„Jestli nás plánovali hodit přes palubu, mohli to říct jako chlapi,“ vzkazuje vládě a ministrovi průmyslu a obchodu pivovarník Michal Pomahač, který při první vlně pandemie rozjel úspěšnou kampaň Zachraň pivo.
V komentáři pro Forbes píše, že jeho podnik přežil jen díky podpoře zákazníků, naproti tomu vládní kompenzační programy jsou podle něj nastaveny tak, že trestají aktivní podniky.
Mít v dnešní době hospodu je slušný adrenalin a mít hospodu s pivovarem ještě desetkrát větší. Pokud vám pivo zraje měsíc a půl, může vás náhlé rozvolňování dohnat nepřipravené. Zavírání podniku ze dne na den naopak nejde příliš dohromady s omezenou trvanlivostí nepasterovaného nefiltrovaného piva.
A tak nám nezbývá než pivo neustále vařit a doufat, že ho někomu prodáme.
Na jaře nás zachránili lidé, kteří o nás díky projektu Zachraň pivo dostali starost. Bylo úžasné pozorovat, jakou lásku Češi k řemeslnému pivu mají. Naopak slibovaná vládní podpora stála od začátku za starou belu.
Po téměř roční zkušenosti mohu totiž s jistotou říct, že všechny státní dotační a kompenzační programy jsou psány tak, aby potrestaly aktivní podniky a bylo rozděleno co nejméně peněz.
Ve většině programů je tak nějaký háček nebo poznámka pod čarou, která vás v lepším případě pokrátí, v tom horším vám podání žádosti zcela znemožní. Z příspěvků na mzdy vám vyřadí zaměstnance obsluhující okénko nebo připravující jídla do krabiček a z kompenzačního programu vás pak pro nedostatečný meziroční propad obratu, méně než 30 procent, vyřadí úplně, jako by to vlastně nebyl žádný problém.
Ostatní vyhlášené programy jsou na tom podobně. Nicméně chápu, že na tiskové konference vlády se detaily nehodí, tam hrají prim smyšlené příklady pana ministra Havlíčka.
Odhlédneme-li od technikálií, ani prezentovaná čísla na první pohled hrubě nesedí. Ztráta tržeb gastrosektoru je odhadována na tři miliardy korun týdně, přičemž celková alokace kompenzačního programu Covid gastro – uzavřené provozovny je 2,5 miliardy korun, a to není určen jen pro gastronomii.
Pokud si sečtete alokace všech dosud vyhlášených relevantních programů, bude vám stejně na konci chybět minimálně jedna nula.
V podnikání člověk musí počítat se vším, a jsem tedy ochotný přijmout argument, že na reálnou podporu nejsou v rozpočtu peníze a naše podniky budou obětovány v rámci boje proti epidemii. Pokud je tedy větší prioritou podpořit novou toastovou linku nebo volnočasový areál u Benešova.
Co ale nejsem ochotný akceptovat, jsou prohlášení „podniky dostávají tolik, co by ani nevydělaly“ nebo „co by ještě chtěly“. Tím z nás akorát dělají blbce a to si opravdu nezasloužíme.
Přitom není pravda, že by byl gastrosektor úplně zbytečný. Jen za rok 2019 jsme jako Pivovar Kytín státu poslali přes tři miliony korun, zaměstnáváme (stále) 12 lidí a je na nás navázáno mnoho dodavatelských firem. Dokonce i v roce 2020 jsme státu poslali třikrát více, než nám poslal na podpoře zpět.
Ty peníze státu nakonec můžou chybět. A až se svět vrátí zase do normálu, možná nakonec budou lidem chybět i ty hospody a pivovary. Koneckonců i pan ministr Havlíček k nám chodil na pivo.