Před několika dny proběhla na pařížském fashion weeku přehlídka módního domu Valentino, na které se podílel král amerického denimu Levi’s. Není to ale poprvé, kdy se džínový gigant spojuje s návrhářem zdánlivě tvořícím v úplně opačné estetice. V Čechách si Levi’s už před dvěma a půl lety vybral k takové spolupráci Zoltána Tótha.
Ten se může pochlubit kariérou s raketovým vzestupem: z neznámého stylisty se zakrátko mohl pochlubit nejen spoluprací s Levisem, ale také úspěšnými přehlídkami na pražském fashion weeku.
Zoltán Tóth navrhuje romantické, ale zároveň nositelné objekty snů manažerek, právniček, galeristek, ale i cool mládeže. Obléká totiž influencerku Teri Hodanovou.
„Ačkoliv jsou moje modely nákladné a pro mladé lidi leckdy nedostupné, jsem strašně rád, že díky Teri jsou vnímány mezi jejími vrstevníky jako něco zajímavého, co se může vyrovnat zahraničním značkám,“ říká designér.
Nejdostupnější jsou od Tótha kožené rukavice, které vyjdou okolo čtyř tisíc, společenské šaty začínají na 30 tisících. Nejžádanějším objektem je ale momentálně bunda, kterou vytvořil rodák z podunajské Šaly pro Levi’s.
Jedná se o přepracovanou verzi takzvaného trucker jacketu, alias bundy, kterou v 70. letech nosili nejen řidiči kamionů, podle kterých je tento svrchník pojmenován, ale také aktivisté, hippies i rockeři.
Ta od Zoltána Tótha stojí 550 eur, má volány a působí romanticky i stylově zároveň.
foto: Marek Míčánek
„Když jsem byl na stáži v Antverpách u návrhářky Ann Demeulemeester, tak jsme si jednou s ostatními stážisti řekli, že si tedy ukážeme, kdo vlastně co tvoří. Když uviděli mé věci, byli velmi překvapení, že dělám tak křehké, efemérní záležitosti,“ směje se Tóth, který v Bratislavě studoval oděvní design společně s architekturou.
Po přestěhování do Prahy působil jako stylista, ale vyjadřovat se oděvem byl pro něj sen odjakživa. To, co vydělal, investoval zpět do svých menších kolekcí. „Připravit kolekci o 15 modelech stojí zhruba 200 tisíc korun, ale bavíme se o velmi základních výdajích, které nezahrnují náklady na její nafocení či přehlídku,“ vysvětluje návrhář.
Poprvé se v Praze prezentoval v rámci soutěže Van Graaf Talent Card pro začínající designéry v rámci fashion weeku v roce 2017. „Tehdy mi zemřela babička a nejdůležitější pro mě bylo se ukázat s kolekcí, kterou jsem udělal na její počest. Nijak jsem nepočítal s tím, že vyhraju,“ usmívá se současný student UMPRUM ateliéru Liběny Rochové.
Tóthovy modely si brzy získaly pozornost mezi veřejností a stačilo málo, aby se z vítěze studentské přehlídky stal na týdnu módy návrhářem, na jehož kolekce se netrpělivě čeká.
Loni na podzimním vydání fashion weeku poskytl Tóth divákům skutečně smyslový zážitek, když jeho přehlídku v prostorách Invalidovny doprovodil orchestr PKF. Akce byla sponzorovaná výrobcem designového nábytku, a jak Tóth přiznává, bez sponzorů a možných investorů nemůže svou značku rozvíjet dál.
„Někteří pomohli financovat přehlídky, jiní zase produkci focení,“ vysvětluje Zoltán, kterému se podle jeho slov daří komerčně dobře, ale na otázku, zda je bohatý, se směje, že především duševně.
Dnes se mu daří přes Instagram prodávat své modely do celého světa a jeho klienti pochází nejen z Evropy, ale také z Asie či Ameriky. Oblečení se značkou Zoltán Tóth dokonce najdete v newyorském concept storu Maimoun, specializovaného na menší, poměrně zavedené značky, které jsou aktuálně v kurzu mezi milovníky módy po celém světě.
Momentálně pracuje Tóth na své diplomové práci, jejíž realizace musela být odložena kvůli jarní pandemii. Strach o úbytek klientů ale kvůli současné složité situaci tolik nemá.
„Bojím se ekonomické krize, mám obavy, že nebudu moct tvořit, ale na druhou stranu si říkám, že moje klientela je mi věrná a podporuje mě. Někdo mi dává přednost před mezinárodními značkami,“ prozrazuje Tóth, k němuž lidé přichází nejen díky dobrým referencím, které na něj slyšeli, ale také díky tomu, že jeho jméno dobře znají z lokálních módních časopisů.
Za největší výzvu právě teď nepovažuje Zoltán Tóth ekonomické překážky, které se mu daří řešit pomocí shánění sponzorů, ale hlavně skutečnost, aby zůstal v tvorbě věrný svým hodnotám. „Doufám, že se mi to podaří i přes veškeré tlaky,“ uzavírá.
