Léto budiž pochváleno, postpandemický návrat k cestování rovněž. Existují ale místa, kam slunce příliš nesvítí. A pokud zrovna svítí, je to vlastně možná ještě horší, protože pálí přes sklo a svět venku je zdánlivě na dosah ruky, jenže v praxi nesnesitelně daleko.
Vzhledem ke kritické situaci na letištích v Evropě i ve světě je právě tohle očekávaný odvrácený rozměr příštích týdnů a měsíců. Proč si lhát: může se to stát i vám. Anekdotický příběh za všechny slyšel autor textu před pár dny, když mu majitel zlaté karty Miles & More tlumočil, že od nejmenované aerolinky dostal mail, v němž stálo: Omlouváme se na rok dopředu.
V oficiální podobě jste to ostatně už zaregistrovali sami. I co se týče Prahy: buďte na letišti aspoň dvě a půl hodiny předem — a to platí pro cesty po Evropě. Připravte se na bolestivé varianty typu let zrušený na poslední chvíli (další osobní zážitek starý ani ne týden). A pak je tady samozřejmě úplná lahůdka. Život v kůži Toma Hankse, ale nikoli ten, o jakém jste snili. Terminál.
Primárně za to může akutní nedostatek personálu, od pilotů až po ty, co se starají o vaše zavazadla. Pavučiny leteckých spojů se nad všemi kontinenty přetrhávají a výsledkem může být, že na terminálu ztvrdnete jako hollywoodský herec ve známém šlágru z roku 2004.
Následuje čekání. Dlouhé čekání. Dlou-hé če-ká-ní…
Co s tím? Zaprvé si můžete koupit nový Forbes, jehož tloušťka by se měla bez potíží vyrovnat se zpožděním, které nepřekračuje hranice obvyklé slušnosti. A co dál? Spát nemá cenu, neboť jedinou jistotou je, že vás brzy někdo či něco vzbudí. Až se přestanete proklínat za to, že jste pečlivěji nesbírali míle a nemůžete ulevit nervům v loungi, je tu pár tipů. A hlavně vám přejeme, abyste je nepotřebovali.
Vždycky je na tom někdo hůř. A to není myšleno posměvačně. Autor textu totiž před lety viděl skutečného Hankse, jen s ruským pasem a ve filmu, který byl pro něj osobně o dost horší než na Zlatou malinu.
Na letišti v indonéském Denpasaru seděla zlomená postava chlapíka, jehož osud byl dle okolo sedících následující: uvízl na terminálu kvůli nesrovnalostem v dokladech, spoj mu uletěl, neměl peníze a nemohl tam ani zpátky. Už týden.
Navíc tehdy na Bali ještě neměli dokončenou modernější letištní budovu, a tak nešťastník jen bez přestání v ošuntělém koutě kouřil hřebíčkové cigarety a pojídal instantní nudle, které mu přinášeli místní. Proti tomu jsou čtyři hodiny na Schipholu či ve Frankfurtu idyla. Myslete na to.
Doba míří kupředu. Optimistická variace na temnou cestovatelskou strunu. Kdo také pamatuje staré letiště v katarském Dauhá, ten dosvědčí, že se občas podobalo spíš zadní uličce v nějakém polozapomenutém blízkovýchodním městě. Strávit tu čas 23:15 až 7:00 (ano, vyplatí se mít v mailu složky o starších dovolených) znamenalo očistný rituál, v němž nepomohla ani pátá nočně-ranní káva o síle, která by porazila velblouda.
Dauhá dnes? Moderní budova, kde se vždycky aspoň nějak najíte a odpočinete si jinak než opření o zeď. Není jediné. A to je dobrá zpráva.
Jděte dopředu i vy. A pak zase nazpátek. Nejlepší zvyk, jak spojit příjemné s užitečným. Váš krokoměr bude souhlasit: zrovna v Dauhá či ještě lépe na novém istanbulském letišti, které na evropské straně Bosporu vzniklo za téměř 300 miliard korun, se vám nabízejí až maratonské trasy.
Pravda, jsou trochu monotónnější, ale kdo by zapomněl, že za pandemie se běhaly maratony na balkoně, v lepším případě na zahradě. Proti tomu takové İstanbul Havalimanı nabízí okruhy hodné vyloženě Jozefa Pribilince. Ulevíte nohám přesezeným po předchozím spoji, a až půjdete svoje kolečko kolem gatů zhruba poosmé, budete si celkem s chutí krátit čas sledováním lidí, co jsou na tom jako vy. Fandit těm, co už míří do letadla, trpět za jiné, jejichž šance na odlet byla vinou okolností opět posunuta do ofsajdu. Zkrátka sport se vším všudy.
Najděte si spoluspiklence. Tady se hodí varování ministerstva zdravotnictví, ale nic dnes na letišti nesbližuje tak jako kuřárny. Vyrazit do nich znamená projevit kuráž. Ubohé, nevětrané místnosti v nejzazším rohu. V lepším případě prostory malinko rozměrnější, ale zase v nich jako ve výloze pózujete kolemjdoucím (model Paříž, Charles de Gaulle Airport 2022). Pohledy těch, kteří si troufnou vkročit dovnitř, se střetnou hned.
Je tedy příliš romantické čekat, že se z toho zrodí zrovna životní láska, ale na hezkých pár desítek minut klábosení to vydá. I ty se počítají. Méně škodlivou variantou je pak kverulování v posledním otevřeném podniku nad výběrem unavených baget. Dostatečně hlasité povzdechy by měly přilákat spiklence.
Cestujte. I na terminálu. Nejoblíbenější kratochvíle. I v průměrné trafice na průměrném letišti najdete aspoň pár dobrých cestovních průvodců. Když listujete nejlákavějšími místy Belize, na chvíli zapomenete na marnost současnosti a místo v upocené Evropě už se vidíte ve Střední Americe.
Nejlepší ze všeho pak je, když se ocitnete v Kuala Lumpuru. Nejenže má malajská metropole na letišti celé patro vyčleněné pro fantastický food court, který si nezadá s tržišti ve městě, hlavně zde najdete Lonely Planet Shop. A to mimořádný! Na policích je k mání úplně vše, samozřejmě v nejnovějších verzích. Každá země, každý kontinent; na nevelkém prostoru můžete podnikat velké cesty všemi možnými směry. Naopak se mi zde stalo, že jsem si přál, aby naše letadlo do Evropy nabralo malinké zpoždění.
Ať to vaše letí na čas!
