Hlas mladé generace, jednadvacetiletá zpěvačka Marie April, má na kontě nejen hudební cenu Anděl v kategorii Objev, ale i společný singl s Ewou Farnou. Její autentické texty, v nichž se nebojí otevírat niterné pocity, ale i tragické rodinné události, promlouvají nejen k jejím vrstevníkům. Jaká hudba ji ovlivnila? A jaká „svatá trojice“ jí nikdy nesmí chybět v lednici?
Můj osobní styl oblékání
Záleží na dni. Takový stálý prvek jsou u mě v šatníku krajky. Jeden můj kamarád to nazval tak, že se oblékám jako stylová babička.
Foto se svolením Marie April
Místo, kam nejraději cestuji
Speciální místo má u mě Londýn, ale nejraději se vracím do Itálie. Náturou lidí a kulturně je mi hodně blízká.
Hudební album, po kterém vždy ráda sáhnu
Carrie & Lowell (Sufjan Stevens) – provázelo mě celou pubertou a hodně ovlivnilo moji první tvorbu. Podle mě jde o jedno z nejlepších alb současnosti. Z klasik určitě Bridge Over Troubled Water (Simon & Garfunkel) a Abbey Road (The Beatles) a ze současných Absolutely (Dijon) a Saison 00 (Luidji).
Oblíbený suvenýr, jejž jsem si přivezla z cest
Nedávno jsem si z Malty přivezla opuncii, takže to je momentálně asi můj nejoblíbenější dovezený suvenýr.
Předmět, bez kterého nedokážu žít
Kytara. Ale i telefon, bohužel. Primárně tedy kvůli foťáku, diktafonu a poznámkám.
Nejlepší kniha nebo podcast
Za naprosto esenciální knihu považuju Na východ od ráje od Johna Steinbecka. Co se podcastů týče, ráda poslouchám Brain We Are, podcasty Page Not Found a nově také Ztělesnění Adély Šponerové.
Foto Alpress
V mé lednici vždy najdete
Cuketu, kokosové mléko a kombuchu. Moje svatá trojice.
Poslední věc, kterou jsem si koupila na sebe
Tenhle týden jsem si konečně pořídila nové dioptrické brýle a mam z nich obrovskou radost. Letos v dubnu jsem svoje staré ztratila a od té doby jsem fungovala tak napůl poslepu, takže teď konečně zase vidím.
Předmět, s nímž se nikdy nerozloučím
Nosím jedny náušnice po ségře, tak těch bych se nikdy nevzdala.
Kulturní zážitek, který mě v poslední době obohatil a donutil se zamyslet
Nedávno jsem viděla dokument The War on Disco, který mi dost utkvěl v hlavě. Vypráví o odporu proti disco hudbě v USA na konci sedmdesátých let a jak za tehdejší nenávistí k tomuto žánru byla homofobie, rasismus a odpor k celé komunitě, která se kolem disca vytvořila.
