Globální dodavatelské řetězce se stále ještě nevzpamatovaly z pandemických komplikací, když na ně v plné síle udeřily dopady války na Ukrajině. Trend stále intenzivnějšího propojování jednotlivých částí světa, který trval minimálně od konce studené války, tak dost možná definitivně končí.
„Přichází nová éra vysoké inflace a úrokových sazeb. A zhoršující se vztahy mezi Západem, Ruskem a Čínou vedou ke zvrácení procesu globalizace,“ myslí si Agustín Carstens. Mexický ekonom stojící v čele Banky pro mezinárodní vyrovnání plateb BIS, tedy jakési centrální banky centrálních bank, se svým prohlášením z minulého týdne přidal k řadě odborníků a komentátorů, podle kterých ruská invaze na Ukrajinu znamená konec zesilujícího propojování světa z posledních několika dekád.
Něco podobného napsal v dopise akcionářům na konci března i Larry Fink, šéf globálního korporátního gigantu BlackRock, který spravuje aktiva za deset bilionů dolarů. Válka podle něj ‚‚ukončila globalizaci, kterou jsme zažili v posledních třech desetiletích“, jelikož společnosti i vlády přehodnocují svou závislost na jiných zemích. A rychleji přesouvají důležitou výrobu zpátky ‚‚domů“.
Tento proces, který je opakem offshoringu, není žádnou novinkou. Už s úderem pandemie dostala národní soběstačnost přednost před volným obchodem téměř všude ve světě a najednou bylo velice důležité, kde přesně se vyrábějí roušky a další ochranné pomůcky. A například Rusko posilovalo svou soběstačnost v řadě oblastí už od sankcí za anexi Krymu v roce 2014.
Řadě západních firem se navíc v posledních letech vymstilo, že přesunuly významnou část dodavatelského řetězce do jihovýchodní Asie. Když se na jihu Číny kvůli covidu zasekly nejvytíženější nákladní přístavy světa, byl najednou po celém světě cítit nedostatek nejrůznějších součástek a materiálů.
Nejen snaha předejít podobným problémům vedla už před covidem k začátku obchodní války mezi dvěma největšími ekonomikami světa. Otázka separace amerického a čínského hospodářství je ostatně jednou z mála věcí, na které se současný americký prezident Joe Biden shodne se svým předchůdcem Donaldem Trumpem.
Dovozní cla z Trumpovy éry stále platí – navzdory kritice, že přispívají k rekordně vysoké inflaci. Zákon o infrastruktuře, který ve Spojených státech loni prošel za podpory demokratů i republikánů, obsahuje přísná ustanovení na podporu americké produkce. Biden ve své Zprávě o stavu unie z minulého měsíce slíbil, že zajistí, aby ‚‚vše od paluby letadlové lodi až po ocel na svodidlech na dálnici bylo od začátku až do konce vyrobeno v Americe. Všechno.“
‚‚Nyní se zdá pravděpodobné, že světová ekonomika se skutečně rozdělí na bloky – jeden orientovaný na Čínu a druhý na Spojené státy,“ napsal šéf think-tanku PIIE (Peterson Institute for Interantional Economics) Adam Posen ve své eseji pro časopis Foreign Affairs. Příkop mezi těmito bloky se podle něj prohluboval roky a ruská invaze jej zřejmě dokončila.
Uzavírá se tak podle něj éra, ve které země s protichůdnými politickými systémy – demokracie a autoritářské státy – mohly vzájemně obchodovat a profitovat.
Světová obchodní organizace (WTO) už kvůli válce na Ukrajině významně osekala svůj odhad růstu mezinárodního obchodu pro letošní rok. „Predikci 4,7procentního nárůstu nahradila 2,5procentní kvůli dopadu války a s tím související politiky“, řekla britské BBC šéfka WTO Ngozi Okonjo-Iweala.
Na útlum mezinárodního obchodu poukazují i data Světové banky, podle kterých dosáhl jeho podíl na mezinárodním HDP vrcholu před finanční krizí v roce 2008 a během poslední dekády postupně klesá. Tento podíl bývá považován za jeden z klíčových ukazatelů míry globalizace.
‚‚Poměr exportu k HDP po celém světě značně vzrostl v devadesátých letech minulého století a nultých letech. Od krize však spíš stagnuje nebo klesá,“ řekl stanici Deutsche Welle ekonom Douglas Irwin z americké Darmouth College. Zdůvodňuje to mimo jiné nástupem populistických politiků a protekcionistických opatření, jako jsou dovozní cla.
Zřejmě největší ránu však zasadila globálním dodavatelských řetězcům pandemie. Řetězce se postupně prodlužovaly prakticky od šedesátých let minulého století, kdy se začaly masově využívat přepravní kontejnery. Znamenalo to výrazné zlevnění a nárůst spolehlivosti zaoceánské či transkontinentální dopravy. Důsledkem bylo, že se výroba mohla přesunout tam, kde byly náklady na pracovní sílu nejnižší, klidně na opačný konec světa. Tedy z velké části do Číny.
Jak však připomíná deník The Wall Street Journal, stálo to na třech základních předpokladech: levné a dostupné suroviny, cena dopravy, která je pouze zlomkem ceny přepravovaného zboží a spolehlivost transportu.
Už po začátku americko-čínské obchodní války v roce 2018 se však začalo ukazovat, že to nemusí platit vždy. Dopady pandemie to pouze potvrdily a s nynější válkou na Ukrajině se zdá, že půjde o dlouhodobý problém.
Rusko se na globálním HDP podílí jenom necelými dvěma procenty (u Ukrajiny je to 0,14 procenta), což znamená, že jeho přímý dopad na globální dodavatelské řetězce je minimální. Až na několik velice důležitých oblastí.
‚‚Věřím, že válka na Ukrajině by mohla drasticky přetvořit globální dodavatelské řetězce způsobem, jakým to neudělala ani pandemie,“ tvrdí ve své analýze na serveru TheConversation Tinglong Dai, expert na provozní management a obchodní analýzu z Univerzity Johna Hopkinse.
Nejedná se pouze o ruský export plynu a ropy. Na objemu globálního vývozu pšenice se Rusko s Ukrajinou podílí téměř jednou třetinou. A některé země, například Kazachstán a Tanzánie, dovážejí přes devadesát procent pšenice z Ruska. A jak ukazují data Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), není to jenom pšenice. Rusko s Ukrajinou stojí za 53 procenty světového obchodu se slunečnicovým olejem a semínky.
Ukrajina je také důležitým exportérem neonu, který se využívá v laserech při výrobě čipů. Země dodává Spojeným státům až devadesát procent neonu pro polovodiče a na americké produkci čipů by se mohlo podepsat i to, že Rusko pro ni dodává třetinu potřebného množství palladia. A j´ak připomněl americký Forbes, Rusko je rovněž dominantním exportérem titanu a titanových kování, která jsou důležitá pro letecký průmysl.
Mezinárodní izolace Ruska znamená i to, že řada dopravců jej vyřadila ze svých tras. Například přeprava zboží z Číny do Evropy po souši, s níž se začalo během pandemie kvůli přetíženým přístavům, už dnes možná není. A s momentálním lockdownem v Šanghaji to vypadá, že problémy na moři jen tak neskončí.
‚‚V roce 2021 bylo z Číny do Evropy přepraveno po železnici 1,5 milionu kontejnerů s nákladem. Pokud by se k poptávce po asijsko-evropské námořní přepravě přičetl tento objem, znamenalo by to petiprocentní až osmiprocentní nárůst již tak přetížené obchodní trasy,“ stojí v aktuální studii UNCTAD, která hodnotí dopady války na mezinárodní obchod.
A nepůjde to ani vzduchem. Rusko totiž uzavřelo 36 zemím, včetně členů EU, USA a Kanady, svůj vzdušný prostor v reakci na stejná opatření v rámci západních sankcí.
Zatímco jedním z hlavních přínosů globalizace bylo levné spotřebitelské zboží, současný proces ‚‚deglobalizace“ bude znamenat pravý opak a ceny porostou, včetně rekordní inflace. ‚‚Spíše než na nejlevnější, nejjednodušší a nejzelenější zdroje se bude pravděpodobně více sázet na ty nejbezpečnější a nejjistější,“ myslí si Larry Fink z BlackRocku.
