Na tuto strastmi zmítanou zemi se hodí rčení, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Afghánistán po převzetí moci Tálibánem ekonomicky kolabuje, inflace letí vzhůru tempem vojenských stíhaček.
„A zasáhne zejména nejchudší. Zdraží totiž i potraviny, na jejichž cenový růst jsou právě chudí nejcitlivější,“ odhaduje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Banky a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).
Středoasijská země byla hodně chudá i před událostmi minulých týdnů. Zároveň tu však byly záblesky naděje, které pro Forbes vylíčil třeba Tomáš Kocian, regionální ředitel Člověka v tísni pro Blízký východ.
Ten se do severoafghánského města Mazáre Šaríf letos v květnu vrátil po sedmi letech a málem nevěřil tomu, co spatřil.
„Město se strašně zvedlo, byl jsem hrozně překvapený, nakolik začali být samostatní. Třeba v obchodech byla spousta zboží afghánské provenience, což předtím absolutně neexistovalo, všechno dřív bylo z Pákistánu nebo z Íránu. Vzniklo mnoho firem a firmiček, továren na předměstí. Bylo fyzicky viditelné, jak se situace ekonomicky zlepšila,“ popsal.
To, co se v Afghánistánu stalo poté, však viděl v přímém přenosu celý svět. Hnutí Tálibán kompletně převzalo moc, obsadilo i metropoli Kábul, z níž prchaly davy diplomatů, humanitárních pracovníků i spolupracujících Afghánců, kteří se báli odvety.
Přenos pokračuje, tentokráte dramatem hospodářským. Tamní měna afghání devalvuje. „Byla totiž doslova závislá na letadlech napěchovaných dolary, která pravidelně dosedala v Kábulu,“ řekl pro Guardian výzkumník Graeme Smith z Overseas Development Institute. „A pokud tyto infuze hotovosti skončí, budou mít běžní lidé problém koupit si chleba.“
Strašák hyperinflace se zhmotňuje. Britský deník cituje třeba twitterový účet Hear Afghan Women, kam jedna žena napsala: „Potřebuji jídlo pro své tři děti. Benzin je drahý, banky jsou zavřené, v Kábulu docházejí potraviny. Bojím se o naše životy.“
Ed Dolan z washingtonského think-tanku Niskanen Center zase nastínil možný začarovaný kruh. „Kdo má úspory v místní měně, bude je chtít směnit za dolary. Pokud nesežene dolary, bude chtít aspoň nakoupit co nejvíc zboží, což požene ceny dál a dál nahoru,“ uvedl.
Podle Kovandy má afghánský „národní poklad“, tedy finanční majetek země, aktuálně hodnotu zhruba 9,5 miliardy dolarů, jenže peníze se nacházejí na účtech v USA či v Basileji, které jsou zmrazené. V úterý mělo do Kábulu původně dorazit dalších 340 milionů dolarů z Mezinárodního měnového fondu – vzhledem k situaci ale letadla nepřistávají.
„Takže ve výsledku Tálibán může disponovat pouze maximálně 0,2 procenta afghánského národního finančního majetku. I kdyby získal jako svého ekonoma třeba i laureáta Nobelovy ceny, je to na účinnou hospodářskou správu země zatraceně málo,“ říká Kovanda, což koresponduje se zprávami o tom, že státní úředníci nedostávají platy.
Experti oslovení Guardianem na základě srovnání se Sýrií či Myanmarem odhadují, že by zemi mohl postihnout propad HDP o deset až dvacet procent. O jeho výši rozhodne i další otazník: co bude s afghánským opiem.
„Pád měny, inflace či zhoršená dostupnost potravin pochopitelně jen přiživí chaos v zemi, který pro změnu představuje živnou půdu další expanzi opiové produkce,“ odhaduje Kovanda.
„Vzhledem k odstřižení od mezinárodních finančních toků a vzhledem k takřka prázdné kábulské státní pokladně představuje nyní opium pro Tálibán možná ještě důležitější zdroj příjmu, než si dosud myslel,“ dodává.
A to navzdory proklamacím o tom, že fundamentalistický režim hodlá drogy potírat. Podobnou otočku už Tálibán ostatně předvedl v minulosti.
„Více než osmdesát procent světových dodávek opia a heroinu, které Afghánistán zajišťuje, představuje pro celou zemi natolik důležitou ekonomickou hodnotu, že si ji nebude chtít odepřít,“ říká Kovanda. „Afghánská ekonomika by totálním vymýcením obchodu s opiáty přišla zhruba o takovou část svého hrubého domácího produktu jako česká ekonomika vymýcením veškeré automobilové výroby.“
