Slavná makroekonomická Marshall-Lernerova podmínka zafungovala brilantně. Přestože česká koruna oslabila během září vůči euru o více než tři procenta, zdejší exportéři nijak zvlášť nejásají.
Někteří vývozci si vzhledem k nastavené obchodní politice musejí na jakékoliv potenciální zisky plynoucí z vyššího kurzu nechat zajít chuť rovnou, zatímco jiní zase vědí, že o ně dřív nebo později opět přijdou.
Ještě v srpnu bylo na měnových trzích možné pořídit jedno euro za přibližně 26 korun, koncem právě skončeného měsíce se však kurz vyšplhal až nad hranici 27 korun. Čemu za takový propad můžeme ‚vděčit‘?
„Na oslabování koruny je nutné pohlížet v širším kontextu, a ne výlučně optikou domácích událostí,“ vysvětluje analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
„Začátek září přinesl na finanční trhy po optimistickém červenci a srpnu významný nárůst volatility a rizikové averze. Pod prodejní tlak se dostaly akciové trhy a takzvané měny rychle se rozvíjejících trhů včetně měn středoevropských,“ pokračuje a dodává, že kromě vnějších činitelů je slabší koruna rovněž důsledkem zrychlujícího se počtu nakažených osob na území Česka.
V jednom konkrétním případě pak do vývoje měnového kurzu promluvila rovněž domácí politika.
„Specifickým případem bylo pondělí 21. září, kdy lze prudké oslabení koruny o více než 40 haléřů přičíst výměně na postu ministra zdravotnictví,“ připomíná Novák nedávné odstoupení Adama Vojtěcha, kterého ve funkci nahradil jeho bývalý náměstek Roman Prymula.
S příchodem nového měsíce sice začala česká měna posilovat a vrátila se zpět pod úroveň 27 korun za euro, respektive 23 korun za dolar, i tak se ale nachází v o poznání vyšších hladinách, než na co byly zdejší podniky během léta zvyklé.
Jednou z firem, které se podobné události na měnových trzích bezprostředně týkají, je například severočeská designová a sklářská společnost Lasvit.
„Výkyvy kurzů cizích měn na nás samozřejmě dopad mají, protože významná část našich tržeb je v amerických dolarech,“ říká finanční ředitel Luboš Fendrych. Nechce ale upřesňovat, jak moc hraje aktuálně slabá koruna Lasvitu do karet.
„Ze střednědobého hlediska se pozitivní a negativní výkyvy kurzů do značné míry eliminují,“ konstatuje Fendrych.
Před kurzovým rizikem se jeho společnost chrání, avšak jen částečně. „Zajišťovací instrumenty využíváme pouze do určité míry, jelikož se pohybujeme v projektovém byznysu, kde se objem derivátových obchodů, zejména s ohledem na časování příchozích plateb, určuje velmi obtížně,“ vysvětluje.
Lasvit ovšem není ani zdaleka jediným českým proexportně orientovaným podnikem, který nechal nedávný překotný vývoj na měnových trzích ledově klidným.
Slabší koruna by měla hrát vývozcům do karet: cena jejich produktů v zahraničí klesne, čímž se pro tamní zákazníky stanou atraktivnějšími, a tudíž o ně bude i větší zájem.
Protože však tyto ceny a množství v krátkodobém horizontu někdy zůstávají neměnné, může se stát, že vyšší směnný kurz k žádným dodatečným ziskům nepovede – přesně jak to před mnoha lety popsala v rámci své ekonomické teorie v úvodu zmíněná dvojice Alfred Marshall a Abba P. Lerner.
Že vyšší kurz automaticky neznamená vyšší zisky, potvrzují rovněž zástupci jednoho z největších pivovarů v zemi, smíchovského Staropramenu. Ten vyšel z aktuální zdánlivě příznivé situace na devizovém trhu neutrálně.
„Samozřejmě vývoj kurzu sledujeme, ale kurzový dopad na naše výsledky považujeme za nevýznamný,“ potvrzuje mluvčí pivovaru Denisa Mylbachrová. „V rámci exportního prodeje máme smlouvy v cizí měně, zejména v eurech, ale stejně tak suroviny v cizí měně – opět zejména v eurech – nakupujeme, čímž nám oslabená česká koruna prodražuje vstupy, takže se tento kurzový vliv vykrývá,“ uzavírá.
Se začátkem nového měsíce začala tuzemská měna mírně posilovat, že by se z toho však stal nový trend, podle analytika Nováka z Akcenty očekávat nelze. Brání tomu dva zásadní faktory.
„Na jedné straně počty nakažených covidem-19 budou v Evropě dále akcelerovat a nervozita spojená s blížícími se prezidentskými volbami v USA stoupat. Nervozita na finančních trzích se tak pravděpodobně přesune ze září i do října,“ odhaduje.
Kam až tedy může kurz koruny vůči jednotné evropské měně vystřelit? „Je třeba zmínit, že Česká národní banka si v rámci takzvaného řízeného floatingu vyhrazuje právo zasáhnout a kurz usměrnit,“ doplňuje Novák.
„V případě, že by tuzemská měna v nadcházejících týdnech oslabila nad hladinu 28 korun za euro a dále ztrácela, tak je poměrně pravděpodobné, že by ČNB intervenovala na její podporu. Vzhledem k vysokému objemu devizových rezerv má opravdu velkou palebnou sílu.“
Že jsou jeho domněnky správné, potvrdil ve čtvrtek podle informací České televize i samotný guvernér centrální banky Jiří Rusnok. Ostatně, s devizovými intervencemi, byť v opačném směru, má ČNB relativně bohaté zkušenosti.
Naposledy k nim přistoupila v listopadu 2013, kdy uměle oslabila tuzemskou měnu nad hranici 27 korun za euro. Tento stav následně vydržel až do dubna 2017, tedy celých 41 měsíců.
