Zavést euro? Dlouhotrvající otázka o závazku, na který jsme přistoupili před dvaceti lety spolu se Slováky. Sousední stát ale do eurozóny vstoupil již v roce 2009 a může posloužit jako srovnání.
„Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky pro přijetí společné evropské měny. Je to logická budoucnost pro zemi ležící ve středu Evropy,“ uvedl ve svém novoročním projevu prezident Petr Pavel. Rozpoutal tím další kolo bouřlivých diskusí na politické i ekonomické scéně – a samozřejmě i mezi širokou veřejností.
Reakce přicházejí nadšené i negativní. Některé jsou založené na emocích, jiné na faktech. Na jedné straně se skloňuje ztráta národního symbolu a závislost na Bruselu, na druhé jednodušší obchod se zahraničím, úspora na poplatcích za směnu a lepší předvídatelnost pro byznys.
Častým argumentem proti je ztráta měnové suverenity. Doposud ovlivňuje kurz české koruny Česká centrální banka a tuto schopnost by přijetím eura pochopitelně ztratila. Nově by podléhala politice Evropské centrální banky, stejně jako tomu je na Slovensku.
Nemožnost ovlivňovat měnu
„Zmizí kurz coby tlumič šoků. Pokud se například české ekonomice daří špatně, koruna obvykle oslabí, čímž se plošně sníží ceny všech vyvážených položek a posílí vývoz – kurz tak ekonomice pomůže. Bez koruny toto samozřejmě nebude možné,“ připomíná pro Seznam Zprávy analytik České spořitelny Jiří Polanský.
Omílaným argumentem kritiků je právě ztráta schopnosti využívat měnu a sazbu centrální banky ke stabilizaci ekonomiky. Česko tak má být schopno proplout ekonomickými krizemi snáze a s menšími škodami než u měny sdílené s dvaceti dalšími zeměmi eurozóny.
Jak je to ale ve skutečnosti? Srovnali jsme čísla za uplynulé dva roky u čtyř zemí střední Evropy s podobnými ekonomikami. Jediné Slovensko je v eurozóně, zatímco Česko, Polsko a Maďarsko využívají své vlastní měny, a měly by tedy z krize vyváznout lépe.
Jenže ve skutečnosti z celé visegrádské čtyřky inflaci nejlépe ustálo právě Slovensko.
Vlastní síly nestačily
Stačí pohled na monetární politiku všech čtyř centrálních bank. Tři země s vlastní měnou začaly s inflací bojovat o něco dříve a zvýšily úrokové sazby již v polovině roku 2021. Evropská banka oproti tomu začala se zvedáním sazeb až s ročním zpožděním.
Přesto menšinová opatření nezabrala – inflace zemí mimo eurozónu byla nakonec vyšší než na Slovensku. Před rokem se inflace Maďarska pohybovala nad úrovní dvaceti šesti procent, v Česku nad devatenácti procenty a v Polsku nad sedmnácti.
Slovensko zažilo zhruba patnáctiprocentní inflaci, přitom není žádným inflačním premiantem. Při srovnání států eurozóny má inflaci zdaleka nejvyšší a předčí pouze své zmíněné sousedy s vlastní měnou. Stejnou optikou lze pak měřit i ekonomický růst, kdy se Česko loni propadlo do recese s poklesem o 0,4 procenta.
Naopak slovenská ekonomika prosperovala s nárůstem o 1,3 procenta a lepší čísla měla země i v pandemickém roce 2020. Argument vlastní, pružné a odolnější měnové politiky centrálních bank výše uvedená čísla vyvracejí.
Levnější hypotéky
Dalším argumentem, nahrávajícím slovenským sousedům, jsou nižší úrokové sazby hypotečních úvěrů. Průměrná hypoteční sazba na Slovensku se aktuálně pohybuje na čtyřech procentech, a přesto ji množství lidí vnímá jako vysokou.
V České republice je však průměrná sazba hypoték na šesti procentech, v Polsku na osmi a v Maďarsku až na devíti procentech. S minimem pod jedním procentem vedlo Slovensko lokální srovnání i v době před zvyšováním sazeb.
Ve zkratce, levnější hypotéky mají Slováci na rozdíl od nás dlouhodobě.
Politika vs. ekonomika
Všechny členské země s výjimkou Dánska se při vstupu do Evropské unie zavázaly zavést společnou měnu. Česko zatím spolu s Polskem, Maďarskem, Rumunskem a Švédskem svůj závazek ignoruje. A zavedení eura je tu více politickou než ekonomickou otázkou.
Dlouhá léta trvající diskuse totiž zanechala stopy na postojích veřejnosti. Podle průzkumu si zavedení eura přeje jen třetina respondentů, a to především podnikatelé a studenti. Čtyřicet procent respondentů se vyslovilo zásadně proti.
Otázka přijetí eura proto zůstává v teoretické rovině, protože je i přes podepsaný závazek politicky téměř neprůchodná. Samotný proces přijetí navíc zabere několik let – jen takzvaná „čekárna“ ERM II trvá dva roky.
Česko nicméně k přijetí eura neplní ani všechna nutná maastrichtská kritéria, především kvůli deficitu veřejných financí a vysoké míře inflace.
