Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof spolu pracují už deset let. Což vzhledem k tomu, že je jim 34 a 35 let, znamená v podstatě jejich celý profesní život.
Za tu dobu se studio česko-slovenské dvojice rozrostlo z Brna do poboček v Praze i Bratislavě a řada jejich návrhů se skutečně postavila. Za všechny jmenujme projekt Waltrovka, Český pavilon na Expu 2015 či letos dokončenou novou budovu vinařství Lahofer.
Oba za svoje návrhy průběžně sbírají ceny – naposledy v říjnu to byla Grand Prix architektů 2020 za nejlepší interiér pro znojemskou Enotéku.
Chybik + Kristof se zkrátka vezou na vlně úspěchu, oba ale svorně tvrdí, že o ceny ani vlastní ego jim nejde. To, co chtějí, je zlepšovat lidem svými stavbami život. Protože nás podle nich to, v jakém prostředí se pohybujeme a bydlíme, ovlivňuje i v dalších oblastech života. Co dalšího nám o sobě a svojí práci ještě prozradili?
Jakou hodnotu má dnes značka Chybík a Krištof?
Ondřej Chybík: My to neměříme. Ale musím k tomu říct, že značku by neměly udávat ceny, které architekt dostal, ale spíš realizace, které má za sebou a které opravdu fungují. Protože dům, který postavíte, má skutečnou hodnotu. Dobře navržený dům lidé rádi využívají a starají se o něj. A tak vzniká architektura, která je udržovaná a vlastně i udržitelná.
Michal Krištof: Nás si lidé nenajímají proto, že by chtěli mít na fasádě napsané Design by Chybík a Krištof. Našimi klienty vždycky byli lidé, kteří věřili, že jsme schopni jim přinést právě tu přidanou hodnotu. Že když do našeho projektu investují 100 milionů korun, budou vědět, že ta investice byla smysluplná. Že nebudeme plýtvat a dělat věci jenom proto, aby byly subjektivně krásné. Slovy Forbesu – že se jim ty investované peníze zúročí.
V čem tedy spočívá největší hodnota vaší práce pro vás? V těch uskutečněných projektech?
Krištof: Těch věcí je víc, ale tou nejdůležitější je pozitivní změna. To je důvod, proč děláme svoji práci. Naše ambice je přijít k prázdnému pozemku nebo třeba k špatně postavené budově, která nefunguje, a zlepšit je. Zapojit ten dům do fungování města a vytvořit lepší kus místa. Proto tak rádi děláme veřejné prostory.
Chybík: To je asi to nejdůležitější a taky důvod, proč nás hodně věcí kolem nás štve a proč se často sami snažíme iniciovat změnu. Architekt je vlastně doktor pro město. Protože města bývají často nemocná a my musíme nejdřív diagnostikovat příčinu, určit problém a vyléčit ho správným projektem. Bez správné diagnózy můžete navrhnout třeba stovku projektů, ale to místo nevyléčíte.
Jak moc podle vás to, jak člověk bydlí a kde se pohybuje, ovlivňuje lidský život na hlubší úrovni?
Oba současně: To je přece úplně zásadní věc!
To je doslova jednohlasná shoda…
Krištof: Protože to je základní hypotéza pro naši práci. Usilujeme o pozitivní změnu, ale nechceme ji proto, že předtím byl nějaký pozemek hnusný a teď je krásný. Věříme, že když se lidé budou pohybovat v dobrém prostředí, bude je to ovlivňovat a zkvalitňovat jejich život. Třeba když porovnám centrum Brna a Bratislavy, tak Bratislava je uživatelsky rozbitá, zatímco v Brně je krásné pěší centrum. Takže když jdu přes Bratislavu, naštvu se mnohem častěji než v Brně. A to je ten moment pocitu kvality života…
Chybík: Navíc když má město dobrou strukturu, lidé se v něm cítí bezpečněji a to je podle nás velké téma. Když jsem byl v Brazílii, věděl jsem, že večer nemůžu jít normálně po ulici, protože by mě snadno mohli okrást nebo i unést. Takové město je vlastně nepoužitelné a s tím chceme bojovat.
Krištof: Ano, bezpečí je další zásadní věc, když vymýšlíme projekty. Mimo to by veřejné stavby měly přinášet přidanou hodnotu i v tom, že budou pozdvihovat kulturu. A právě kombinace bezpečí a kultury přece tvoří základ naší evropské kultury.
Aplikujete stejnou snahu o kultivovanost i na své vlastní bydlení?
Chybík: U mě se to hodně zlepšilo s příchodem manželky a potomka. Předtím jsem bydlel v podstatě ve squatu. V bytě po babičce a dědovi na severu Brna a bylo mi to dost jedno. Teď už to řeším a přišlo to úplně přirozeně. Koupil jsem dům, který teď postupně rekonstruuju, a mám radost z každé věci, která se tam podaří.
Navrhli byste si dům navzájem?
(Oba se hlasitě rozesmějí.)
Chybík: No ty… (smích) Ale jo, asi bych si od Michala nechal navrhnout dům.
Krištof: Jenomže by sis ho hned potom zrekonstruoval!
Chybík: To je pravda.
Krištof: Ale vážně. Kdyby na to došlo, asi bychom to dělali stejně, jako když navrhujeme domy pro někoho jiného. Snažili bychom se pochopit, pro jaký účel to děláme, na jakém místě, zkoumali bychom všechny parametry.
Chybík: Pravda ale je, že bych ani jednoho z nás nechtěl mít jako klienta. Protože jsme tak nároční na všechno, co od nás z kanceláře jde, že by to bylo nesnesitelné.
Krištof: Hm, ty bys asi zas tak nesnesitelně náročný klient nebyl.
Chybík: Já možná ne, ale ty ano. Když jsi mně popisoval, jak jsi rekonstruoval svůj dům, tak jsem nevěřil.
Celý rozhovor si můžete přečíst v novém vydání speciálu Forbes Life, které je právě na stáncích.
