skip to main content
Doprava

Kupé ve třech tisících metrech nad mořem. Tibetem se prohání první vysokorychlostní vlaky

Vysokorychlostní vlaky vůbec poprvé představilo Japonsko už v roce 1964, kdy se poprvé rozjel světoznámý Shinkansen. Dráhy pro rychlou přepravu cestujících na velké vzdálenosti ale od té doby vznikají i v dalších zemích, přičemž jednou z vůbec nejdůležitějších je Čína.

S rozlohou téměř deset milionů kilometrů čtverečních v zemi koneckonců vedle cestování letadlem není mnoho dalších efektivních způsobů dopravy.

Přestože první vysokorychlostní trať, neboli VRT, byla v Číně otevřená až v roce 2002, další od té doby vznikají raketovou rychlostí. Čtvrtá největší země světa se aktuálně pyšní dokonce vůbec nejdelší vysokorychlostní tratí na světě. 

Reklama

Nejnovějším přírůstkem, jehož oficiální provoz byl zahájen teprve před pár dny, je trať Lhasa–Nyingchi nabízející cestujícím malebné výhledy na zelená pohoří Tibetu z výšky tří tisíc metrů nad mořem. Jak už název napovídá, linka spojuje hlavní město Tibetu Lhasa s městem Nyingchi vzdáleným 435 kilometrů směrem na jihovýchod.

Už z toho je nejspíš jasné, že stavba železnice přezdívané „střecha světa“ nebyla vůbec snadná. Trvala celkem šest let a byla výrazně zkomplikovaná tím, že přes devadesát procent trasy leží v nadmořské výšce tří tisíc metrů. Aby překonala náročný terén, zahrnuje trasa hned 47 tunelů a 121 mostů, které dohromady tvoří zhruba pětasedmdesát procent celé její délky. 

Šest let a 120 miliard

Reklama

Kromě toho, že jde o jednu z nejvýše položených tratí na světě (nejvyšší leží ve výšce pěti tisíc metrů nad mořem a je také v Číně), si trasa nese prvenství v podobě největšího a nejvýše položeného obloukového mostu na světě o délce 525 metrů jménem Zangmu. 

Most Zangmu

Stavba železniční tratě započala v roce 2014 a od začátku byla konstruována tak, aby vlak mohl i v horských úsecích vysoko nad zemským povrchem dosáhnout rychlosti 160 kilometrů v hodině. 

Ve srovnání s dalšími VRT v Číně, které dosahují rychlosti až 350 kilometrů za hodinu, jde tak o trať s výrazně nižší maximální rychlostí. I tak se ale cestující dostanou z hlavního města Tibetu téměř na hranici nejvýchodnějšího státu Indie Arunáčalpradéš za tři a půl hodiny. 

Článek je rozdělený na dvě části, pokud si chcete přečíst jeho zbytek, klikněte na následující tlačítko.

Pokračovat ve čtení 1/2

Reklama
Reklama