V prostorách Kunsthalle to na začátku března voní barvou. V plném proudu jsou totiž přípravy rozsáhlé výstavy Bohemia: Příběh fenoménu, osmé exhibice v historii instituce.
Rozsáhlá výstava mapující skrze dílo 37 umělců fenomén bohémy od padesátých let minulého století do jeho konce přichází po roce fungování nového kulturního prostoru. A vzhledem k tomu, že šlo podle ředitelky Ivany Goossen o rok úspěšný, je to tak trochu oslava.
„Největší radost mám z toho, že je program pozitivně přijímán a že se nám daří lákat lidi, i ty mladé,“ chválí si.
Za první rok prošlo Kunsthalle 110 tisíc návštěvníků a členství si pořídilo asi deset tisíc, z toho osm tisíc mladých lidí do 26 let – kteří ho mají zdarma – a celkově tvoří asi čtyřicet procent návštěvníků. Goossen si tenhle vývoj pochvaluje, i když nezapomíná dodat, že se snaží cílit na všechny.
„Chceme vytvořit místo, kde lidi mohou propojit umění a zážitky s uměním s běžným životem,“ popisuje jeden z cílů stále mladé instituce.
V českém prostředí je projekt Kunsthalle minimálně díky způsobu financování unikátní. Filantropický projekt miliardáře Petra Pudila a jeho manželky Pavly získává peníze z Pudil Family Foundation a je zcela nezávislý na státních grantech.
„Na české scéně je už tak málo prostředků pro české instituce. Naším cílem nebylo přerozdělovat již tak nedostatečné zdroje, ale naopak přinést na českou scénu nový impulz a podpořit současné dění,“ vysvětluje vizi financování ředitelka.
Peníze z nadace v současnosti tvoří většinu příjmů instituce, kromě nich se Kunsthalle snaží získat peníze na provoz i dalšími aktivitami. Pod hlavičkou Kunsthalle tak funguje bistro, nakladatelství nebo design shop, který kromě produktů souvisejících s budovou a výstavami nabízí i tvorbu designérů aktuálně v Kunsthalle nevystavujících, jako je třeba Janja Prokić.
„Od samotného začátku jsme chtěli mít pěkný muzejní shop a v mnoha směrech pro nás byly inspirací takové, jaké mají MoMA nebo Tate,“ vysvětluje Goossen.
Ivana Goossen, ředitelka Kunsthalle, je původem z Bulharska a u projektu působí od roku 2015. | Foto Vojtěch Veškrna
A dodává, že přestože je náročné sortiment správně vyladit, oproti státním institucím stále mají tu výhodu, že mají při výběru volné ruce.
„Myslím, že správní rámec, ve kterém tyto instituce existují, ne vždycky umožňuje, aby rozjely byznys model, který může vydělávat,“ zamýšlí se, proč je kvalitně zpracovaný muzejní concept store v Česku stále spíš výjimkou.
Další složkou vlastních příjmů je pak členství a patronství z řad návštěvníků. Za rok provozu jich je na deset tisíc a v Kunsthalle pro ně pravidelně pořádají různé kurzy, vernisáže nebo další bonusy.
„V dubnu začínáme s programem klubových večeří pro členy a patrony ‚Art ‘n‘ Dine’, při nichž se setkají s umělci a jejich díly. Bude také už tradiční Members’ party nebo výlety za uměním,“ vypočítává Goossen.
Dohromady si Kunsthalle zvládne vydělat na pokrytí asi pětiny provozních nákladů a ředitelka čeká, že tento díl s každým rokem poroste. Celkový rozpočet na první rok provozu pak tvořil sto milionů korun.
Financování od soukromníků a partnerů, což je v zahraničí běžná praxe, sloužilo jako most k navázání spolupráce se světoznámými institucemi, jako jsou Tate Modern nebo Centre Pompidou, v jejichž akvizičních radách pro centrální Evropu sedí i Petr Pudil, ale i s menšími projekty, třeba Delfina Foundation nebo americkým Art OMI.
V současnosti v Kunsthalle připravují výstavu ve spolupráci s rumunskou Art Encounters Foundation.
Kromě zdrojů peněz slouží nadace i jako základ stálé kolekce Kunsthalle, celkem asi dvou tisíc děl. „Jednou za čas chceme mít projekt, který se sbírkou pracuje trochu víc, třeba pod vedením externího kurátora,“ popisuje Goossen plány se sbírkou, jejíž část se dá prohlížet i online.
Stálou výstavu ale Kunsthalle nemá, namísto toho se střídají velké i menší, každá po několika měsících, pro které si kromě děl od nadace zapůjčují díla i ze zmiňovaných zahraničních institucí nebo si je nechávají vytvářet přímo od umělců pro koncept konkrétní plánované exhibice.
„Snažíme se být tou pravou kunsthalle, která střídá výstavy, a pořád hledáme ideální měřítko, v jakém to dělat,“ vysvětluje Goossen s tím, že absence stálé sbírky je výhodou i nevýhodou zároveň.
Muzejní obchod v Kunsthalle Praha nabízí mimo jiné tvorbu výrazných českých designérů. | Foto archiv Kunsthalle
Na jednu stranu by fungování v režimu jedné vždy otevřené výstavy a doprovodných akcí ušetřilo peníze i práci, na tu druhou díky neustálému rotování „obyvatel“ výstavních prostor mají v Kunsthalle klid na instalaci nových výstav nebo udržovací práce.
Tak to bylo třeba před vernisáží zmiňované Bohémy, kdy byla otevřená jen výstava Moje sladká nejedlá planeta od Markéty Magidové.
Ostrý provoz Kunsthalle, slavnostně otevřené jen dva dny před ruskou invazí na Ukrajinu, přišel po
sedmi letech příprav. Goossen je jeho součástí téměř od začátku, dočkala se zvolení v roce 2015, přestože původem bulharská manažerka s uměním žádné profesionální zkušenosti neměla.
Ač pochází z umělecké rodiny, vystudovala mezinárodní ekonomické vztahy a zabývala se personalistikou, manažerskými službami a manažerským poradenstvím.
„Byznys je s uměním určitě spojený. Každá instituce má nějaké strategické cíle, včetně těch finančních, a u těch neziskových, jako jsme my, je to o dlouhodobé udržitelnosti jejich aktivit, aby mohly financovat veřejně prospěšnou činnost, kterou chtějí mít,“ věří manažerka žijící v Česku už od roku 2001.
„Každý člověk musí vědět, kde má silné stránky a kde musí klást ty správné otázky a spoléhat se na správné lidi. Vést instituci vyžaduje hodně jiné kompetence než psát knihy o umění nebo tvořit výstavy. Co se týče uměleckého směrování Kunsthalle, mám štěstí, že se můžu spoléhat na silný kurátorský tým,“ věří Goossen.
Právě díky tomu, že se s Kunsthalle pojí tak dlouho, měla možnost si sestavit tým, mluvit do koncepce instituce i toho, který z architektonických projektů nakonec bude pro přestavbu bývalé trafostanice na Klárově vybrán.
„Od začátku nám bylo jasné, že chceme vytvořit živé místo, které propojuje českou a mezinárodní scénu, podporuje současné umění, tvoří inovativní projekty a začleňuje širokou veřejnost. Tohle byla červená linka, kterou sledujeme od samého začátku. A s nástupem každého dalšího člena týmu se tato vize konkretizovala a dobarvovala,“ vzpomíná Goossen.
