skip to main content
Motorky

Legendární Čechie se vrací na silnice. V Turnově ji vyrábějí na 3D tiskárně

Reklama

Osmdesát let poté, co v továrně v severních Čechách skončila výroba slavných motocyklů Čechie-Böhmerland, je na světě její modernější verze. Ve své turnovské firmě ji postavil Peter Knobloch. Příští rok poputují k motoristickým fajnšmekrům první kusy.

Motorka, která vyjde podobně draho jako třeba BMW řady tři, musí projít už jen homologačním procesem. Zatím je v plánu vytvořit deset strojů, na jejichž výrobě se budou podílet i jejich budoucí majitelé.

S Peterem Knoblochem stojíme v budově u turnovského nádraží, kde sídlí jeho firma 3D tiskárna Turnov. V přízemí domu se vyjímají dvě motorky. Vzadu u stěny stojí historický model Čechie-Böhmerland z roku 1927 v typickém červenožlutém provedení, který Peter Knobloch několik let renovoval.

I přesto, že jde o krátkou verzi, má na délku přes dva metry. Čechie byly ve své době nejdelší sériově vyráběné motocykly. Auta byla v té době drahá, a tak bylo praktické, aby se na motorku vešlo co nejvíce lidí, na jedné seděli za sebou i čtyři lidé. „Šlo také o první model s hliníkovými koly. Do té doby se jezdilo s drátěnými,“ upozorňuje podnikatel.

Konstruktér a výrobce Albin Hugo Liebisch se prý s největší pravděpodobností inspiroval u automobilů Bugatti. „V den vzniku Československa nastoupil Liebisch do služeb textilního magnáta Alfreda Hielleho. Ten ve své době půjčil peníze Ettore Bugattimu, který mu splácel tak, že do republiky vozil rozebrané vozy Bugatti a Liebisch je skládal. A protože už tehdy Bugatti montoval na svá auta hliníková kola, mohl se Liebisch inspirovat.“

Pro Petera Knoblocha je motocykl Čechie-Böhmerland osudová záležitost. Už v roce 2010 zažádal na Úřadu průmyslového vlastnictví o ochrannou známku Böhmerland a o tři roky později ji oficiálně získal. O závěrečný styling se po těžkých námluvách s dalšími designéry nakonec postaral Jan Hrbek.

Podmínkou bylo, aby motocykl v parametrech posedu odkazoval na konstruktéra Liebische. Ne že by na historickém stroji byla ergonomie to nejlepší, ale chtěli, aby se nový stroj svému předchůdci z roku 1923 co nejvíc podobal. „Na druhou stranu ale musí být poznat i to, že jsme v jednadvacátém století,“ podotýká konstruktér.

Tomu odpovídá hned několik vymožeností. Třeba nastavitelné sedlo, které má tři body kotvení, podle toho, jak je jezdec vysoký. Nová motorka má šedesát koní, zdvihový objem šest set kubických centimetrů s možností přeplňování kompresorem. V nižších otáčkách je tak dostatečný výkon, aby mohl jezdit i v režimu starého historického motoru a jízda byla pohodová.

Tomu odpovídá i rychlost, dá se dosáhnout i více než sto třiceti kilometrů v hodině, ale kvůli tomu si lidé tuhle motorku nepořizují.

„To není pro mladé nevybouřené jezdce, ale spíš na pohodové svezení. Patří do kategorie café racer, kdy se člověk jede na takovém stroji projet, pokecat, pozdravit se s kamarády, ne hltat tisíce rychlých kilometrů,“ dodává. Nastartovat ji lze jak přes klasický startér, tak i takzvanou nakopávačku.

Reklama

Ptám se, jak složité bylo vyrobit díly, když sehnat ty původní je téměř nadlidský výkon. To mi ostatně sám Peter Knobloch potvrdil, když při renovaci staré motorky sháněl součásti po celé Evropě. O to větší překvapení je jeho odpověď. „Když jsme stavěli nový motocykl, tak kromě blinkru, pneumatik a nějakých drobností jsme vše vyrobili v naší turnovské firmě, na 3D tiskárně,“ prozrazuje.

Nejde přitom o žádnou malou hračku, ale o desetimetrový profesionální přístroj na písek, který tiskne slévárenské formy přímo z počítačového modelu. Tak vzniklo třeba i hliníkové kolo, které sice vypadá masivně, uvnitř je ale duté a váží jen zhruba tři kilogramy.

„K tiskárně vozíme písek po tunách a do forem pak odléváme hliníkové slitiny. Například u nádrže šlo celkem o tři odlitky, které jsme svářením seskládali dohromady a pak už jen nalakovali. A stejným způsobem jsme zrealizovali i motor. Je to takové lego. Na karteru jsme zanechali také nápis Liebisch motor, stejně jako ho měl ten historický,“ usmívá se konstruktér.

Není to přitom žádná novinka, na tiskárně vyrábějí v Turnově díly i malosériově a prototypově pro některé své zákazníky, kteří renovují auto nebo motorku a nejsou na ně už schopni sehnat třeba hlavu válců nebo blok motoru.

Na to, aby firma motocykl jako značku obnovila a vyráběla ve velkém, jsou investice příliš vysoké. I proto zatím vyrobí limitovanou sérii pro benzinový model o deseti kusech.

„Do deseti kusů jsme museli rozpočítat vývoj, výrobu a ještě homologaci. Náklady se vejdou do deseti milionů korun, což je dané hlavně tím, že jsme dělali všechno ve vlastní režii a z fandovství. Na jaře příštího roku bychom mohli začít vyrábět motorky pro zákazníky,“ dodává konstruktér s tím, že výroba dvou strojů by mohla trvat zhruba tři měsíce.

Z deseti motorek už je většina zarezervovaná, budoucí majitelé se navíc mohou těšit, že každá z nich bude skutečný originál a na míru jejich požadavkům. Výroba je rozdělena do tří fází a zákazníci na jednotlivé etapy vždy dopředu přispívají. Celkem za ni zaplatí milion a půl korun bez daně. Vidí tak, jak projekt pokračuje, a mají možnost si zvolit třeba barvu sedla, řidítek anebo i celé motorky.

Výchozí barva bude červenožlutá, v nabídce je ale i černozlatá varianta. A pokud bude chtít zákazník z původně jednomístné motorky udělat stroj, kam se vejde i spolujezdec, ani to nebude neřešitelné. „K homologaci chystáme i provedení, kdy sedadlová část bude pro dva. Stačí povolit dva šroubky, vepředu jeden pojistný a můžete vyměnit celou horní část i se sedlem, je to otázka deseti, patnácti minut.“

Předplatné Forbesu
Happy New You!
Forbes 1/2022

Motorku koncipoval Peter Knobloch tak, aby vydržela desítky let. I proto při její výrobě používal hlavně hliník a minimum plastů, které podléhají rychlému stárnutí a hrozí, že se časem zničí. Vychytávkou je i registrační značka. Ta by vzadu na motorce vypadala nepatřičně, proto je umístěná z boku a v případě potřeby ji lze sklopit.

Konstruktér souběžně s benzinovým pohonem postavil i elektrickou verzi. Tam ještě cenu nestanovil, předpokládaný dojezd je ale kolem tři sta až čtyři sta padesáti kilometrů, podle stylu jízdy.

Zaujalo mě heslo na nádrži – Spirit of the wolf, a tak se ptám, zda duše vlka nějak s motorkou souvisí. „K tomu motocyklu z roku 1927 existuje kresba, na které vypadá jako běžící vlk, a tak nějak se nám to do té naší motorky promítlo,“ prozrazuje Peter Knobloch.

Firma Čechie (německy Böhmerland, pozn. red.) se výrobou motorek zabývala mezi lety 1924 až 1939. Továrna stála původně v Krásné Lípě, později ji Albin Hugo Liebisch přesunul do Kunratic u Šluknova. A protože se dohromady vyrobilo ani ne osm set, jsou motorky dnes mezi sběrateli velmi cenné. V Krásné Lípě se dosud pořádají srazy příznivců této značky.

Reklama
Reklama