Zdeněk a Jan. Otec a syn. Geniální scenárista, oscarový režisér. Znáte je dobře, ale takhle ještě ne. Jeden má za sebou životní jubileum, druhý premiéru nového filmu. Mezitím se s námi Svěrákovi sešli ještě k jednomu vzácnému společnému rozhovoru.
Zdeněk Svěrák se omlouvá. Věta, kterou nechcete slyšet po měsících domlouvání setkání s mužem, který už velké rozhovory nedává. Až teď se rozhodl udělat výjimku. Ale výjimka musí počkat. „Ztratil hlas, leží s antibiotiky,“ slyšíme. Ne zrovna ideální předpoklad pro dlouhé povídání, a tak odkládáme.
„Táta se omlouvá,“ zazní i v den rozhovoru z úst jeho syna Jana a v nás pořádně hrkne, ale naštěstí zbytečně. „Bude mít trochu zpoždění.“ Čas navíc se hodí; můžeme alespoň prozkoumat secesní dům na stráni nad Prahou, kde se s Janem Svěrákem potkáváme. Je přesně takový, jaký byste u něj čekali: citlivě zrekonstruovaný, lehce staromilský, utopený v zeleni, jež se nerozlévá jen do zahrádky v anglickém stylu, ale přetéká i do interiéru. Všemu živému se tu, zdá se, daří.
V rozhovoru se dočtete:
- Proč si doma museli zavést večírky chvály?
- Co Zdeňka Svěráka rozčiluje na současné politice?
- Proč Oscar za Kolju nevypadá jako všichni ostatní?
