Až se v den státního svátku 28. října prezident Petr Pavel postaví před veřejnost, hosté ve Španělském sále i u televizních obrazovek kromě hlavy státu uvidí i nový řečnický pult. Pod jeho podobou je podepsaný designér Jan Plecháč.
Pult ale není jeden. Jsou rovnou tři a všechny spolu vizuálně spolupracují. Z uměleckého pohledu se dá vlastně mluvit o tom, že Plecháč, který se pyšní například oceněním Grand designér cen Grand Czech Design, vytvořil soubor tří děl.
Původní řečnické pulty, které se používají při protokolárních událostech, veřejných projevech nebo přijímání zahraničních delegací, Hrad pořídil v průběhu devadesátých let. Jejich vizuální podoba i technické řešení jsou podle šéfa Správy Pražského hradu Pavla Vyhnánka z dnešního pohledu zastaralé a nevyhovující. „Nejen kvůli ozvučení, ale třeba i z pohledu osvětlení při čtení. Jeho design navíc spoluvytváří celkový dojem o úrovni a profesionalitě státní reprezentace v očích domácí i mezinárodní veřejnosti,“ vysvětlil Vyhnánek.
Hrad proto rozhodl o jejich výměně a po konzultacích vsadil na Jana Plecháče. Jím vytvořený centrální pult, který je určen výhradně prezidentu republiky, nese vrstevnice Opyše, skalnatého ostrohu, na kterém Pražský hrad stojí od 9. století. Od zbývajících dvou se odlišuje znakem českého lva frézovaném do povrchu. Dva doprovodné pulty pro ostatní státníky pracují s vrstevnicemi území, které na Opyš geograficky navazuje.
Vytvořit pulty rovnou tři, už bylo součástí základního zadání, které Plecháč od Hradu dostal. Další zadávací podmínky například řešily, aby byly pulty transportovatelné, aby vyhovovaly standardům pro připojení mikrofonů a aby se na každý z nich vešly dva listy papíru velikosti A4 vedle sebe a sklenička na vodu. Umělecké ztvárnění pak bylo na designérovi.
„Všichni asi očekávali, že pulty budou totožné, jen na jednom bude symbol lva. To jsem ale nechtěl dělat, protože mi přišlo, že se to dá celé pojmout jinak, třeba jako triptych a ne jako multiplikace jednoho pultu,“ vysvětluje Plecháč.
Ilustrace: 2x Jan Plecháč
Když uvažoval nad tím, jaký materiál zvolit, vsadil na hliník, který je odolný, takže odolá desetiletí, aniž by se změnil jeho vhled či funkce, což považuje za vlastnost, která je pro předmět státního ceremoniálu zásadní. Zároveň ale bylo nutné uvažovat nad tím, aby se pulty hodily do všech prostor Hradu.
„Každá část Hradu je jiná a pulty musejí stejně fungovat ve ve Španělském sále i v románském křídle. Všude musejí vypadat neutrálně, nesmějí vizuálně křičet. Musí to být čistá schránka, protože důležité je sdělení, které pan prezident dává, ne objekt, za kterým stojí. Zároveň je ale za mě důležité, aby tam byla otisknuta nějaká myšlenka a hlavně to místo jako takové,“ uvažuje Jan Plecháč.
Původně přitom Plecháč uvažoval v širším rozměru, když chtěl na pulty místo Opyše otisknout celou Českou republiku.
„Přemýšlel jsem, jak bych to udělal a vrstevnice byly řešení. Jenže jsem rychle narazil na to, že kdybychom tam měli mít celé Česko, bylo by to šíleně titěrné. Nebylo to vizuálně ideální. Proto pak na řadu přišla zkratka, kdy se zobrazuje jen hradní komplex. A tam už to fungovalo,“ říká Plecháč, který je také uměleckým šéfem karlovarské sklárny Moser.
„Nebyl bych to já, kdybych do pultu nechtěl otisknout kus českého sklářství. Celý pult působí poměrně chladným a technicistním dojmem, a proto jsem měl tendenci strohost nabourat něčím tradičním, něčím ručně vyráběným,“ přiznává.
Jako ideální řešení se ukázalo být vyložení korunky nad lvem křišťálovým prachem z Moseru. „Jedná se o střípky ze sklárny, které jsme ručně vkládali jeden po druhém do reliéfu koruny a odkazovali se tak k tradiční zdobnosti tohoto elementu. Je to vlastně poměrně nenápadný detail, který má spíše osobní a duchovní význam než pouze estetický,“ dodává designér.
Jaký je to pocit, vytvořit vizuálně exponovaný objekt pro pražský Hrad a dostat se tak po bok jmen, jako jsou například Jože Plečnik, Bořek Šípek nebo Josef Pleskot? Jan Plecháč přiznává, že když šel na přelomu roku na Hrad na první schůzku, příliš nevěděl, co bude následovat.
„Popravdě jsem čekal nějaké strohé úředníky, ale lidé, kteří tam teď především kolem šéfa Správy pražského hradu Pavla Vyhnánka jsou, v sobě mají skvělou energii. Byla radost s nimi dělat,“ pochvaluje si designér s tím, že výjimečnost takové nabídky spočívá i v tom, že nepřichází často.
„Tohle člověk nedělá každý rok. Užíval jsem si to. Už jenom to, že můžu být po boku velkých jmen architektů a designérů, kteří na Pražském hradě zanechali svoji stopu, je výjimečné. Další skvělá věc spočívá v tom, že co děláte, můžete konzultovat s panem prezidentem,“ usmívá se Plecháč.
Kdo chce řečnické pulty vidět ještě před 28. říjnem, má možnost, protože od 7. do 11. října budou součástí výstavy v rámci DesignBloku, konkrétně pak v rámci expozice v Jízdárně Pražského hradu.
