Investiční skupina Hartenberg miliardáře a bývalého českého premiéra Andreje Babiše spravuje majetek v hodnotě více než 1,2 miliardy eur, zhruba třiceti miliard korun. Její firmy zaměstnávají téměř pět tisíc lidí. Portfolio sahá od zdravotnictví přes nemovitosti a e-shopy až po opravny letadel. Součástí skupiny je i FutureLife, druhá největší síť klinik na umělé oplodnění v Evropě. Fond od jeho vzniku v roce 2013 spravuje investor Jozef Janov.
Bratři Jozef a Miroslav Janovovi spolu vyrůstali v Popradu, pracovali ve společnosti Penta Investments a společně působí i v Hartenbergu. Jsou zodpovědní za výkonnost portfolia, jehož základním kamenem jsou peníze Andreje Babiše.
Český expremiér po svém vstupu do politiky převedl část majetku (asi deset miliard korun) do Hartenbergu a přenechal ho bratrům Janovovým a skupině dalších manažerů, aby se zhodnocoval minimálně o patnáct procent ročně. Hartenberg je tak dnes pro Babišovu rodinu po Agrofertu druhým nejvýznamnějším aktivem.
V rozhovoru pro Forbes Janovovi hovoří o tom, jak přemýšlejí o fondových a soukromých investicích a čeho si u firem všímají. Ročně analyzují zhruba stovku akvizičních příležitostí a na pětadvacet až třicet z nich nabízí i nezávaznou nabídku.
V současné době chtějí vstoupit nejméně na čtyři nové trhy a velké plány mají i v oblasti realit. Příležitost vidí v sektoru tradičních pošt, ale nechtějí jít do projektů s hodnotou vyšší než sto milionů eur.
Jedním z nich byla potravinářská firma Hamé, se kterou se v roce 2015 dohodli na koupi za čtyři miliardy korun. Když pak měli právníci připravit smlouvy, prodejce se najednou odmlčel, nebral telefony ani neotevíral dveře přímo v sídle firmy. Postupem času se tedy naučili neradovat se, dokud není investice závazně podepsána.
Můžeme si na začátek zahrát malou hru, ve které vyjmenujeme pár firem a vy řeknete, zda byste do nich investovali, nebo ne?
Miroslav (dále MJ): Ano, prosím.
Novo Nordisk.
Jozef (dále JJ): Je to dobrá firma, ale analyzovali jsme ji a z hlediska násobku je příliš drahá. Cena je zhruba třicetinásobek hrubého zisku. Jsme fundamentální investor a myslíme si, že když něco stojí třicetinásobek EBITDA, a přitom to roste zhruba o patnáct procent ročně, tak už je to hodně vysoko.
MJ: Nekupujeme firmy s vysokými násobky, a pokud ano, musí jít o něco výjimečného, jako byla Tesla v rané fázi. Firma musí mít jedinečný produkt v celosvětovém měřítku.
JJ: Právě jsem se na to podíval přesněji a v současné době je to 32,2krát EBITDA a padesátinásobek čistého zisku.
Je to bublina?
JJ: Nemusí to být bublina, ale přijde nám, že něco, co stojí 32násobek EBITDA, je opravdu drahé. Je to krásná společnost a možná udělají nový lék a vyskočí vysoko, ale kdybych si měl vybrat například Novo Nordisk za padesátinásobek zisku nebo Tevu (Teva Pharmaceutical Industries) za sedminásobek zisku, pak je Teva určitě zajímavější.
Pojďme na další firmu. LVMH?
MJ: Bude zde také vysoký násobek. Kdysi jsem to měl ve svém portfoliu, ale záleželo by na konkrétních číslech a násobcích. Pokud by to bylo nad patnáct, asi bych to nedělal. Není to nic zvláštního, co by mě zajímalo. Nemusím mít k tomu produktu vztah, ale musím věřit číslům a dalšímu růstu.
JJ: Měli jsme v portfoliu například Hugo Boss ještě předtím, než vystřelil nahoru a teď zase klesl. Celkově je otázkou, jaký bude sentiment u luxusních značek. Současným trendem bohatých lidí a celebrit je, kupovat věci, které na první pohled nekřičí značka. Říká se tomu quiet luxury čili tichý luxus.
Bytedance?
MJ: Čínské akcie nenakupujeme vůbec. Čínské ani ruské.
JJ: Nejvíc peněz jsem vždy prodělal na ruských akciích.
MJ: Kromě toho je v Číně problém s reportingem a důvěryhodností čísel. Mohou reportovat cokoli a čísla nemusejí odpovídat skutečnosti.
Nevěříte jim tedy spíš po finanční stránce, nebo s nimi máte ideologický problém?
MJ: Jedno i druhé.
JJ: Rusko už nepřipadá v úvahu vůbec, a když se v Číně změní jakákoli regulace, je to čím dál horší. Jde hlavně o sentiment. Spousta akcií jde nahoru jen proto, že je investoři najednou začnou nakupovat, a my neznáme pozadí toho, co se tam děje na úrovni firem. Americké akcie se mi naopak kupují nejlíp. Tam je absolutní transparentnost. Když pošlete společnosti dotaz, i jako drobný akcionář, odpoví vám do čtyřiadvaceti hodin nebo si s vámi domluví konferenční hovor. Péče o investory je tam naprosto super.
https://forbes.cz/premium/#start
Nvidia?
MJ: Má příliš vysoký násobek.
JJ: Vysoký, ale kdybych ji měl dřív, byl bych velmi rád. Teď už je však pozdě.
Takže něco jako kupovat krypto před deseti lety?
JJ: Kryptoměny vůbec! Snad to zakážou.
MJ: Za kryptoměnami není žádná vnitřní hodnota. Kdykoli může přijít větší světová regulace a zakážou bankám vyměnit krypto za reálné peníze. To bude konečná.
JJ: Krypto dnes už nikdo nepotřebuje. Transakční náklady na platebních kartách jsou minimální a nižší než u krypta. Výrazně je využívá mafie, drogoví dealeři a teroristé. Zažili jsme to v jedné z našich firem, kterou napadli hackeři a chtěli výkupné v kryptoměnách, aby je nikdo nevystopoval.
MJ: Přesně tak. Pokud chce svět zabránit finančně motivovaným kybernetickým útokům, měl by nepřímo zakázat kryptoměny. Například tím, že zakáže bankám směňovat krypto za běžně používané měny.
JJ: Nebo když někde dojde k atentátu a útočníci budou někoho tímto způsobem vydírat, tak jednoho dne nějaký americký regulátor řekne, že je konec, a bude opravdu konec. To nedává žádný smysl. Já bych to okamžitě zakázal.
Berkshire Hathaway?
JJ: To máme a inspirujeme se tím, co kupují nebo prodávají.
A co Reddit?
JJ: To je ziskové? Není to ztrátové? Máme zásadu, že nekupujeme ztrátové společnosti. Hm, podíval jsem se na to a je to ve ztrátě šest set milionů dolarů (třináct a půl tisíce korun) při tržbách devět set milionů dolarů (dvacet tisíc korun). To bude těžké, dostat je do zisku. To vůbec není akcie pro fundamentálního investora.
Takže na GameStop se ani nemusíme ptát.
MJ: Ne, ne. GameStop byl v posledních letech spekulativní akcií. Extrémní volatilita tržní ceny byla způsobena bezprecedentní kolektivní manipulací trhu, která byla nezávislá na finančních výsledcích společnosti.
Foto Ondřej Pýcha, Forbes Slovensko
Jozef Janov investoval do sítě pražských fitness center Next.Move. Dal do nich kolem dvou set tisíc eur.
Takže už jen poslední, OpenAI.
JJ: Umělá inteligence je nyní velkým trendem. I v našich firmách se snažíme spoustu věcí zautomatizovat. Například v klientských centrech v e-shopech nám to nesmírně pomáhá. Když jsme hledali názvy nových produktů nebo firem, použili jsme ChatGPT. Je to výborný nástroj na ulehčení práce. Firmy v této oblasti jsou však většinou startupy, které my neděláme. V Hartenbergu kupujeme společnosti, které mají historii a jsou ziskové.
Chováte se stejně jako soukromí investoři, když do umělé inteligence neinvestujete?
JJ: Nevím, do čeho bychom mohli zainvestovat. Určitě v tomto odvětví existují zajímavé firmy, ale násobky budou extrémní.
MJ: Vlna velkého růstu už proběhla a všichni čekají na výsledky, ale nevidím důvod, proč by se měl ještě více zvyšovat růst, který byl už tak vysoký a už je zahrnutý v současných cenách. Na to bych nesázel.
JJ: Tuto oblast nemáme nastudovanou a museli bychom tomu věnovat čas, abychom ji lépe pochopili.
Může umělá inteligence v něčem zkomplikovat byznys Hartenbergu?
JJ: Naopak. Myslím si, že nám to velmi pomůže. Některé vizualizace, které jsme museli fotit naživo v e-shopech, už děláme prostřednictvím AI. Časem si budete moci na webu prohlédnout, jak na vás bude vypadat oblečení.
V oblasti e-commerce se objevila obrovská konkurence čínských e-shopů, které do marketingu vkládají velké peníze. Jak s tím dokážete bojovat?
JJ: Jsme v jedinečné pozici. Nechtěli jsme jít do známého tržního prostoru, jako jsou například prodejci elektroniky, kde se dá konkurovat jedině cenou. Máme Astratex, Ovečkárnu, Sporteg, Unuo a já mám Spokojeného psa, což jsou všechno jedinečné produkty. Temu nám konkurovat nebude – nebudete si kupovat plavky z Číny, protože když je budete chtít vrátit, bude to příliš složité a kvalita bude jinde. Nás se spíš dotýká to, že mnohonásobně zdražila reklama. Všechny další projekty, které chceme v e-commerce kupovat, jsou tam, kde Temu nebo Shein vůbec nejsou.
Jaké parametry sledujete, aby vás Temu neohrozilo?
JJ: Musí to být unikátní koncept a něco, co je nekopírovatelné. Zároveň to musí mít potenciál geografické expanze. Lokální trhy jsou nasycené. Pokud chcete růst dvouciferně, musíte otevřít nové trhy. K tomu potřebujete jedinečný produkt nebo služby, protože tam působí jiní hráči.
Jak to máte nastavené velikostně?
JJ: Máme pravidlo, že pokud firma nedosahuje hrubého zisku dva miliony eur, tak ji nekupujeme. Menší firmy si nedokážou zaplatit kvalitní management, nemají zdroje na vývoj e-shopu a nemůžete s nimi vybudovat automatizovaný sklad.
Platí hranice dvou milionů pouze v e-commerce? Nebo je to pravidlo pro celé portfolio?
JJ: Pouze pro e-commerce. Běžně je ta hranice čtyři miliony eur. Pokud už v nějakém byznysu jsme, můžeme koupit i menší firmu, protože nás to příliš nezatěžuje. Pokud to má být samostatná firma a nová oblast, tak nás není tolik, abychom si to mohli dovolit.
Hodně českých e-shopů v současné době krachuje, překvapivě jde i o dobré značky.
Je pro vás příležitostí nebo komplikací, že v současné době mnoho menších e-shopů zaniká?
JJ: Za poslední půlrok k nám přišlo dvacet e-shopů, které měly problémy s cash flow. Často jsou to těžké případy závislé na jednom nebo dvou zakladatelích, nemají dobré cash flow, produkt je snadno okopírovatelný a Temu je zabíjí, protože má nesrovnatelně nižší ceny. Hodně českých e-shopů v současné době krachuje, překvapivě jde i o dobré značky.
Sportega ale nemá svoje unikátní produkty. Jste jen prodejce, ne?
JJ: Nemá, ale jde hlavně o hokej a tenis, kde takový výběr jako u nás nikde nenajdete. Koupit si hokejku Bauer z Ameriky by bylo drahé. Také máme nosiče Thule, které vám nikdo nepošle letadlem z Číny. Zároveň je rozdíl právě v tom, že jsme jen prodejce a máme nižší marže. U vlastních výrobků můžete mít marži čtyřicet až padesát procent, u Sportegy a Spokojeného psa to je 25 až 28 procent. S takovou obchodní marží to vychází jen tak tak, aby vám zisk tvořil alespoň pět procent z tržeb.
Zkopírovali v Číně nějaký váš vlastní produkt?
JJ: Děje se spíše to, že kupují naše jednotlivá klíčová slova. Když zadáte název naší společnosti, první, co na vás možná vyskočí, je Temu. Google s tím nic nedělá.
Dá se s tím nějak bojovat?
JJ: Píšeme Googlu, ale Temu je evidentně větší klient než my. Trvá to. Postupně se to reguluje, ale je to komplikované. Temu dává hodně práce logistickým firmám, které ho podporují.
Je ještě něco, co vás v oblasti e-commerce znepokojuje?
JJ: Ani ne. Ceny firem, které nyní nakupujeme, jsou již rozumné. Před covidem to bylo opravdu šílené. Každý, kdo pracoval v e-commerce, si myslel, že je král a má nejlepší povolání na světě. Dnes tyto „hvězdy“ upadají a často nemají na výplaty. Najednou zjistili, že e-commerce je jen obyčejný retail, což je vysoce konkurenční odvětví.
Co vnímáte aktuálně jako největší trend v e-commerce?
JJ: Každý řeší logistiku a automatizaci procesů. Trendem je nemít vlastní sklad, ale pronajmout si ho od logistického partnera, který se o něj stará za vás a vy mu dáváte provizi z každého balíčku.
Proto vás tolik zajímá poštovní sektor, když jste koupili podíly v belgické a nizozemské poště?
MJ: To je něco jiného, ale souvisí to. Na poštách se vytrácejí klasické listovní zásilky a narůstají balíčky e-shopů. Proto investujeme do pošt, protože pošty a logistika musejí existovat.
Musejí?
JJ: Někdo doručovat musí. Pošty mají kompletní infrastrukturu, jen musejí změnit svůj byznys model. Každý se teď snaží mít vlastní výdejní boxy, což znamená, že tato oblast bude za chvíli známým tržním prostorem. Jedinou možností bude bojovat cenou, což je pro naše e-shopy dobré, protože cena za doručení půjde dolů. Zvýší se také pohodlí pro zákazníka.
Foto Ondřej Pýcha, Forbes Slovensko
Jozef (vlevo) a Miroslav Janovovi
Máte někdy při investování rozepře?
MJ: Jistě. V minulosti to byla například Tesla. Jožo mi každý měsíc posílal články o tom, jak nemají likviditu, kdy zkrachují a kolik ještě mají času. Já jsem to viděl opačně. Viděl jsem produkt, četl jsem recenze a věděl jsem, že jde o průkopnický model. Jako když vyšel první iPhone. Věřil jsem tomu a vydělal na tom docela slušné peníze. Dnes na ni máme stejný názor, protože firma už dosáhla svého vrcholu a konkurence ji dohnala, takže už nemá jedinečný produkt. Dokonce už zaznamenala první poklesy.
Jak často se stává, že vnímáte jednu věc jinak?
MJ: Aktuálně mi Jožo opakovaně posílá, jak nízké jsou násobky u evropských automobilek, že se obchodují za dvojnásobek ročního zisku. Ale já vždycky dostávám protiargument, že celý automobilový průmysl se nyní restrukturalizuje a zisky, kterých bylo v posledních letech dosaženo, byly neudržitelné. Automobilky proměnily krizi v oblasti komponentů v příležitost a skrytě zvýšily ceny. Nezvýšily ceníky, ale přestaly poskytovat slevy, takže se zdá říct, že jejich auta zdražila o dvacet procent. I když vyráběly méně aut, dosahovaly šílených zisků, což se už nebude opakovat. Nyní se to mění, a proto jsou násobky nízké. Přibyla k tomu čínská konkurence, plánovaný zákaz spalovacích motorů a transformace odvětví na elektromobilitu.
Jaký byl váš poslední spor v Hartenbergu?
MJ: Ohledně některých e-shopů. Byl jsem pesimistický vůči vyšším valuacím.
JJ: Ano, kdokoli před několika lety přišel s e-shopem, chtěl čtrnácti- až patnáctinásobek hrubého zisku. Astratex jsme koupili za 16,7násobek EBITDA.
MJ: Tehdy jsem byl proti.
JJ: Nikdy jsme nekoupili tak relativně drahou firmu, ale bylo to na malých číslech. Byl to necelý milion eur EBITDA, ale viděli jsme tam dobré lidi a byla to první firma v oboru, do které jsme chtěli jít. Řekli jsme si, že je to šílený násobek, ale koupíme ji, abychom se do ní dostali. Stačí zlepšit výkonnost o pětadvacet procent a už to nebude šestnáct, ale deset. Když jsme ji koupili, hned první rok se zisk zvýšil z šestnácti milionů korun na třicet. Dnes Astratex dělá EBITDA 150 milionů korun. Navíc tím, že jsme vstoupili do odvětví, za námi chodí další hráči, jestli je nechceme koupit, takže nám to hodně pomohlo. Spolupráce se zakladateli nám také velmi dobře funguje a svými výsledky jsme na trhu získali dobré jméno.
Zaplatili jste takový vysoký násobek i při něčem jiném?
JJ: Nevzpomínám si, ale například kliniky v Nizozemsku nebyly levné a klinika Gennet byla velmi drahá. Tam jsme však byli ochotni zaplatit vyšší částku, protože to byla největší genetická laboratoř ve střední Evropě. Obrovský potenciál růstu, skvělé synergie se skupinou a unikátní společnost.
Co znamená velmi drahá?
JJ: Dvouciferný násobek EBITDA. Mysleli jsme, že zaplatíme desetinásobek, ale první rok to kleslo, takže jsme vlastně zaplatili dvanáctinásobek EBITDA. Bylo to docela hodně, protože v té době se zdravotnické vybavení obchodovalo za osminásobek. Pochybovali jsme, zda to byla dobrá koupě, ale najednou jsme o rok později dosáhli dvojnásobku EBITDA. Začali jsme tam posílat vzorky ze všech našich klinik a došlo k synergiím. Najednou jsme koupili společnost ne za dvanáctinásobek, ale za pětinásobek – a už jsme věděli, že je dobře.
Překvapí vás někdy reakce toho druhého?
JJ: Už asi ne. Někdy máme na akcie takový pohled, že Miro by něco koupil a já ne. Já spíše kupuji takové nudnější akcie, protože nechci platit vysoké násobky. Například teď vedeme debatu, zda koupit Boeing. Miro argumentuje tím, že na světě jsou dva velcí výrobci, mají duopol, existují extrémní bariéry vstupu do odvětví a v budoucnu to bude vždycky dobré.
Ale když se podíváme na čísla, tak Boeing je ve ztrátě, mění generálního ředitele, má spousty problémů a regulací a my debatujeme o tom, jestli máme čekat. Akcie dnes stojí 160 dolarů (3611 korun), měli bychom čekat, až budou stát 140 dolarů (3159 korun)? Nebo ji koupíme hned, protože jednoho dne bude určitě stát tři stovky? Bál jsem se toho, ale nakonec jsme ji koupili. Při ceně kolem 210 jsme zase něco prodali. Máme na to dobrý „průměr“, mohlo by to klesnout o dalších deset procent a pořád bychom byli v plusu. Teď už jen čekáme, až se to rozjede. Bude to trvat pár let, ale pak budou mít akcie určitě podstatně vyšší hodnotu než dnes.
Foto Ondřej Pýcha, Forbes Slovensko
Bratři Janovovi spolu působí v Praze. Jeden je hlavním stratégem skupiny Hartenberg, druhý jejím investičním ředitelem.
Jak máte poskládané své soukromé portfolio? Liší se to?
JJ: Mám asi padesát akcií. Deset nejstabilnějších máme také v podílovém fondu Hartenberg. Do Hartenbergu se snažíme nakupovat stabilní tituly, u kterých neočekáváme velký pokles. Na druhou stranu to kompenzuje nižší růst. Naším cílem je dlouhodobý růst kolem patnácti procent, což se nám daří plnit. Máme tam banky, pošty, letiště a společnosti, které vyplácejí dividendy nebo provádějí zpětný odkup akcií.
Kolik z těch padesáti titulů máte stejných?
MJ: Dvacet?
JJ: Možná polovinu.
Kdo se přiklání ke kterým?
JJ: Každý z nás má načteno něco jiného. Já mám například hodně titulů ze zdravotnictví, protože čtu jejich výroční zprávy a chodím na jejich analytické prezentace. Mám je dlouhodobě v portfoliu, když jsou vysoko, tak prodávám, a když jsou nízko, tak dokupuji. Moje tři oblíbené akcie jsou Teva, Fresenius a Community Health.
MJ: Já mám trochu jiný přístup. Mám možná stejný počet titulů, ale menší objem. Dělám menší transakce a dělám jich fakt hodně. Za minulý rok to byly stovky transakcí na koupi a prodej. Před covidem jsem byl investor jako Jožo, ale po patnácti letech konzervativního investování jsem přešel na kombinaci poloviny portfolia konzervativního a poloviny oportunistického. Viděl jsem, že akciový index klesl za měsíc o třicet procent, a tak jsem si nastudoval, co je to covid a jak se statisticky chová. Podíval jsem se do historie indexů, která pamatuje desítky takových krizí.
Jediným rozdílem byla doba, po kterou se index odrážel ode dna. Vsadil jsem na to a zbavil se všech ultrakonzervativních věcí. Během měsíce jsem nakoupil akcie, které byly o třicet procent „dole“. Říká to i známý Rothschildův výrok, že když ulice krvácejí, tak nakupuj. Tím se řídil a možná jsem do toho šel až bezhlavě, ale vybral jsem si akcie, které byly na první pohled bezpečné.
Jaké například?
MJ: Řekněme ČEZ. To je téměř český státní monopol, kde jsem si říkal, že ať už skončí covid jakkoli a Česko bude fungovat dál, elektřinu budeme potřebovat pořád. Říkal jsem si, že se akcie musí vrátit na původní hodnotu. Nakonec se tam za dva měsíce vrátila a já jsem za dva měsíce vydělal třicet až čtyřicet procent. Další příležitost byla v ropě, která spadla téměř na nulu a chvílemi byla dokonce záporná, protože bylo příliš mnoho produkce a málo poptávky. Do ropy jsem neinvestoval přímo, protože komodity nikdy nekupuji, ale investoval jsem nepřímo prostřednictvím společností, které ropu těží a zpracovávají. Některé klesly až o devadesát procent a za rok a půl byly zpět, což byl fantastický výnos.
Tipovali jsme vás spíše na technologické tituly.
MJ: Ty mám také.
JJ: Já mám z technologických firem Metu a měli jsme i Micron. U nás to funguje tak, že jsme čtyři, kteří dělají s akciemi, a každý může přijít s návrhem. Pokud tři ze čtyř hlasují pro, pak nakupujeme. Měli jsme Micron, což je americký výrobce polovodičů a částečný konkurent Intelu. Při něm se nám sotva vrátil počáteční kapitál. Nejprve měli skvělé násobky a super zisky, ale pak měli dva špatné kvartály a akcie klesly na polovinu. V té době jsme rychle nakupovali a nakonec jsme se z toho dostali jen taktak. Řekli jsme si pak, že tomu opravdu nerozumíme, takže do tohoto sektoru už znovu nepůjdeme.
MJ: Já jsem si ty akcie nechal a ještě jsem je přikoupil, a když přišel fenomén umělé inteligence, vystřelily asi o padesát procent. Měl jsem pevnější nervy a zůstal jsem v tom, což se mi nakonec vyplatilo. Občas si vyberu pár rizikovějších akcií, o kterých si myslím, že mají dlouhodobý potenciál, a krátkodobě jsem připraven snášet ztrátu, zhruba do tří let. Pak si s těmito akciemi hraji, když klesnou o deset procent, nakoupím, a když stoupnou, prodám pouze ten příkup. Proto mám tolik transakcí. Kromě samotného růstu cen akcií se dá vydělat i na jejich krátkodobé volatilitě, a tak jsem schopen překonávat výkonnost i hlavních indexů.
Podívejme se i na investování v Hartenbergu. Jak to probíhá při koupi nějaké firmy?
JJ: Dokud není akvizice podepsána, tak s tím nepočítáme. Stalo se nám to už víckrát. V roce 2015 jsme jeli do Rigy podepsat Hamé. Vyjednávali jsme dva dny, dohodli si cenu a skončili ve čtyři hodiny odpoledne. Dohodli jsme se s prodávajícími, že než právníci dodělají a vytisknou smlouvy, tak se půjdeme najíst. Během večeře přišel návrh dát si šampaňské, ale řekl jsem, abychom ještě neslavili. V šest hodin jsme se měli vrátit zpět, ale nejprve nám měli zavolat.
Telefon však nezvonil, tak jsme volali my. Nikdo nezvedal. Nepřišel nám od nich ani e-mail. Naštěstí jsme byli blízko, tak jsme tam zašli osobně. Zazvonili jsme a nikdo neotevíral. Nakonec nám o půlnoci přišel e-mail, že se rozhodli pokračovat s někým jiným. Následně ve čtyři ráno vydali tiskovou zprávu, že prodej podepsali s Orklou. Zpětně jsme se dozvěděli, že jim volali do Norska a řekli jim, že když dají o čtyři miliony víc, tak to mají. Byla to transakce za čtyři miliardy korun.
Takže vás použili jako odrazový můstek při vyjednávání?
JJ: Ano, často to tak bývá. Nechcete být k tomu použiti, ale reálně to nikdy nevíte.
Dá se vůči tomu nějak bránit, nebo si na to musíte zvyknout?
JJ: Můžete si říct o exkluzivitu, když jste ve vyjednávání už takhle daleko. Dneska už to tak děláme u většiny pokročilých transakcí. Ale ne vždy to vyjde. Zhruba v padesáti procentech případů ano a v padesáti procentech ne.
MJ: Akvizice totiž není jen o ceně, ale také o podmínkách. Smlouva o prodeji může mít i sto stran. Důležitou komponentou je to, jestli tam zůstává prodávající s nějakým podílem a stejně tak akcionářská dohoda.
Foto Ondřej Pýcha, Forbes Slovensko
Jozef Janov
Nebyl nákup za čtyři miliardy korun pro vás příliš velký?
JJ: Bylo to na nás fakt velké, i když polovinu by zajistilo bankovní financování. Buď by nás to nakoplo, ale umělo by nás to i stáhnout. Když jsme dělali první investice po založení Hartenbergu, byli jsme strašně opatrní, co kupujeme a za jakou cenu. Věděli jsme, že první dvě až tři investice budeme muset udělat dobře, abychom získali další kapitál.
Hamé by ale spolklo třetinu financí ve vašem fondu.
JJ: Ano. Zároveň jsme na začátku zvažovali koupit i jednu českou banku za sto milionů eur (dvě a půl miliardy korun), ale nelíbilo se nám tam několik špatných úvěrů. Nakonec to koupil nějaký Rus, který potřeboval bankovní licenci, a zaplatil jim, kolik chtěli.
Jak se nakonec vyvíjí Hamé s novým majitelem?
JJ: Dnes už nemá tak dobrá čísla jako kdysi, ale s námi to mohlo vypadat jinak. Naše strategie byla postavena na jiných produktech, než jsou paštiky, které lidé dlouhodobě jedí méně. Chtěli jsme jít hlavně do segmentu, jako jsou okurky, chlazené věci, dětská výživa a nápoje. Chtěli jsme začít i s mléčným segmentem, protože jsme měli synergie s dalšími firmami ve skupině Agrofert. Měli jsme připraveny dvě menší akvizice výrobců dětských produktů v Německu a v Polsku.
Měl jste i takový případ, že jste něco nekoupili a začalo to růst?
JJ: O tom nechci mluvit, protože mnoho věcí se vrátí na trh za dva tři čtyři roky. Často máme podepsané mlčenlivosti a nemůžeme o tom mluvit, ale například pár e-shopů jsme nekoupili a mohli jsme. Mysleli jsme si, že to nebude tak růst, ale vyrostlo to nádherně. V e-shopech jsme párkrát mohli raději zavřít oči, zaplatit o trochu víc a bylo by to dobré.
Kolik času obvykle uplyne od prvotního zájmu po podpis smlouvy?
MJ: Od úvodní nabídky standardně zabere zhruba měsíc interní analýza a poté začíná tří- až čtyřměsíční due diligence, tedy důkladný audit společnosti. Během té doby zanalyzujeme firmu natolik, že se dokážeme rozhodnout, jestli ji chceme, nebo ne a za jakých podmínek.
Jakou máte úspěšnost? Na kolik zájmů vyjde jedna koupě?
JJ: Ročně dostaneme zhruba sto nabídek. Sedmdesát procent zabijeme hned, protože je to malé, nevyhovuje nám země původu, je to startup, neděláme to, ani nechceme ten sektor dělat. Třicet procent si prohlédneme, uděláme si základní finanční profil a investiční tezi. Pak si sedneme interně jako investiční komise, jestli je to sektor, kde chceme být a zda by nám firma pasovala do portfolia.
Z těch třiceti procent jde čtvrtina dále. Zjistíme si cenová očekávání a řekneme si, jaká cena by byla pro nás přijatelná. Kromě toho aktivně hledáme příležitosti sami, speciálně v sektorech, kde už jsme zainvestováni. Hodně investujeme do klinik. Například jen do srpna letošního roku jsme podali patnáct nabídek na kliniky v Evropě a sedm na e-shopy. Ročně dáváme pětadvacet až třicet nabídek.
Chodíte i naslepo, nebo vždy reagujete na zveřejněný zájem?
JJ: V sektorech, ve kterých jsme, se snažíme oslovovat majitele firem sami. Například s FutureLife teď chceme jít až na čtyři nové trhy. Vždy si uděláme rešerši trhu, najdeme si tři až čtyři top hráče a jdeme za nimi. Řekneme jim, kdo jsme a jak bychom uměli spolupracovat, že nemusíme vlastnit sto procent podniku a stačí nám majorita. Řekneme jim, že se mohou zapojit do skupiny a že jim dáme náš software, aplikaci, medicínské know-how v rámci skupiny či možnost jít se podívat do Finska, Anglie, Česka nebo Španělska a naučit se, jak zlepšit medicínskou a laboratorní úspěšnost při léčení párů. Většinou je to velmi zaujme. Obvykle máme šanci padesát na padesát, že si s námi budou povídat. Většinou už mají představu, kolik by chtěli, tak pokračuje debata, jak to bude probíhat do budoucna.
Když vydělíme počet analyzovaných obchodů ročně počtem pracovních týdnů, tak to vychází na dvě analyzované firmy týdně. Je to tak?
JJ: Přibližně ano. Včera jsme dali jednu nabídku a příští týden budeme podepisovat dvě.
MJ: Během roku je to strašně nerovnoměrné. V létě je toho méně a nejvíc je toho ve čtvrtém kvartále.
JJ: V září jsme dávali deset nabídek, proto si musíme vždy stanovit priority, protože neuděláme všechno. Někde jen vystřelíme cenu, jestli se někdo chytí. Teprve tehdy, když to vyjde, tomu dáme více času a energie. Tento rok je velmi zaplněný, neboť jsme koupili už tři projekty s nemovitostmi a další chceme dokupovat. Zároveň probíhají exkluzivní jednání s šesti klinikami a třemi e-shopy.
Kdyby vyšlo všechno, dokázali byste to koupit?
JJ: Samozřejmě, dokázali bychom. Máme malé zadlužení ve firmách a hlídáme si, aby nám na nové projekty zůstaly volné prostředky.
Foto Ondřej Pýcha, Forbes Slovensko
Miroslav Janov
Platí, že volných máte kolem devadesáti milionů eur?
JJ: Skoro sto, protože jsme si vyplatili nějaké dividendy a můžeme reinvestovat to, co jsme vydělali. Takže dnes máme čistě na akvizice sto milionů vlastních a spolu s bankovními úvěry přibližně dvě stě milionů eur.
Neplánujete žádnou obří akvizici typu Hamé?
JJ: Nechtěli bychom kupovat firmy větší než sto milionů eur, protože by to mohlo ovlivnit portfolio. Máme ho velmi zdravé a máme dobrou výkonnost, ale kdybychom koupili něco velkého a náhodou by se to vyvíjelo špatně, začalo by to mít vliv na další projekty. Největší akvizice, jakou jsme zatím udělali, je londýnská klinika CRGH (Centre for Reproductive and Genetic Health). Koupili jsme ji za 140 milionů liber (asi 4,2 miliardy korun), což byla naše největší akvizice v historii. Kupovali jsme to kompletně na dluh, jelikož FutureLife byl nezadlužený. Díky tomu jsme se stali jedničkou v Anglii.
Jak přemýšlíte o realitách? Vidíte potenciál i v nich?
JJ: V odvětví realit jsme na třech trzích. Praha, Bratislava a Lublaň. Máme koupeno osm dalších projektů a příštích pět let budeme stavět čtyři tisíce bytů. Dohromady je to 350 tisíc čtverečních metrů pozemků. Hrubá hodnota stavby po dokončení je jeden a půl miliardy eur a chceme to ještě navýšit. Aktuálně to tvoří patnáct procent našeho portfolia, přičemž bychom to chtěli dostat na čtvrtinu. S developerem Corwin nyní v Praze děláme projekt s tisíci byty, v Lublani budeme stavět skoro dva tisíce bytů a s developerem JRD v Česku zbytek.
V jaké době padlo rozhodnutí jít do realit?
JJ: Jsou to cykly. Vždy musíte přemýšlet o tom, jaká bude situace za pět let. Jakýkoli projekt koupíme, povolení trvají minimálně dva roky a musíte odhadnout, jak to bude vypadat za další tři roky. Základ je nekoupit pozemek draho. Úplně první jsme dělali Orchard v Ostravě. Následně jsme postavili nemocnici s developerem Tamirem Wintersteinem v Praze. Potom JRD začalo stavět jeden projekt, ve kterém jsem si chtěl koupit dům a dohodli jsme se, že bychom do toho šli i jako firma. S Corwinem to zase bylo tak, že kolegyně pracovala ve společnosti EY a její kolegové přešli do Corwinu. Připravovali nějaký projekt a zeptali jsme se jich, jestli nehledají partnera, aby rostli ve dvojnásobném tempu, než by rostli sami.
Jak se bude podle vás vyvíjet trh?
JJ: V Praze jsem velmi optimistický. Hypotéky jsou blízko čtyřem procentům, což je pro lidi mentálně mnohem dostupnější. Když byla úroková sazba šest a půl procenta, to už jsme viděli, že se byty neprodávají. Očekáváme, že trh bude příští dva roky super, protože v Praze je velmi mnoho nových lidí. Chceme co nejrychleji začít stavět. Jeden projekt máme na Barrandově a jeden v Kladně. Chtěli bychom je dát na trh v prvním kvartálu příštího roku. Lublaň začínáme prodávat příští rok. Koupili jsme tam největší administrativní centrum hned na autobusovém nádraží a ze čtyřiceti procent ho už máme obsazené.
Jak je to v Bratislavě?
JJ: Tam se trh velmi ochladil. Máme tam jeden projekt, ale probíhají u něj povolení a na trh přijde nejdříve za dva roky.
Kupovali jste v poslední době i nějaké větší pozemky?
JJ: Kupujeme stále, ale vždy záleží na ceně. Letos jsme koupili pět velkých pozemků a do roka určitě koupíme pár dalších.
Jaká je v tomto odvětví návratnost?
MJ: Relativně nižší oproti jiným projektům. Uvědomujeme si však, že tím máme více diverzifikované portfolio. Reality jsou v rámci našeho portfolia nejméně riziková oblast. Pokud na začátku nekoupíte pozemek draze, tak i když budete mít nižší vnitřní míru návratnosti, stále nebudete ztrátoví.
Je to vaše nejkonzervativnější odnož?
MJ: Ano. U klasických projektů cílíme ke dvacítce, ale při realitách je to méně.
Na e-commerce je dobré, že když uděláte něco dobře, tak to uvidíte hned další den. V realitách přijde výsledek za několik let.
Je to protipól k e-commerce, která je nejvíce riziková, ale potenciálně i nejvíce zisková?
MJ: Asi ano. E-commerce je volatilnější a každý den musíte sledovat tržby. Reality mají pětileté cykly a víme, že můžeme například na dva roky pozastavit prodej a nic se nestane.
JJ: Na e-commerce je zase dobré, že když uděláte něco dobře, tak to uvidíte hned další den. V realitách přijde výsledek za několik let. Musíte mít portfolio poskládané tak, že chvíli táhne jeden a chvíli druhý.
Jak snášíte riziko? Jste v tom stejní, nebo se lišíte?
JJ: Já jsem v soukromých investicích spíše dlouhodobější investor a denní sledování grafů mě nebaví. Najdu si firmu, které věřím, zainvestuji do ní jednorázově a držím ji déle.
MJ: Já zase nemám problém koupit jednu firmu i pětkrát podle toho, jak klesá. Potom částečně prodávám a přikupuji a vydělávám na té sinusoidě. Když se podíváte na index, tak ročně například vydělá deset procent, ale během roku může být několikrát minus deset procent i plus deset procent. Přesto umím index překonat.
Neinspiroval vás přístup toho druhého?
MJ: Já jsem inspiroval Jozefa a občas mě poslechne. Například ho upozorním na nějakou akcii, kterou už má koupenou, že klesla o deset procent. Pokud ho přesvědčím, že je to krátkodobé, tak přikoupí.
JJ: S kolegy máme vytvořenou skupinu, ve které každý sleduje své akcie a párkrát za den se podíváme, jestli tam není nějaký rychlý pád. Když je něco zajímavého, tak si napíšeme, jestli to jdeme koupit, nebo ne. Většinou se domluvíme přes WhatsApp za minutu. Aktuálně máme na čekací listině deset firem a sledujeme, kdy klesnou na stanovenou cenu, která nám bude dávat smysl. Jedna se tam už blíží, tak máme zadanou objednávku a čekáme, jestli to seběhne, nebo ne.
Co je to?
JJ: Puma. Má dobrý násobek a akcie klesla na polovinu relativně bezdůvodně, protože je stáhlo dolů Nike, kterému se nedařilo. Puma nám přijde poměrně stabilní a s novými kolekcemi cílí na mladší ročníky. Finančně je to zdravá firma a obchoduje se za rozumný násobek.
Puma chce údajně dohnat Adidas a dává spoustu peněz do vývoje i marketingu.
JJ: Když jsme ji schvalovali, byla za 55 eur. Teď je okolo čtyřiceti a už se blíží k hranici, u které ji chceme koupit. Celkem slušně jsme vydělali také na Under Armour. Při nákupu byl za šest dolarů a po příchodu nového ředitele se dostal na devět, tehdy jsme to prodali. Teď to kleslo k šesti dolarům, tak jsme to nakoupili. CEO chce fungování firmy změnit, protože přestala růst. Já si také myslím, že je někdo do pár let koupí, což by znamenalo slušnou prémii při převzetí.
Je pro vás při investování důležitá osobnost zakladatele?
MJ: Mám dva krásné příklady. Elon Musk vidí, že Tesla se nyní trápí, tak rychle vymyslel robotaxi a bateriová úložiště, díky čemuž firma dále roste. Druhý krásný příklad je Meta. Zuckerberg nikdy nevyplácel dividendu a vždy nabíral zaměstnance. Přišla však krize, tržní cena poklesla za dvanáct měsíců o sedmdesát procent, tak uškrtil náklady, ohlásil dividendu, tržní cena se odrazila ode dna a Meta stoupla v průběhu roku 2023 o pět set procent až ke svému historickému maximu. Tito lídři to mají v sobě.
JJ: Meta je totální monopol a ať vymyslí jakoukoli hloupost, tak i kdyby za to lidé zaplatili po jednom dolaru, měli by tři miliardy dolarů měsíčně. Zuckerberg nedávno dostal přes prsty a trh ho potrestal za to, že hodně investoval do virtuální reality. Uvědomil si to a dnes má firma čtyřnásobnou hodnotu. Je to akcie, na které jsme vydělali nejvíce z celého fondu.
Kdyby Elon Musk chtěl, mohl by si pořídit všechny automobilky na světě. Trh mu neskutečně věří.
Je dobrá firma i Tesla?
JJ: Tesla přestala růst a stále je za šedesátkrát EBITDA.
MJ: Hodnota Tesly je větší než u všech ostatních listovaných automobilek. Nevnímá se jako automobilka, ale jako technologická, softwarová firma. Proto nejsou násobky jedenkrát, ale mnohem vyšší.
JJ: Kdyby se Musk postavil před akcionáře a řekl jim, že potřebuje dalších sto miliard, je schopen je sehnat a koupit si, co chce. Kdyby chtěl, mohl by si pořídit všechny automobilky na světě. Trh mu neskutečně věří.
MJ: V tom je to kouzlo osobnosti. Když je za danou firmou pořádný lídr, tak její hodnota většinou nezmizí.
Co vám mezi sebou imponuje na přístupu toho druhého?
MJ: Jožo je lídr a ten, který rozhoduje. Zároveň je za všechno zodpovědný.
JJ: Bohužel. Všechny problémy končí u mě. Mně se na Mirovi líbí, že je trpělivější.
MJ: Jožo je impulzivní a dělá rychlá rozhodnutí.
JJ: Protože není čas. Mám toho hodně a raději nějak rozhodnu, i když to není správné. Když vím o nějaké věci alespoň na osmdesát procent, tak se umím rozhodnout. Miro si to bude tři dny analyzovat a podívá se na to z každé strany, ale já tolik času nemám. Já potřebuju vše řešit hned. Historicky jsem nejvíce chyb udělal v tom, že jsem oddaloval nepříjemná rozhodnutí, neudělal jsem je dřív a rázněji.
