Prezident Miloš Zeman nazval předávání cen Českého lva událostí pro snobskou sebranku. Co si ještě dovolí říct?
Není řeč o tom, zda je či není správné shlukovat se bez ochrany úst a nosu a kouřit, jak to udělali nominovaní umělci, nýbrž o tom, jak se vyjádřit, pokud jste hlava státu.
Nechovali se správně, je to klacek hozený pod nohy zdravotníkům, mohla například znít věta státníkova v reakci na respirátory visící na jednom uchu během rauchpauzy. Jenže on hned sebranka. Pravda, v jeho veřejně používaném slovníku tohle slovo patří k těm slušnějším.
V minulosti mimo jiné řekl, že třetina obyvatel této země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik, miliardáře Zdeňka Bakalu nazval ekonomickým zmrdem a nechtěnou legendou se stalo jeho vysvětlení výrazu pussy, anebo kunda sem, kunda tam.
Používá silná slova, protože není pokrytec? Nebo je to jen chladný kalkul, protože takové označení mu dává punc lidovosti a sbírá body u lidí, kteří pro vulgární slovo nejdou daleko?
Ne, prezident prostě mluví jako hulvát. A není to vůbec jedno, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nejde o nevinné laškování na hraně jazyka. Svou vyjadřovací sprostotou otevřel stavidla, která zalila močůvkou neslušnosti celou společnost a nahrála těm, kterým se s ní a v ní dobře žije.
Každý si občas uleví, zanadává a použije vulgární slova. Jenže ta by měla zůstat za zavřenými dveřmi, nikoli zaznívat z míst, která bývala sídlem autorit.
Podle psychologa Tomáše Vašáka se pak nemůžeme divit, že se vulgarita stává normou. Kdo by si před pár lety pomyslel, že za výlohami vážených knihkupectví uvidí tituly jako Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele, Přestaňte řešit hovna nebo Šéfové jsou kokoti.
Stejně jako bylo ještě nedávno nepřípustné osočit někoho v přímém přenosu, že je lhář, aniž by k tomu měl ten, kdo to tvrdí, dobré důkazy.
Jestli je to málo, stačí se podívat do internetových diskusí. Jsou plné nenávisti a agrese. Máš jiný názor než já? Flák!
Nejde jen o to, že se sprostě nemluví, jak nás to doma učili, ve hře jsou základní pravidla slušnosti, jako je třeba dohoda stvrzená podáním ruky či odpor k pomluvám a lžím. A ta v prostředí plném vulgarit živoří.
Naopak ve společnosti, kde pravidla platí, se podvod nenazývá odkloněním, nekrade se ze státního, diskutuje se bez útoků, a kdo dělá chyby, odstoupí. Za porušení pravidel následuje patřičný trest.
V takové společnosti ale prezidenti mluví slušně.
