Příběh úspěchu producentů Petra Šizlinga a Filipa Bobiňského a jejich firmy Dramedy, která slaví dvacet let na trhu. Jejich seriály pravidelně obsazují hlavní vysílací čas českých televizí, daří se je prodávat do zahraničí a bodují i na Netflixu.
Jejich obličeje pravděpodobně neznáte, ale jména vám možná přijdou povědomá.
Je to i proto, že na ně narážíte už léta v závěrečných titulcích těch nejsledovanějších českých seriálů. Filip Bobiňski (47) a Petr Šizling (48) mají čich na to, co diváky táhne.
Jejich soukromá produkční společnost Dramedy Productions funguje na českém trhu letos přesně dvacet let. Jako jediná česká firma se zabývá nejen vývojem seriálů od námětů a jejich produkcí, ale provozuje i vlastní filmová studia Dramedy Studios.
S myšlenkou založit Dramedy přišel v roce 2003 Bobiňski, který kromě produkce na FAMU vystudoval také byznys na University of Pittsburgh, kde získal titul MBA. Poté žil a pracoval v zahraničí, například v Berlíně.
Po návratu do Česka oslovil Petra Šizlinga: a tak vznikla jejich firma, se kterou do Česka přinesli i novátorské postupy ze zahraničí, například adaptace seriálů.
Tak to bylo i v případě jejich prvního projektu – seriálu Redakce na Nově. Dvojice stojí dále za úspěšnými projekty, jako jsou Vyprávěj, První republika nebo Kukačky. Na Nově nyní uvádí svou novinku, seriál Zlatá labuť.
Letos v únoru tak tvorba z dílny Dramedy obsadila hned čtyři večery v hlavním vysílacím čase veřejnoprávní i soukromé televize.
„Už poněkolikáté se totiž reprízuje Vyprávěj, které běží dvakrát týdně na ČT, jež znovu vysílá i Kukačky. Do toho Nova uvedla naši Zlatou labuť, paradoxně si tak konkurujeme s Vyprávěj,“ směje se Filip Bobiňski.
S dodatkem, že navíc na Netflixu běží další jejich úspěšný seriál První republika, který se jim podařilo několikrát prodat i do zahraničí. Na Netflixu je navíc aktuálně První republika v TOP 10 nejsledovanějších seriálů: a to zároveň jako jediný český projekt v zahraniční konkurenci.
Foto Jan Rasch
Petr Šizling a Filip Bobiňski
Jaké byly začátky Dramedy v roce 2003?
FB: Já jsem se na konci roku 2002 vrátil z Německa, kde jsem pracoval. Už tehdy jsem si připravoval seriál Redakce, který jsem nosil v hlavě. Šlo o adaptaci španělského formátu a byla to také první věc, kterou jsme přinesli na český trh (děj seriálu se odehrává v novinářském prostředí fiktivních novin nazvaných Denní listy.
Seriál se natáčel od roku 2004 do roku 2006 ve třech řadách, pozn. autorky). Poprvé jsme také přišli s tím, že někdo může adaptovat seriál. A v té době to fakt nebylo jednoduché prosadit.
PŠ: To bylo opravdu hodně těžké.
Co bylo nejtěžší?
FB: Všechno. V Česku tehdy nikdo nebyl zvyklý adaptovat seriály. Adaptují se běžně divadelní hry nebo knížky, ale remaky seriálů se tehdy nedělaly.
Nicméně jsme s tím přišli, oslovili jsme televize s tím, že máme seriál, který funguje a líbí se nám, a že ho budeme uzpůsobovat českému prostředí. Nakonec jsme se domluvili s Novou. Bylo to celé hodně pionýrské a přelomové.
V čem byl ten projekt přelomový?
FB: Hodně věcí jsme na trhu změnili a nastavili. Televize například do té doby nebyly zvyklé pracovat s nezávislými producenty a nechápaly, proč by to měly dělat. Byli jsme jedna z prvních soukromých společností, která se pokusila prosadit na seriálovém trhu.
A doteď narážím na nějaké výrobní postupy, které jsme tehdy vymýšleli. I když byly v té době pro spoustu lidí nepředstavitelné. Například jsme točili seriál, který se ve stejné době vysílal. Když jsme přišli s tím, že ho budeme vysílat a zároveň natáčet další díly a ty postupně uvádět, všichni na nás koukali s otevřenou pusou. Dnes se to dělá běžně.
