Neděje se nic mimořádného. Zadlužení a nezodpovědní zase přežijí a nezadlužení a opatrní to zase zaplatí. Morální hazard je opakovaně fungující vzorec, protože vždycky je ve společnosti určité procento lidí, kteří se nikdy nebudou chovat nezodpovědně, i když vědí, že by to pro ně bylo ekonomicky nejvýhodnější.

Média jsou dnes plná bojovníků za životní jistoty těch, kteří už po třech týdnech bez příjmů nejsou schopni zaplatit nájem a základní životní potřeby svých dětí. Sám jsem měl za celý svůj život třítýdenní dovolenou pouze jednou, takže chápu, že nepracovat tak dlouho je poměrně stres – přinejmenším když máte tolik dětí jako já.

Celý život jsem opatrný. Osobně preferuji termín připravený. Kamarádi spíš používají výraz podělaný. Nikdy jsem si nepůjčil peníze. Nejezdím na motorce, i když mám řidičák i na ty nejsilnější. Na skále nikdy nelezu na prvního.

Když mi doktor řekne, že mám přestat lyžovat, prostě přestanu. I když je to jediný sport, na který bych bezpečně kdykoli sbalil holku. Nespím s prostitutkami. Jo, a taky nikdy neprovokuju policajty a opilce.

O vánočních svátcích jsem tak prostě jen rodině zvýšil DEFCON o jeden stupeň, prodal akcie a koupil v prodejně lakýrnických potřeb respirátory. O dva měsíce později nakoupil základní léky, natankoval všechna auta, vybral trochu hotovosti a doplnil zásoby jídla. A od té doby nadávám všem, které to zastihlo nepřipravené. Můžeme mít různé názory, ale data jsme přece měli všichni stejná.

A mimochodem, ty respirátory, když jsme mu je dali, náš doktor fakt ocenil. Dodnes jsem nepochopil, proč každý doktor nemá roušku nebo něco podobného ve standardní výbavě pořád. Až je bude potřebovat, stát přece pošle letadlo do Číny a pak vrtulník až k němu do ordinace. Tak proč být připravený. Morální hazardér.

Někteří spolužáci si na vysoké škole přivydělávali jako zdraví dobrovolníci v IKEM. Nechávali na sobě testovat tehdy nový lék Furosemid. Jeden se zabil poté, co vylezl na jeřáb. Další odešel do Salt Lake City a dnes je z něho úspěšný vědec ve státní instituci. Někdo párkrát zkrachoval a sedí v base. Stát ho živí a šatí. Jeden hazardér vedle druhého. Teda až na toho mrtvého.

Louis Pasteur testoval svoji vakcínu na vzteklinu nejdříve na sobě. To je tak asi to poslední, co bych udělal. Neil Armstrong věděl, jaká je pravděpodobnost, že se nikdy nevrátí. A přesto letěl. Tohle bych zvážil. A pak bych neletěl. Lendl, Jágr nebo Železný. Jejich tréninkové dávky bych určitě vyhodnotil jako zdraví škodlivé. A měl bych pravdu. Ale pan doktor Kolář je přece vždycky spraví.

Freddie Mercury nebo Michael Jackson. Historie je hazardérů plná. Těch morálních, co spoléhají na záchranu od ostatních, i těch, kteří prostě jen jedou na hranu, protože jinak žít neumí.

I Tomáš Čupr má hazard v krvi. Jeho dluhopis bych si nekoupil, ale že mi v době výjimečného stavu, který tady byl naposledy v době, kdy se po ulicích proháněly ruské tanky, stejně nějak dokáže dovézt nákup až domů, mě uklidňuje. Naštěstí k tomu nepoužívá teslu. I on má asi někde hranici rizika, přes kterou nejde.

Opatrní to celé zase zaplatí. Jako vždycky. A budou naštvaní. Jako vždycky. Bylo by dobré si připustit, že je to cena, kterou musí dát za penicilin, spalovací motor, žárovku nebo dovážku potravin až domů, protože každá z těhle věcí by bez morálních i ostatních hazardérů vznikala mnohem pomaleji.

Ty opatrné a dnes naštvané bych tedy chtěl poprosit o jediné. Až tohle všechno skončí, nevolte ze strachu nácky, které jsme tloukli už na základní škole za to, že mají křivou hubu. Ani jiné pitomce, které jsme tloukli taky.

Jo, dostali tehdy od nás strašně přes hubu. Stvořili jsme je. Tím, jak jsme je už jako děti strašně ponížili a oni se s tím nikdy nevypořádali. Ale už na základních školách jsme rozhodovali my za ně, a ne oni za nás. Tak se toho držme, protože my přece nehazardujeme.

Autor je šéfem fúzí a akvizic společnosti Vafo Praha, která vyrábí krmiva pro zvířata. Během svého takřka dvacetiletého působení stál u desítek prodejů velkých i menších společností.