Množí se nám tu takový nešvar. Dospělí se chovají jako děti. Což o to – když si člověk dokáže zablbnout, dívat se na svět překvapenýma očima a umí být ze všeho nadšený, jako když byl malý, je to fajn. Jenže tohle dětské chování nemá s vyjmenovaným nic společného. Jako děti jsme se nejen dokázali upřímně radovat, ale taky se docela dobře vymlouvat.
Jak to, že máš z matiky zase pětku? Jak to, že ještě nespíš, mluvíš sprostě, pořád zapomínáš úkoly? Brácha taky propadá, nespí, mluví sprostě, zapomíná úkoly… Pamatujete?
Na jaře jsme se smáli zmatené otevírací době obchodů pro důchodce. Skřípali zuby nad letištním vítáním předražených roušek z Číny a neschopností zajistit, aby je dostali všichni, kdo je potřebují. Jenže tehdy jsme si plivli do dlaní a řekli, že když máme neschopné vedení, postaráme se sami.
Zatímco vláda dělala jeden přešlap za druhým, šily se roušky, rozvážela dezinfekce, firmy vymýšlely vlastní krizové plány, dodržoval se lockdown. A my byli best of covid.
Teď? Pravý opak.
Únava a rozladění z přešpatných chaotických nařízení, ve kterých je někdy těžké hledat jakýkoli smysl, jsou pochopitelné. Stejně jako že už není příliš chuť plivat do dlaní. Došly síly.
Kdyby jen klimbala víra v dobré konce! Jenže z mnoha stran se k tomu ozývá: Když oni porušují pravidla, proč my bychom je měli dodržovat? Proč bychom měli zachraňovat kiksy neschopného státního managementu? Prostě budeme žít, navzdory vládním nesmyslům, navzdory covidu. Vždyť brácha taky dostal pětku…
Jenže o známkování tu vůbec nejde, běží o zdraví, o život. A fakta nelžou.
- Umřelo přes 17 tisíc spoluobčanů.
- Počet nakažených překročil milion.
- O 30 procent více lidí trpí psychickými problémy.
- Počet ohrožených firem stoupl podle analýz společnosti Bisnode oproti stejnému období minulého roku o 85 procent, čeká se vlna krachů.
- Schodek státního rozpočtu se vyšplhal bezmála na 368 miliard.
Můžeme se přít o nesmyslnosti vládních opatření, můžeme nadávat na to, že pomoc podnikatelům je naprosto nedostatečná – protože prostě je –, a všechny výtky pak zúročit v podzimních volbách. Zároveň je teď ale ta pravá doba vzít některé věci do svých rukou, přestat dělat schválnosti a jednat racionálně.
Nevymýšlet služební cesty, které neexistují, netvrdit, že pivo se pije na podporu hospodských, nepředstírat, že se pod rouškou dusím.
Přestože je společnost rozdělená jako zřejmě nikdy předtím ve své novodobé historii, všichni chceme, aby byla covidová noční můra za námi. A proto než kverulovat je účinnější odpovědět si na otázku: Co zafungovalo na jaře?
Když už není možné spolehnout se na osvícené vůdce, kteří vědí, co dělají, je potřeba začít jednat sám. Nikoli navzdory neschopným, ale ve prospěch sebe.
Je to stejné jako s hubnutím. Můžete si koupit stovky knih o zdravém životním stylu, poslechnout desítky přednášek, zkoušet nové trendy. Patrně některé z nich budou neúčinné a dobré leda k tomu, aby oblbly a vytáhly z těch, kdo chtějí krásné tělo, peníze. Přitom stačí dodržovat dvě úplně obyčejné věci: méně jíst a hýbat se.
V případě covidu to znamená chránit se a omezit kontakty na ty nezbytně nutné. Tak prosté to je.
A jestli ani tohle není dostatečný argument, pak nezbývá než zahrát na strunu ješitnosti. Opravdu si chcete brát příklad z těch, kterým vyčítáte neschopnost?
8. 2. 20214 min
Zdravotnictví, uhelný průmysl, ani knižní trh jí nejsou cizí. Ráda hledá malé a střední firmy, co mají nápad. Ve volném čase píše knížky, chodí po horách, galeriích, kinech a hladí zvířata.
