosy, je již po nějakou dobu jasným trendem. Nikdy ovšem nesázejte vše pouze na jednu kartu.
Autor je předseda představenstva a generální ředitel Raiffeisen Investiční společnost.
