„Královna zemřela, ať žije král!“ zaznělo v sobotu 10. září při slavnostní ceremonii, během níž slovutná nástupnická rada složená z předních představitelů britského politického, církevního i veřejného života v paláci svatého Jakuba oficiálně prohlásila nového panovníka ve funkci. Tou chvílí se královnin nejstarší syn Charles jako nový král Karel III. oficiálně ujal vlády.
„My, duchovní a světští lordi tohoto království a členové Dolní sněmovny spolu s dalšími členy rady Jejího Veličenstva a zástupci království a území, radními, občany Londýna a dalšími, jedním hlasem a souhlasem jazyka a srdce zveřejňujeme a prohlašujeme, že princ Charles Philip Arthur George se nyní odchodem naší zesnulé panovnice stává naším jediným zákonným lordem a králem,“ prohlásil tajemník rady.
Slavnostní pocity se však samozřejmě mísily se smutkem, jak nový král přiznal.
„Hovořím k vám s pocity hlubokého zármutku. Celý život pro mě královna, moje milovaná matka, byla obrovským příkladem a inspirací,“ řekl Charles, nejstarší syn královny Alžběty II., už v pátek 9. září večer. Promluvil poprvé jako Jeho Veličenstvo král Karel III. a předstoupil před svůj národ, společenství Commonwealth a vlastně před celý svět, aby pronesl první projev v nové funkci.
Byl to projev příjemně civilní, přitom silný, velmi lidský, upřímný, srozumitelný, emotivní, ale pronesený bez patosu. Byl zkrátka zcela autentický. A dobře naznačil, jaký styl komunikace nový král zřejmě zvolí.
Stojí před úkolem nepochybně obrovským: přejímá monarchii v neklidném období ovlivněném mnoha krizemi, nesnadnou politicko-geografickou i ekonomicko-společenskou situací, která po covidových letech i kvůli ruské agresi opanovala nejen Evropu. Karel III. navíc přejímá Velkou Británii několik let po brexitu. A je odhodlán svému národu sloužit v duchu odkazu své matky.
Na to, kým se jednou stane, se ostatně princ Charles připravoval více než šedesát let. Když 26. července 1958, jako ani ne desetiletý, získal dědičný titul knížete z Walesu, zdálo se, že do převzetí trůnu nejrozlehlejší monarchie na světě zbývají možná jen roky – až prvorozený syn královny Alžběty II. dosáhne plnoletosti.
V listopadu 2022 bude princi Charlesi Philipu Arthuru Georgovi čtyřiasedmdesát let. Otázka, jestli se vůbec někdy stane králem, zaznívala zejména směrem k všeobecné popularitě jeho nejstaršího syna, dnes čtyřicetiletého prince Williama, velmi často. Ale i tehdy bylo zřejmé, že pokud princi Charlesovi v době, kdy usedne na trůn, zdraví alespoň trochu dovolí, zcela nepochybně břímě vlády po své matce převezme. Okamžik smrti královny Alžběty II. pak tuto hypotézu jen potvrdil.
Karel III. tak svému synovi poskytne možnost přípravy. Role prince z Walesu, která nyní připadla Williamovi, obnáší dlouhý seznam povinností, které následníka trůnu soustavně chystají na příští vladaření. A je nepochybně výhodou, pokud tuto fázi nepřeskočí.
Nový král chce svému synovi dopřát co nejdelší čas, kdy ještě může žít jako relativně normální člověk, jako manžel a nadšený otec tří malých dětí, připravující se na nesnadné vladařské povinnosti. Panování není žádná pohádka – je to politika a tvrdá práce, a obstojí jen ti nejzkušenější. Navíc převzít trůn po Alžbětě II. nebude nic snadného ani samozřejmého.
Vedle dnes už spíše formálního vedení sdružení států Commonwealthu se Karel III. po smrti své matky stal především oficiálním panovníkem téměř dvou desítek suverénních států – mezi nimi například Austrálie, Nového Zélandu, Kanady a řady menších ostrovních států.
Osobní historie prince Charlese je přitom mimořádně barvitá. Poslední roky byl mimořádně oblíbeným princem a knížetem, člověkem, na něhož se lidé obracejí se stejnou důvěrou, která byla vždy vyhrazena jeho matce. Vystupoval jako člověk stojící nohama na zemi, pracovitý, inteligentní a vzdělaný – vystudoval antropologii a archeologii –, který dobře rozumí svému národu a své vlasti. A také jako milující otec, tchán a především dědeček.
V polovině devadesátých let, kdy se rozváděl se svou první ženou, princeznou Dianou, býval Charles naopak nejméně oblíbeným členem britské královské rodiny. Nejen obyvatelé britské monarchie, ale celý svět se tehdy dozvěděl i nejintimnější podrobnosti z manželství, „v němž bylo pro tři lidi poněkud těsno“.
Tím třetím člověkem v nejslavnějším manželském trojúhelníku světa byla Charlesova dávná přítelkyně Camilla Parker Bowles, žena jeho srdce už od konce šedesátých let. Žena, kterou si Charles kvůli jejich nerovnému společenskému postavení nesměl vzít a kterou nikdy nepřestal milovat. Žena, která se ukázala být chybou v systému po staletí ověřeném všemi monarchiemi světa.
Místo nežádoucí Camilly nešťastnému princi rodina, poradci a koneckonců i média nekonečnými dotazy na brzké zasnoubení prakticky vnutili Lady Dianu – zcela nezkušenou a plachou devatenáctiletou dívku ze staroslavného rodu středoanglických Spencerů, kteří už od dob válek růží v polovině 15. století sloužili anglické koruně a tehdy vládnoucím Tudorovcům. Mladá anglická aristokratka se skvělým rodokmenem se po dlouhém hledání zdála být pro prince z Walesu, který už měl dost po třicítce, dokonalou volbou. O to víc se na zásnuby pospíchalo.
Možná všichni doufali, že se Camilla postupně princi vypaří z hlavy. Že vedle mladičké, kvetoucí Diany, která dala svému muži, jeho rodině i trůnu rychle po sobě hned dva zdravé syny, pookřeje a na zálety za starší milenkou už nebude mít chuť. Anebo jak to v královských rodinách po staletí bývalo zvykem, mu onu dlouholetou milenku bude jeho královská manželka prostě tolerovat.
Nic z toho se ovšem nestalo. Diana nebyla připravená ani ochotná tolerovat cokoli a prostředí královského dvora i život uvnitř královské rodiny ji stále více psychicky stresovaly. Jak ono dynasticky velice „žádané“ manželství mezi Charlesem a Dianou dopadlo, víme. Klást ale vinu za jeho osud jen princi Charlesovi nebylo od bulváru spravedlivé.
Po tragické Dianině smrti princ Charles prošel proměnou, která z něj udělala mimořádně angažovaného otce. S oběma syny, zcela otřesenými matčiným náhlým skonem, si vybudoval pevný, přátelský a láskyplný vztah. Dnes je navíc nadšeným, už pětinásobným dědečkem.
Pro svá vnoučata, prince George (narozeného v červenci 2013), princeznu Charlotte (květen 2015), prince Louise (duben 2018), Archieho (květen 2019) a Lilibet (červen 2021), je prostě „grandpa Wales“. U příležitosti jeho sedmdesátých narozenin vznikla na počátku podzimu 2018 slavná fotografie, rodinný portrét tří příštích králů, tedy Charlese, Williama a George, a jejich nejbližších.
Na lavičce v zahradě tu sedí princ z Walesu s manželkou Camillou, oba Charlesovi synové s manželkami a tři Charlesova vnoučata, která byla tou dobou na světě. Vévodkyně Meghan je pár měsíců po svatbě s princem Harrym už v očekávání jejich prvního dítěte a princ Charles je na snímku zjevně šťastný. George sedí dědečkovi na kolenou, princezna Charlotte se na lavičce tulí k vévodkyni Camille. Rodinná idylka.
Také šestidílný dokument BBC, který Česká televize nedávno odvysílala pod názvem Princ Charles: Doma v Cornwallu, prince zobrazuje nejen jako pracovitého muže obdařeného velkým talentem, podnikavým duchem a výtečnými manažerskými schopnostmi, ale též jako milujícího otce a dědečka. A jako farmáře a svého druhu velkopodnikatele.
Dokumentární štáb BBC tehdy u příležitosti princových sedmdesátin dostal výjimečnou příležitost v průběhu čtyř ročních dob sledovat prince Charlese při jeho pobytech na vévodství v Cornwallu, které britskému následníkovi nejen patří, ale také ho živí. Nyní toto vévodství přejde pod správu a majetek prince Williama coby nového prince z Walesu.
Vévodství Cornwallské se rozkládá na 130 tisících akrech půdy jihozápadní Anglie a Walesu, čítá na sedm set farem v třiadvaceti hrabstvích s ročními výnosy přes 21 milionů liber a s více než 1,3 miliardy liber v nemovitém majetku. Je dnes hlavním zdrojem příjmů prince z Walesu ‒ a tvoří i velkou část princova osobního jmění.
Sedmisetleté vévodství s nejstaršími farmami pocházejícími už z roku 1337 bylo zároveň dlouhá léta Charlesovou srdeční záležitostí. Tehdy ještě princ z Walesu se v dokumentu představil jako zámecký pán i starostlivý hospodář v holínkách, který v jednom záběru vyvazuje živý plot z hlohu stejně jako každý jiný farmář v okolí.
O svém panství mluvil stejně, jako často slyšíme mluvit i další zástupce mladší generace evropských aristokratů. Nechovají se jako vlastníci, ale spíše jako odpovědní správci.
Charles je navíc známým ochráncem životního prostředí, propagátorem ekologické udržitelnosti v zemědělství i ve formování krajiny, podporuje téma nutnosti zadržování vody v krajině a už řadu desetiletí se mimořádně angažuje i v problematice změny klimatu a obnovitelných zdrojů.
O uhlíkové stopě mluvil už v sedmdesátých letech, kdy většina lidí změnu klimatu vůbec nepovažovala za závažný problém. Všichni členové královské rodiny přitom musí být velmi opatrní ve volbě témat a držet se stranou politické agendy. Pro prince Charlese je to ale zcela zásadní věc a je zřejmé, že tuto agendu bude podporovat i jako nový král.
Na problematiku upozorňuje i prakticky – jde příkladem. Například jeho venkovské sídlo v Highgrove je už od devadesátých let plně zásobováno elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů energie, což bylo v dané době naprosto převratné.
Charles nadšeně využívá nové technologické inovace šetrné k životnímu prostředí a na toto téma pravidelně přednáší i na globálních ekonomických a klimatických fórech po celém světě. Ekologický pohon má ostatně i jeho nejmilejší vůz – Aston Martin DB6, který vlastní od roku 1970, jezdí na bioetanol z Gloucestershire a princ Charles o něm doslova říkal, že speciálně upravený sportovní vůz jezdí „na víno a sýr“.
Což je víceméně pravda – auto skutečně jezdí na pohon vyrobený ze zbytkových sloučenin pocházejících z procesů výroby bílého vína a čerstvého sýru. Není divu, že je nový král s tímto autem nadále spokojen natolik, že s ním byl naposledy viděn ještě jako následník trůnu v červenci 2022, kdy spolu s manželkou dorazili na zahájení sportovních her Commonwealthu, které se konalo v Birminghamu.
Roky už je spokojený také v soukromí. Nakonec se totiž dočkal. Necelých devět let po rozvodu s Dianou si 9. dubna 2005 vzal svou dlouholetou přítelkyni Camillu Parker Bowles. Ženu, kterou miluje přes padesát let.
Camilla se rozhodla nikdy neužívat titulu princezna z Walesu, na který má díky svému sňatku právo. Místo něj využívala jednoho z dalších titulů svého manžela a nosila přízvisko vévodkyně z Cornwallu. Nově se z ní stala takzvaná Queen Consort, královna manželka.
Chovala se vždy přesně tak, jak by se manželka příštího krále chovat měla. Je oddaná, empatická, chápavá, tolerantní, respektuje a ctí manželovu příští roli, zároveň si sama našla osobní agendu. Sečtělá a vzdělaná vévodkyně podporuje několik britských charitativních organizací, vystupuje na podporu obětem domácího násilí, jejím tématem je i podpora výzkumu onkologických nemocí a emancipace žen.
Ti dva nemají rádi formality, přestože je provázejí celý život. V soukromí se jim ale princ Charles vyhýbá, jak jen to jde. Když s Camillou 9. dubna 2020 oslavili patnácté výročí svatby, sdíleli společně na svém Twitteru fotografii, která je dokonale vystihovala. V pohodlném domácím oblečení na verandě svého domu na venkovském panství Birkhall, s dvěma oblíbenými psy Bluebellem a Beth na klíně, působili velmi šťastně. Jako partneři i nejlepší přátelé. Dva lidé, kteří se celý život milují.
Jejich příběh je jednou z nejpozoruhodnějších soukromých historií, které se kdy odehrály v srdci současné britské královské rodiny. Celé dekády bývali těmi, které svět neměl rád. Kteří prý podváděli, trápili a trýznili milovanou, světem obdivovanou a všeobecně populární princeznu Dianu. Kteří lhali.
Jenže svět není černobílý a skutečné velké milostné příběhy nejsou červená knihovna. Příběh prince Charlese a Camilly se dá vyprávět docela jinak – jako příběh dvou lidí, kteří se milují přes půl století. Média kdysi nechápala, proč právě Camilla dlouhodobě tak přitahovala a okouzlovala Charlese, když byl ženatý s Dianou, tehdy považovanou za jednu z nejkrásnějších žen světa. Proč právě ona?
Snad proto, že se znají od mládí a vždy mu byla blízká. Byla jeho důvěrnou přítelkyní od konce šedesátých let, kdy oběma bylo sotva dvacet. „Vždy mě dokázala rozesmát. Nepotkal jsem nikoho duchaplnějšího, moudřejšího, nikoho s větším šarmem. A s nikým jsem nikdy neměl tolik společných zájmů, s nikým na světě jsem se necítil tak dobře, uvolněně a příjemně,“ řekl před časem Charles na adresu Camilly v ojedinělém vyznání.
Žena s originálním smyslem pro humor a láskou ke knihám a poklidnému venkovskému životu se prostě k Charlesovi odjakživa perfektně hodila. Stejně jako on, ani ona nesnášela drama. Přitom Charlesův soukromý život byl osobních dramat plný. Přestože se přitahovali a rozuměli si, nemohli většinu života být spolu, jak chtěli.
Vzít si ji mohl teprve krátce před šedesátkou, v roce 2005, kdy Alžběta II. kapitulovala a dala synovi ke Camille svolení. Přišlo však o pětatřicet let později, než mělo. Vzali se během civilního obřadu ve Windsoru, tak vzdáleném oné opulentní svatbě s Dianou v katedrále sv. Pavla v Londýně, kterou v létě 1981 sledoval doslova celý svět. A vypadali opravdu šťastně.
Dvě Charlesova manželství jsou tak rozdílná, jak jen mohou být. Ač i s první manželkou nepochybně zažil okamžiky štěstí, a nejen v době, kdy se jim narodili synové William a Harry, s atraktivní a živelnou Dianou působil Charles vždy zakřiknutě, protivně a trochu otráveně. Stál v jejím stínu, málokdy se usmíval.
Vedle poklidné Camilly ale Charles září, je oblíbený, pohotový, zábavný a sebevědomý. Je zkrátka encyklopedickým heslem pro muže, jemuž je manželka všestrannou podporou a oporou, ženou, zajišťující zázemí, klid a domácí pohodu. Právě tu pohodu, jakou potřebuje příští král, aby ve své nové roli uspěl.
A korektně a přátelsky se k sobě nakonec chovaly i s Alžbětou II., která Camille opakovaně v posledních letech vyjádřila svůj respekt a úctu. Znovu se to ostatně potvrdilo v únoru 2022, kdy si královna v soukromí připomínala sedmdesáté výročí své vlády a odchod svého otce, Jiřího VI.
Během proslovu, po několika odstavcích plných slov díků, vděčnosti za podporu a sílu, které jí během sedmdesáti let panování nejen její národ projevuje, přišlo nečekané přání, aby se Camilla, vévodkyně z Cornwallu, jednou stala královnou. Respektive královnou manželkou, jak zní titul oficiálně.
„Až nastane čas a můj syn Charles se stane králem, vím, že jemu a jeho ženě Camille poskytnete stejnou podporu, jakou jste poskytli mně. A je mým upřímným přáním, aby až čas nadejde, byla Camilla známa jako královna manželka,“ vzkázala také královna.
Dobrých vlastností a schopností vévodkyně Camilly si byla nepochybně hluboce vědoma a chápala i jejich nesmírnou důležitost. Ostatně ona sama za sedmdesát čtyři let společného života s princem Philipem dobře věděla, jak zásadní je pro panovníka stabilní opora ve spolehlivém, loajálním, milujícím i milovaném životním partnerovi.
To všechno někdejší vévodkyně z Cornwallu splňuje. A moudrá panovnice svým prohlášením v únoru 2022 znovu přinesla vypovídající svědectví i sama o sobě. O své životní zkušenosti, vstřícnosti, pochopení i patřičném nadhledu. O tom, že se i jako vladařka dokázala z dřívějších chyb poučit.
Pro prince Charlese muselo být přání panovnice ohromným zadostiučiněním a přišlo v nejlepší možný čas. Camilla je ženou, s níž je skutečně šťastný a cítí se s ní sám sebou. Je také ženou, která mu poskytuje naprostou oporu a potřebné sebevědomí a sílu k nesnadnému úkolu, který před ním nyní stojí. Bude ji potřebovat.
Bůh tedy ochraňuj krále – i jeho královnu.
