Poslaneckou sněmovnou minulý týden prošel zákon o potravinové soběstačnosti. Prodejnám o rozloze vyšší než 400 metrů čtverečních nařizuje, aby od roku 2022 nejméně 55 procent vybraných potravin (přes 100 druhů) pocházelo z české produkce. Aby tato změna příští rok skutečně vešla v platnost, musí ji ještě schválit Senát i prezident Miloš Zeman.
Nad možnými dopady nové legislativy se v komentáři pro Forbes pozastavuje ekonomka Danuše Nerudová, rektorka brněnské Mendelovy univerzity.
Schválení zákona o potravinové soběstačnosti Poslaneckou sněmovnou minulý týden lze bez nadsázky označit za situaci, kdy sice Česká republika měla možnost se v rámci restartu ekonomiky rozběhnout, ale namísto toho sama sebe střelila do kolene.
Onoho vládou proklamovaného označení České republiky jako „Country for the future“ opravdu nelze dosáhnout prostřednictvím expanze zemědělské prvovýroby. Naopak, země 21. století by měla cílit na vyšší přidanou hodnotu a podporovat inovace. I v zemědělství se totiž inovace dají dělat – například precizní zemědělství, šlechtění odrůd odolných vůči suchu nebo zavádění robotizace, akvaponie či vertikálních zahrad.
Obecně platí, že všechny snahy o umělou regulaci deformují trh. A o deformaci trhu zemědělského prostřednictvím dotací bylo již napsáno mnoho. Jednou z negativních externalit dotačních zemědělských programů je mimo jiné i to, že celá řada zemědělců se odklonila od pěstování tradičních zemědělských plodin (jako brambory nebo luskoviny), a namísto toho vyseli lány řepky.
Jen pro dokreslení situace – soběstačnost České republiky ve výrobě vepřového masa se pohybuje kolem 38 procent, u drůbežího 55 procent, u vajíček 60 procent a u mléka cca 85 procent. Nejhůř je na tom Česko se soběstačností u brambor a zeleniny, jež jsou typické pro mírné pásmo. Zde činí naše soběstačnost pouhých 30 procent.
Jedním z hlavních problémů české ekonomiky je to, že produkuje nízkou přidanou hodnotu. A to se týká taktéž zemědělství a lesnictví. Produkujeme mléko, které vyvezeme do Německa, kde z něj vyrobí jogurt, který se pak dováží zpět do České republiky.
Covidovou krizi většina ekonomů chápe jako příležitost ke změně struktury české ekonomiky a posun k produkci s vyšší přidanou hodnotou. V rámci ekonomické obnovy bychom tedy měli podporovat především tvorbu přidané hodnoty.
Zákon o potravinové soběstačnosti poškodí spotřebitele, drobné zemědělce a potencionálně může poškodit i jiné tržní segmenty. Proč? Protože to není nic jiného než jednostranný tržní protekcionismus. A každá akce vyvolá reakci.
České republika je exportní zemí. Pokud budeme chránit jednostranně svůj trh, může se stát, že na oplátku jiná země, třeba Německo, bude chránit ten svůj. Například v oblasti produkce automobilů.
Jen na okraj, podíl zemědělství na HDP (cca dvě procenta) je podstatně nižší než podíl segmentu automobilový průmysl (cca 10 procent HDP). Takže samozřejmě, v případě, že by se něco podobného stalo, velmi by to poškodilo českou ekonomiku. Byla by to podstatě větší ztráta než zisk, který by z této tržní deformace dotekl českým agrobaronům.
A protože v minulosti díky národnímu protekcionismu docházelo k obchodním válkám, jejichž následkem většinou zchudli všichni, tak po vzniku Evropské unie byl jediným cílem vznik jednotného evropského trhu, který by zamezil obchodním válkám. To, co nyní schválila Poslanecká sněmovna, je tak v rozporu se základními principy fungování EU, a tedy v rozporu s evropskou legislativou.
Nenechávejme se ale uchlácholit tím, že tuhle blbost zarazí Evropská unie. Problém je ten, že procedura porušení unijního práva trvá poměrně dlouho, a tak mezitím než Evropský soudní dvůr za pár let vydá rozsudek, převálcují agrobaroni drobné zemědělce. Výsledkem bude, že čeští spotřebitelé dostanou nižší kvalitu (neboť nebudou čelit zahraniční konkurenci) za vyšší cenu.
Při transformaci české ekonomiky na tržní naši producenti velmi často konkurovali na jednotném trhu cenou (díky slabému kurzu koruny), nikoliv kvalitou. Mám tak trochu déjà vu… Teď abychom nemuseli zvyšovat kvalitu, tak omezíme konkurenci. Myslím, že český spotřebitel si zaslouží víc.
