skip to main content
Komentář

Srdce i koule. Osm přání k narozeninám republiky

Reklama

My Češi to zas tak neprožíváme a neslavíme, ale myslím, že bychom mohli a měli. Osmadvacátý říjen jsou prostě narozeniny republiky, narozeniny naší samostatnosti a to je důvod k oslavě.

A možná i k tomu si říct, co by člověk republice, své vlasti, k těm narozeninám popřál. Tak tady moje malá přání, kterých najdete v následujících odstavcích symbolických osm.

Popřál bych České republice, aby využila šance. S velkým štěstím a mimořádnou klikou, o pár desítek tisíc hlasů, dostala příležitost vykročit novým směrem a dostat se z kolejí populismu. Může sestavit novou vládu, reprezentující podstatnější hodnoty a vize, než měla ta dosavadní – populistická i populární, pragmatická až za hrob, sázející jen na jednu část společnosti, rozdělující a natahující ruku do Bruselu ve stejnou chvíli, kdy na něj plive.

Česko má teď mimořádnou šanci chovat se jinak, dospěleji.

Republice bych popřál, aby mohla být hrdá na svoje představitele. Stávajícímu panu prezidentovi popřejme hodně sil a zdraví a ať se brzy vykřeše ze svých potíží. Česko však musí už teď hledět dál, ať budou prezidentské volby v příštím roce, nebo v řádném termínu v zimě 2023.

Česku bych přál, aby příští prezidentkou byla žena.

Potřebujeme kandidáta, který bude spojovat, který nedovolí agentům a okresním šmejdům, okupujícím Hrad, protlačit tam znovu nějakou svoji loutku. Je jisté, že se nevzdají bez boje, je jisté, že jsou o krok dál, než si myslíme. A je jisté, že kandidátů a kandidátek bude tentokrát spousta a bude nesmírně těžké vybrat tu pravou, toho pravého.

Upřímně bych Česku sám přál, aby příští prezidentkou byla žena. Těším se, že po letech bude mít republika ve svém čele někoho, kdo bude pracovat výhradně pro ni, a na koho budeme moci být bezvýhradně hrdí.

Přeju republice, aby se neprohlubovaly příkopy, které teď v zemi mezi lidmi jsou a které byly vykopány za vydatné pomoci odcházející garnitury na Hradě i pod ním ve Strakově akademii. Společnost je zřetelně rozdělená, generačně i ekonomicky, dva naprosto rozdílné pohledy na současnost i budoucnost dělí jen pár desítek tisíc hlasů. Země s příkopy potřebuje mosty, a tak nám přeji, aby se začaly stavět.

Reklama

Přeju téhle krásné zemi, aby měla větší odvahu ve svých vizích a plánech. Aby jejím maximem nebyla oprava dvou set kilometrů dálnice, aby se dokázala podívat dál do budoucnosti, aby se ke všemu novému nestavěla zády s argumentem o diktátu z Bruselu. Aby přemýšlela selským rozumem, ale zároveň vnímala, jak se vyvíjí svět kolem ní a dokázala toho využít a svým dílem i přispět ke změně světa, která se prostě odehrává, ať už si to přejeme, nebo ne.

Svět se mění a my s ním. Je tu spousta schopných lidí, aby to pro nás byla šance, a ne hrozba, abychom se nezakopávali třeba do uhelných zákopů. Přeju republice, aby tu vyrůstali a zůstávali tvořiví a chytří lidé, které dokáže a chce ocenit. Že s nimi a díky nim začne Česko být zemí, kde se dělají krásné, užitečné a finální výrobky pro celý svět – a nejenom jejich součástky.

Přeju jí, aby se tu nápad a design cenil a oslavoval, aby tu vznikaly nápady a firmy s evropskými a globálními ambicemi, aby tu rostli podnikatelé, kteří se nebojí vydat do světa a mají vize zdaleka překračující hranice za Rozvadovem, Děčínem, řekou Moravou a Dvořištěm. Už teď tu zaplaťpánbůh jsou, tak ať se jim v téhle republice daří a ať je na ně pyšná.

Přeju Česku, aby bylo tolerantnější a chytřejší v tom, jak využít energii odlišného, aby prospěla nám všem.

Česku bych popřál, aby se tu dařilo dobře i těm, kteří se tu nenarodili, ale přišli. Přišli, protože potřebovali v životě novou šanci a my jsme jim ji dali. Přeju Česku, aby bylo otevřenější ideám i lidem, aby bylo tolerantnější a chytřejší v tom, jak využít energii odlišného, aby prospěla nám všem. Je to těžké, pro Česko je to pořád nové, ale je to možné – a myslím, že nutné.

Přeju Česku, aby se tu lidé k sobě chovali o něco líp, slušněji a vřeleji. Aby ubylo zbytečné agrese, která bůhvíproč startuje v Česku nějak rychleji než jinde. Aby se lidi na sebe víc usmívali a víc si vzájemně pomáhali. Aby se, třeba jako jinde ve světě, mile pozdravili a zeptali se: „Jak se máte?“

Ano, prý je to například v Americe povrchní a nikoho to nezajímá, stejně jako jsou povrchní úsměvy třeba ve Španělsku nebo v Itálii. Upřímně, přeju nám v tom případě i tuhle milou povrchost, zdá se mi lepší než hluboká přezíravost a strach.

A protože jsme zemí s historií strachu z osmiček, na závěr přeju Česku, aby mělo právě strachu míň. Aby bylo otevřenější, odvážnější, nebojácné, zvědavější a milejší. Přeju ti, milé Česko, abys mělo srdce. A taky koule.

Co byste popřáli republice k narozeninám vy?

Reklama
Reklama